Pavel Bělobrádek: Některé Čunkovy výroky o EU mohou být důsledkem nedostatku informací, možná i vzdělání

Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek Zdroj: Jiří Koťátko

Předseda KDU - ČSL Pavel Bělobrádek může slavit. Jeho strana bude mít po letech zastoupení ve Sněmovně
Vicepremiér Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) přišel hlasovat v Náchodě
Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek přichází na schůzku s prezidentem Milošem Zemanem 22. ledna na Pražském hradě.
Jiří Čunek
Jiří Čunek
40
Fotogalerie

Místopředseda vlády Pavel Bělobrádek poskytl The Student Times rozhovor po středeční superdebatě pořádané Politologickým klubem FSV UK. Pavel Bělobrádek říká, že chce překonat bariéru, která mnohdy stojí mezi mladými voliči a hodnotově konzervativními stranami: „Určitě je ten volič pro nás zajímavý, ale u nás i v mnoha dalších zemích to prostě vypadá tak, že středovým, konzervativním a tradičním stranám lidé dávají hlas o něco později.“ Předseda KDU-ČSL také jednoznačně odmítá prvoplánové stížnosti na Evropskou unii: „Zlý Brusel neexistuje a Brusel jsme my. My tam máme své volené zástupce. Nám tam jezdí předseda vlády a ministři.“ Říká, že se vždy snaží brát v úvahu různá protichůdná stanoviska a že názorovou pestrost v rámci KDU-ČSL považuje spíše za pozitivum: „My máme výhodu, že debata uvnitř naší strany je vždy velmi košatá a výsledný produkt je právě i po této někdy složité debatě něčím, co je dle mého názoru konsenzuální.“

V anketě pro Respekt jste se vyjádřil ohledně přesunu budapešťské Středoevropské univerzity do Prahy, když jste řekl, že se chcete spíše soustředit na veřejné školy. Na demonstraci na podporu CEU však hlavním tématem byly obavy týkající se ohrožení akademických svobod v Maďarsku, na které upozorňoval např. i bývalý rektor CEU a bývalý senátor Josef Jařab. Dle serveruAktuálně.czje novela, která by v podstatě vedle k ukončení činnosti CEU, politicky motivovaná a souvisí se snahami maďarské vlády zbavit se svých názorových oponentů. Proč jste se vy, jakožto český politik, nevymezil proti možnému ohrožení akademických svobod v zemi, která nám je geopoliticky tak blízká?

Má smysl vyjadřovat se k věcem, o kterých hodně vím. Na toto téma jsme narazili před dvěma nebo třemi týdny, když jsme seděli na summitu lídrů Evropské lidové strany, kde ob jednu židli ode mě seděl shodou okolností Viktor Orbán. Do té diskuze se zapojila Angela Merkelová i Jean-Claude Juncker. Je to velmi obtížné, když osobně neznám současný právní stav v Maďarsku. Podle informací, jež jsem obdržel od našich europoslanců, kteří je dostali od poslanců z Fideszu, si v rámci Evropské unie národní státy mohou upravit svoji vnitrostátní legislativu, která se týká toho, jakým způsobem budou fungovat zahraniční univerzity v národních státech. Z toho, co jsem četl, tedy formálně nelze mít zásadní výhrady. Nelze vyloučit, že novela může být politicky motivovaná a že to byla účelová změna. Viktor Orbán se na tom summitu vyjádřil celkem jednoznačně, když říkal, že Soros bojuje proti křesťansko-demokratickým hodnotám, takže nelze vyloučit, že tam je tento podtext.

Já k tomu však nemám dostatek informací a je těžké se k tomu vyjadřovat v tom okamžiku, kdy nemáme srovnání analýz, které by určovaly, do jaké míry tato záležitost odporuje běžným zvyklostem v rámci Evropy. Na druhou stranu by Evropská unie neměla dle mého názoru zasahovat do kompetencí národního státu. Teď je velká otázka, jestli je to obecné omezení akademických svobod, nebo zda se jedná o nějaké konkrétní řešení, které, alespoň po té formální stránce, není namířeno vůči jedné univerzitě, nýbrž je to obecný princip.

Nicméně těch informací tady dle mého názoru moc není, koluje pouze jednoduchá zkratka „Orbán zrušil univerzitu, je to špatně“. Uvidíme, jak dopadne soud, protože, jestli jsem to dobře z tisku pochopil, Středoevropská univerzita se bude bránit u ústavního soudu. Je tedy potřeba vyčkat. Já si myslím, že bychom neměli peskovat jiné státy Evropské unie – mně se také nelíbí, když nám např. Britové nebo další říkají, co tady máme dělat. Na druhou stranu, v případě, že by to byl přímý útok na akademické svobody, je potřeba to odmítnout, to je jasné.

Hayato Okamura řekl v rozhovoru proDVTV, že politiku chápe ve smyslu papeže Františka, tedy jako nezištnou službu lásky. Papež František je známý svým důrazem na sociální pomoc chudým či vyloučeným. V KDU-ČSL však slyšíme i výrazně jiné hlasy, třeba hlas hejtmana Čunka, který se nedávno, rovněž v DVTV, nechal slyšet, že v Česku je diskriminovaná bílá většina. To mimo jiné odporuje mnohýmprůzkumůmhovořících např. o diskriminaci Romů na trhu práce. Vidíme tedy v KDU-ČSL podstatné rozdíly v přístupu jednotlivých členů k sociální politice. Vestanováchmáte napsáno, že KDU-ČSL prosazuje sociálně tržní hospodářství s potřebným ohledem k těm, kdo zůstávají na okraji společnosti. Kdo to tedy podle KDU-ČSL je?

Za stranu nemluví jednotlivci, ale především dokumenty, program a pak jednotlivá politická řešení. Pro nás je důležité za každým jednotlivcem vidět člověka. To znamená, že na rozdíl od socialistů pro nás blaho jednotlivce není podřízeno blahu společnosti, ale oproti liberálům zas jednotlivce vidíme více začleněného do nějakého rámce. Z tohoto hlediska je samozřejmě na okraji společnosti celá řada lidí. Je však potřeba si uvědomit, což říká Jiří Čunek, jehož forma mně mimochodem vůbec nevyhovuje a není to můj styl, že jsou zde lidé, které sociální systém a obecně žádný právní systém nemůže rozlišit.

Já si myslím, že je třeba lidi motivovat – a tento postoj je v rámci KDU-ČSL dlouhodobý. Náš pohled na sociálně-tržní hospodářství souvisí i s tím, čím se my inspirujeme, to znamená sociální křesťanská nauka – musíme pomoct lidem ke svépomoci. Pro nás sociální systém není sociální pavučina či síť, kam spadnete, zamotáte se a zůstanete v ní, ať už proto, že si v ní usnete, protože vám to vyhovuje, anebo proto, že se do ní zapletete a pak už se nemůžete dostat zpátky. Sociální systém musí být trampolína, kam spadnete, ona vás zachytí a pomůže vám vrátit se zpátky. Pak je zde určitá skupina lidí, kteří samozřejmě naši pomoc potřebují vždy a bezvýhradně, protože nejsou schopni se sami o sebe postarat.

Patří do této skupiny i děti se zálohovaným výživným, které teď prosadila vláda, jejíž jste součástí? Pan Čunek nedávnořekl, že žena v této situaci si za ni může sama a měla by tedy nést její následky.

To tak v životě bývá: když máte 25 tisíc členů, ne každý stoprocentně souhlasí s kompromisním výsledkem toho, co programová rada připravuje, a těch názorů na danou problematiku je velmi mnoho. Já jsem třeba byl nějaký čas předsedou jedné z našich odborných komisí a nalézt finální kompromisní návrh nebylo vždy úplně jednoduché. Ten spor uvnitř KDU-ČSL byl, jeden z našich zaměstnanců byl například právě v té situaci, kdy vyrůstal bez otce, otec neplatil výživné a on tak žil velmi chudě. Na druhou stranu v zemích, kde se náhradní výživné zavedlo, se lidé začali daleko více rozcházet.

Na to máte výzkumy?

Ano, existují výzkumy z některých zemí, které jsme měli v podkladech. Jde opět o onu míru. Myslím, že to, co je pro mě a pro drtivou většinu křesťanských demokratů jasné, je, že jde o dítě. Ty peníze nejsou určeny pro dámu nebo pro pána, který zůstane sám – to je menšina, ale také se to stává, tak abych byl korektní. Na druhou stranu je tu důležitý argument – a já dávám pro i proti, protože si myslím, že to je fér – jestliže stát neumí vybrat peníze od těch, kteří platit mají z rozhodnutí soudu, čí je to chyba. Zálohované výživné znamená, že my vlastně říkáme, že nejsme schopni vybrat peníze od těch, kteří platit mají, a proto to zaplatíme všichni. Pro nás je však stále principiálně důležité dítě a není možné, aby zde byly děti bez prostředků kvůli tomu, že stát není schopen z jejich rodičů vymoct peníze, které mají dát. Na druhou stranu je evidentní, že se tento nástroj nesmí stát něčím, co bude motivovat lidi, aby se rozcházeli.

Snad by se lidé nerozcházeli kvůli pouhé existenci zálohovaného výživného…

No určitě ne, ale bude tady skupina lidí, kteří to budou zneužívat. Dokonce jsou takové situace, že dámy nahlásí staršího člověka v komunitě, kterého znají, protože když zemře, tak bude brát nějaký příspěvek.

Nemůžeme tedy vylít vaničku i s dítětem.

Přesně tak. Musíme si však také nalít čistého vína – rozpad rodin je z velké části dán i tím, že je tu poměrně robustní sociální systém.

Ženy samoživitelky jsou však jedna ze skupin, které jsou nejvíce ohroženy chudobou, což vyplývá i z výzkumů.

No tak si musí najít jiného chlapa.

Vraťme se ještě k názorové rozmanitosti v rámci KDU-ČSL. Víme, že v téměř každé straně se najde politik, který se názorově výrazně liší. Máte pocit, že se názorová rozmanitost, která v KDU-ČSL panuje, stále pohybuje v rámci vašich stanov a vámi prosazovaných principů?

Ne vždy. Občas také někoho vyloučíme, což se stává velmi zřídka…

Jak je to v případě Jiřího Čunka? Pohybují se dle vašeho názoru jeho výroky stále v hodnotovém poli KDU-ČSL?

Já s některými jeho výroky zásadně nesouhlasím, nicméně si nemyslím, že to je záležitost, která je hodná vyloučení. Nejde tu, prosím, pouze o obsah, ale i o formu. S jeho formou také nesouhlasím. Vím, že každý máme nějaký styl a nějaký způsob mluvy. Z tohoto hlediska on cílí na nějaký typ voličů a jim takováto řešení připadají srozumitelná, to je logické. Nicméně si myslím, že je potřeba si uvědomit, že Jiří Čunek nekandiduje do sněmovních voleb, alespoň pokud vím. Jiří Čunek je nově člen Senátu, nicméně působí především jako regionální politik. Samozřejmě, že je to významný člen naší strany, je členem celostátního výboru, ale na druhou stranu jen jedním z devětadvaceti členů. Kdybychom se zeptali všech těchto členů celostátního výboru, jistě bychom dostali daleko pestřejší názorový obrázek, a to na mnohé věci, např. i na ty, které se týkají důchodů, nebo toho, jak má vypadat sociální systém. My máme výhodu, že debata uvnitř naší strany je vždy velmi košatá a výsledný produkt je právě i po někdy složité debatě něčím, co je dle mého názoru konsenzuální. Myslím si, že to je velmi cenné.

Z několika průzkumů ohledně podpory vaší strany vyplývá, že nejnižší podporu máte mezi lidmi ve věku 18 až 29 let. Je pro vás vůbec důležité na tuto skupinu cílit? Pokud ano, co této skupině chcete nabídnout?

Nedávno jsem byl v Berlíně, kde jsme navštívili i volební štáb CDU, protože Němci shodou okolností už podruhé budou mít asi tři týdny před námi volby. Oni říkali, že existují dlouhodobé trendy a stereotypy, které se těžko odbourávají. Jedním z nich je, že mladí lidé v menší míře volí konzervativní strany. Ke stranám křesťanských demokratů se buďto dozrává, nebo je to věc hodnotová, záležitost určitých tradic. Máme nejvíc starších voličů a pak vysokoškoláků. Co se týče mladých lidí obecně, je třeba se podívat na poměrně zajímavý projekt studentských voleb. Na „učňácích“ vyhrává radikální až, dejme tomu, extremistická politická scéna. Na gymnáziích bodují spíše Piráti nebo TOP 09. My dopadáme relativně slušně na gymnáziích.

Tento politický segment zaprvé méně chodí k volbám a zadruhé se chová radikálněji, což závisí i na stupni vzdělání. My samozřejmě o tyto voliče zájem máme a snažíme se jim nabídnout komunikaci. Máme dvě mládežnické organizace, což je docela luxus, ale je to tak. Třeba já i první místopředseda strany jsme dříve byli místopředsedy Mladých křesťanských demokratů. Zároveň teď máme Vizi 2050, kde jsme vyzvali mladé lidi, ať nám napíší, co by si představovali. Na druhou stranu existují i určité stereotypy, které buď neodbouráme nikdy, nebo to bude trvat hodně dlouho.

Je tu také dlouhotrvající klišé či stereotyp, že volit KDU-ČSL mohou jenom katolíci. My se s ním samozřejmě snažíme pracovat a odbourávat ho, to ale nějakou dobu trvá. Na druhou stranu mohu říct, že když jezdím po různých debatách, jsou reakce mladých lidí velmi zajímavé. Ne všichni reagují pozitivně, ale tak to v životě bývá.

Z některých výzkumů vyplývá, že většina studentů při studiu pracuje. Práce je někdy nutná i přes podporu rodičů, protože nájmy v univerzitních městech bývají neúměrně vysoké, zatímco platy za brigády a poloviční úvazky jsou stále nízké. Ve vašem programu pro období 2013–2017 máte, že chcete zabránit vytváření bariér v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání. Bariéry, a to právě pro ekonomicky slabší jedince, tu stále jsou, což lze vidět i na tom, že v České republice vzdělání rodičů výrazně určuje šanci na úspěch jejich dětí. Jak jste tuto situaci doteď řešili a jak jí chcete řešit v budoucnu?

My se domníváme, že tou bariérou by mohlo být například školné. Ono má svá pozitiva a negativa, která je důležité zvážit. Pokud by tu měla být spoluúčast např. ve formě zápisného, neměla by být tou bariérou, která znemožňuje studium na vysoké škole. Na druhou stranu se musím přiznat, že jsem studoval školu šest let a neumím si představit, že bych chodil na mnoho hodin týdně na brigády nebo dokonce do práce, protože by mi to škola prostě neumožnila. Mě tedy překvapuje, kolik je škol, při kterých se dá pracovat. Je pak otázka, jak náročné je studium.

Učinit studium náročnějším však přece není řešení, když na něj mnozí lidé už dnes jen těžko shánějí peníze.

To je otázka jiná. Dle mého názoru bariéry, které tu existují, evidentně vycházejí z rodin a ze sociálního prostředí: když se narodíte do určité rodiny, podstatně to určuje vaše šance na vzdělání. Když jsou vaši rodiče vysokoškoláci, je větší pravděpodobnost, že jimi budete taky. To je jasné pouhou logickou úvahou – oni sami jsou vzdělaní, takže se dá předpokládat, že budou něco takového chtít i pro své děti. Je to také otázka schopností, protože já si nemyslím, že by každý měl mít vystudovanou vysokou školu.

Každopádně existují situace, kdy někteří lidé vysokoškolského studia nedosáhnou kvůli sociální bariéře. Dle mého soudu by pomohlo, kdyby byla daleko větší možnost prospěchových stipendií nebo třeba nějakých vratných, ale někdy i nevratných půjček. Proběhla tu např. debata o australském modelu, kde nastoupíte do práce a až tehdy podle svého příjmu začnete splácet.

Tyto rozdíly tedy nezačínají až na vysoké škole. Pokud má např. někdo otce, který dosáhl pouze základního vzdělání, má jen sedmiprocentní šanci vystudovat vysokou školu. To však vzniká už na základní škole, kdy otec nebo matka neumí poradit, neumějí se s dítětem učit.

Samozřejmě, když se narodíte jako romský kluk nebo holka, máte v podstatě mizivou šanci vystudovat vysokou školu. Ta Gaussova křivka normálního rozdělení v populaci je stále stejná. Viděli jsme nedávno příklad hocha, který byl dán do dětského domova, a zatímco jeho vlastní sourozenci nic nevystudovali, on teď dostal nějaký řád od britské královny – je to prostě o tom dostat šanci. Jestliže přijdete k zápisu na základní školu a neumíte tvary, neumíte počítat do tří, což umí moje téměř tříletá dcera, tak to samozřejmě je hlavně o tom, jestli s vámi rodiče nějakým způsobem pracují. Z tohoto hlediska tam sociální bariéra evidentně je, a proto má smysl začít, což jsme my podporovali, například se zavedením povinného posledního roku ve školce. Můžeme pomoct dětem alespoň tím, že je ve školce naučíme elementární věci. Systém zápisů na základní školy je nastaven na některé dovednosti a pokud děti tyto dovednosti nezískají ve své rodině, tak to není otázka inteligence, ale prostředí. Vzdělání je to základní, co umožňuje i určitou kohezi společnosti, a lidé, kteří k němu mají horší přístup, jsou potom vyčleněni. V západní Evropě můžeme vidět, že druhá a třetí generace přistěhovalců, obzvláště z jiných kontinentů, je frustrovaná, protože se chce mít stejně jako jejich vrstevníci, kteří se narodili ve stejné zemi, ale mají úplně jinou šanci vystudovat, dostat nějakou práci a podobně. Tohle je hodně otázka vzdělání a už toho předškolního.

A iniciovali jste něco takového?

My jsme podpořili onen poslední ročník ve školce.

Budete se tomu věnovat i v nadcházejícím programu?

Program zatím připravujeme. A důraz na vzdělání určitě bude velmi výrazný.

KDU-ČSL tvrdí, že je proevropskou stranou. To o sobě formálně prohlašují ODS, ANO i ČSSD, přesto se však v těchto stranách vyskytují proudy, které jsou vůči EU velmi kritické. (Nemáme na mysli konstruktivní kritiku, ale spíše hlasité odmítání všeho, co Unie prosazuje.) Máte pocit, že KDU-ČSL si za proevropskou pozicí skutečně stojí? Lišíte se v tom od ostatních stran?

Myslím, že jediné skutečné proevropské strany a hnutí působící ve vysoké politice jsou zde KDU-ČSL, TOP09 a Starostové. ODS pořád říká, že je tady Brusel a byrokracie. V hnutí ANO vidíte, že něco jiného říká pan Telička a něco jiného pan Babiš. U ČSSD je určitá skupina lidí, kteří by měli být asi v jiné straně. Tady myslím trochu platí bonmot Karla Schwarzenberga, že problém ČSSD je v tom, že je v ní málo sociálních demokratů. Já jsem nikdy neslyšel od našich členů, že by říkali: „Evropská Unie je špatná. Brusel je zlý. Pojďme pryč nebo to zrušme. Je to špatný projekt.“ A konečně křesťanští demokraté byli ti, kteří stáli u zrodu Evropské unie

A neselhala KDU-ČSL jakožto proevropská strana v prezentování politiky Unie v ČR? Ať už jde o zdůrazňování výhod, které Unie České republice přináší, nebo o vysvětlování nepopulárních kroků.

Já si myslím, že děláme docela dost, tak jako jsme dělali debaty, které byly hojně navštěvovány. Jmenovalo se to „Migrace Evropa“. Takže se snažíme. Můj výrok, který často opakuji, ale novináře moc nezajímá, možná protože je málo kontroverzní, je: „Žádný zlý Brusel neexistuje.“ Vždyť jste to slyšely (pozn. na superdebatě pořádané politickým Klubem FSV), co řekl Okamura, že je to nikým nevolená komise.

Samozřejmě, že komise je volená – dostává důvěru Evropským parlamentem. To je jako, že my jsme nikým nevolená vláda, my jsme byli jmenováni prezidentem a byla nám vyslovena důvěra. My jsme taky nebyli zvoleni v tomto směru. Zlý Brusel neexistuje a Brusel jsme my. My tam máme své volené zástupce. Nám tam jezdí předseda vlády a ministři. My tam máme svého eurokomisaře, i když je pravda, že ten by měl být neutrální.

Na to zareaguji jednou větou:„Teď kdyby nás zachránil někdo jiný včetně Ameriky a NATO, včetně Bruselu, zase si něco vezme. Proč by nás taky zachraňoval zadarmo…“ Jestli poznáte, kdo to řekl?

To je Jiří Čunek.

Takže tady se taky odčleňujeme my od Bruselu?Trochu to jde proti tomu proevropanství, takže opět můžeme říct, že to je jeden člověk, nebo, že to je nešťastná forma toho výroku?

Já myslím, že to je trochu nedostatek informací, možná i vzdělání.

Budete tedy pokračovat v „reprezentování“ EU v ČR?

KDU-ČSL je pro evropská strana a má to ve všech svých dokumentech a taky tak jednáme. My jsme aktivní i v Evropské Lidové straně. Když se mě před jednáním Evropské rady ptají kolegové: „Jak to, že je u vás tak vysoká nepopularita EU, čím to je?“ No protože nemáme moc vnitřních nepřátel, tak si hledáme vnější, a protože jsme tady měli deset let prezidenta, který říkal, že největší zlo je Evropská unie. To v těch lidech samozřejmě zůstane, když jim pořád říkáte, že je to špatně. Všichni říkají „diktát Bruselu“, ale vždyť je to hlasování. Kdybychom byli schopní vyjednávači – vyargumentovat a něco za něco vyměnit – tak to tak nemusí dopadnout. Je to o naší aktivní roli a schopnostech.

Před týdnem se ve sněmovně schválily novely ve prospěch rodinné politiky. Stále zde však chybí kroky, jak pomoct ženám, když už se k mateřství rozhodnou zachovat si též svou kariéru. V počtu zkrácených úvazků jsme hluboko pod unijním průměrem (v ČR je žen se zkráceneným úvazkem 8,5 % a unijní průměr je 32 %). Máme jednu z nejdelších rodičovských dovolených v Evropě, což, jak prokazují analýzy, může souviset s příjmovým rozdílem mezi muži a ženami, který máme třetí nejvyšší v Evropě (22%). Pokud KDU-ČSL prosazuje rodinnou a pronatalitní politiku, bude se snažit vyrovnávat také znevýhodnění, které (péče o dítě) ženám na trhu práce přináší?

Samozřejmě ano – a shodou okolností mi teď přišel email od jednoho našeho starosty, který je v mém věku a ten mi psal: „Hele, co blbnete, proč podporujete to, aby ženský mohly chodit od dvou let do práce? Ty mají být doma čtyři roky, aby je mohly každý den vychovávat, protože nejlepší péče o dítě je s maminkou.“ Jsou tedy lidé, kteří si myslí, že by se to skutečně nemělo podporovat. Já jsem argumentoval příklady ze zahraničí, že tam, kde je vyšší porodnost, je to z velké části dáno tím, že žena, která má přirozený mateřský pud a pořídí si s manželem jedno dítě, buď kvůli přílišnému odkládání prvního, nebo kvůli zkušenosti vypadnutí z pracovního trhu, si může pořídit další díky family-friendly podmínkám – to znamená flexibilní úvazky, zkrácené úvazky. A ten starosta mi psal: „No, ale nemusíme zvyšovat porodnost za každou cenu.“ Tak já si nemyslím, že to je za každou cenu.

My třeba zaměstnáváme vystudovanou lékařku, která má šest nebo sedm dětí a ona říkala: „Já už můžu dělat akorát administrativu, protože po těch letech se do medicíny už vrátit nemůžu.“ To znamená, že je důležité, aby žena mohla skloubit mateřství s kariérou, aby nevypadla z pracovního režimu – především u těch vysokoškolsky vzdělaných, protože tam ten vývoj jde často prudce dopředu. Druhá věc je, že pro mnohé rodiny je to i důležité z hlediska příjmů. Je to také otázka podmínek, protože spousta z nich odrazuje ženy od toho, aby měly druhé či třetí dítě.

Jaké konkrétní věci byste navrhovali?

My navrhujeme, abychom šli ve veřejné správě příkladem, abychom motivovali zaměstnance a zaměstnavatele, aby byli zkrácené a flexibilní úvazky ve větší míře, dostatek školek.

Takže budete motivovat i zaměstnavatele v soukromém sektoru?

Určitě, ale já myslím, že teď je k tomu bude nutit i nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Každopádně je to složité, protože, když to někomu nařídíte, to je možnost, ale lepší je motivace. Já myslím, že ta zkušenost je a znám spoustu dobrých příkladů, kdy jsou s tím zaměstnavatelé spokojeni, protože člověk v kratším času udělá vše, co má.