Na Jihomoravské Gymnázium Jana Blahoslava letos po šesti letech znovu dolehly politické vlivy. Konkurz na ředitelský post se stal prostorem pro politizaci už v roce 2012, kdy byl Radou Jihomoravského kraje za podivných okolností jmenován Radek Musil, který ve stejném roce skončil s postem místostarosty Ivančic za ČSSD. Po období plném stížností byl vypsán nový konkurz, v němž zvítězila místní učitelka Danuše Minsterová. Kraj však výběrové řízení vzápětí zrušil a dočkal se protestní odezvy ze strany pedagogů, studentů i rodičů.
Školy stejně jako samotný vzdělávací systém plavou na okraji zájmového spektra politiky. Je tak poměrně běžné, že se stávají rádoby vhodným prostorem pro politickou trafiku. V minulém roce se s ukázkovým případem setkala střední škola v Rakovníku, kde politicky dosazená členka ČSSD dovedla studenty až k protestnímu pochodu proti své osobě. Na základě podpory místních obyvatel a mediálního ohlasu ředitelka rezignovala.
Trafiky nikam nevedou
K podobné situaci došlo v roce 2012 právě na výše zmíněném Gymnáziu Jana Blahoslava v Ivančicích. Z prvního konkurzu nevzešel podle usnesení komise žádný vhodný kandidát, přestože se účastnil i dosavadní ředitel školy, působící ve funkci už 15 let. V druhém konkurzu ovšem zvítězil Radek Musil, člen sociální demokracie, který ve stejném roce skončil na pozici místostarosty Ivančic.
Podle webu ČSSD Brno-venkov působí v učitelské funkci od roku 1994 a ve veřejné funkci se zaměřuje právě na školství. Pedagogický sbor, rodiče ani studenti ale nebyli o jeho kompetencích přesvědčeni. V průběhu funkčního období došlo k neshodám na pracovišti, odchodu výrazných pedagogů, později pak ke stížnostem ze strany rodičů a nakonec k doporučení školské rady na vypsání konkurzu na post ředitele.
Kraj se ukázal ve stejném světle
V tomto bodě se do dění vložila místní učitelka Danuše Minsterová, která se podle svých slov díky podpoře kolegů, studentů, absolventů a rodičů rozhodla kandidovat.
„Zajímám se o nové trendy ve vzdělávání a jsem autorkou teoretických podkladů interaktivní učebnice chemie pro ZŠ. Na konkurz a případné vedení školy jsem se intenzivně připravovala, absolvovala jsem funkční studium pro ředitele škol a v letošním roce i Akademii pro ředitele – pilotní vzdělávací projekt JMK.“ – Danuše Minsterová
Minsterová v konkurzu zvítězila, ale kraj se rozhodl nikoho nejmenovat a celé řízení zrušit. Radní pro školství Jana Pejchalová (ANO 2011) se při osobní schůzce podle slov Minsterové odmítla ke zrušení výběrového řízení vyjádřit. Na netransparentní postup zareagovali nejen přátelé a kolegové Minsterové, ale také občané Ivančic a studenti školy. Právě proto 15. června zorganizovali Den pro demokracii pod heslem Politikaření do školství nepatří, jehož součástí je i otevřený dopis s téměř 1550 podpisy.
„Jednání krajských politiků je v rozporu s mnoha články Etického kodexu zaměstnanců JMK, jehož smyslem je vytvářet, udržovat a prohlubovat důvěru veřejnosti ve veřejnou správu (např. porušení článku 4 – Nestrannost). Toto jednání není možná trestné, ale je minimálně trestuhodné.“ – Otevřený dopis Nesouhlas s rozhodnutím rady JMK [...]
Otevřený dopis byl o tři dny později odeslán členům Rady Jihomoravského kraje, ministru školství a předsedovi školských odborů a školskému ombudsmanovi, zatím však bez odezvy.
Kontext ve vzdělávací politice
V současné době jsou výběrová řízení nastavena v podstatě velmi politizujícím způsobem. První fází je konkurz, v rámci kterého se mohou přihlásit libovolní kandidáti a obhájit své schopnosti a dovednosti před výběrovou komisí. Tady dochází k prvnímu klopýtnutí – samotní členové komise jsou dosazováni krajem a Vyhláška o náležitostech konkurzního řízení a konkurzních komisích dovoluje obsadit většinu míst politickými, nikoliv odbornými členy.
I kdyby byla komise kvalitně složena, její rozhodnutí je stále jen doporučujícího charakteru. Výsledek konkurzu pak putuje ke krajské radě, která jej sice může vzít v úvahu, ale finální rozhodnutí se jím nemusí vůbec řídit. Zároveň je pak díky novelizaci školského zákona v roce 2012 znovu jen na vůli krajské rady, jestli vypíše na konci šestiletého funkčního období nové výběrové řízení na post ředitele, nebo ponechá ve funkci toho stávajícího. Právě v případě Minsterové, kdy bylo výběrové řízení zrušeno, zůstává ve funkci stávající ředitel Radek Musil.
Spolu s novelou přišla před šesti lety také vlna nejistoty ohledně vypisování konkurzů, protože ze zákona jasně nevyplývalo, jestli se konkurz na konci funkčního období ředitele „musí“, nebo „může“ vypsat. Velká část krajů v reakci vypsala výběrová řízení plošně na všech školách, proto dojde v letošním roce k obměnám na nejednom ředitelském křesle. Organizace jako EDUin nebo Česká středoškolská unie právě tato témata dlouhodobě akcentují a už v minulých letech podávaly zprávy o politizaci ve školství a opatřeních, která by bylo vhodné pro zlepšení situace přijmout. Patří mezi ně především restrukturalizace výběrové komise a posílení váhy jejího doporučení.
Český vzdělávací systém nicméně nemusí pro inspiraci ujít světa kraj. V Německu se výběr ředitele školy ponechává na městské úrovni za stálé komunikace se zástupci školy a kandidát musí mimo jiné demonstrovat své pedagogické dovednosti. Kdybychom šli po stopách nejrozvinutějších vzdělávacích systémů, (nejen) při výběru ředitelů uvidíme větší a větší míru autonomie. V rámci České republiky se možná paradoxně uvádí jako ukázka inovací ve školství a nakládání s ředitelskou funkcí právě Jihomoravský kraj. V letošním roce například odstartoval pilotní projekt Akademie pro ředitele, ve kterém podle svých stránek vzdělává v oblasti profesionálního přístupu, manažerských schopností a komunikativní stránky osobnosti.
Je pochopitelné, že se kraj musí do výběru zapojovat, protože nese za rozhodnutí odpovědnost. Přesto můžeme řízení odlehčit od politických vlivů například tím, že bude výběrová komise většinově složena z odborníků, kteří budou vybíráni náhodně. Zároveň by mohl mít kraj povinnost vybrat ředitele mezi dvěma nejlepšími kandidáty vzešlými z konkurzu. Otázkou také je, zda není problémem samotný zřizovatel a jeho autonomie. Zejména severské země, které tradičně obsazují první příčky ve vzdělávání, ponechávají podobná rozhodnutí na co nejnižších úrovních samospráv s maximální autonomií. Takových opatření můžeme najít nepřeberné množství, ale ve finále je stejně první krok v politické vůli a zájmu o vzdělávání jako celek. To se však u nás bohužel dlouhodobě nesetkává s realitou.
