Každému z nás se někdy stalo, že se nám z paměti vytratilo jméno toho, s kým zrovna mluvíme. Doufáme pak, že nenastane situace, kdy onoho člověka budeme muset oslovit, nebo dokonce někomu představit. Z jakého důvodu ale něco tak základního, jako jsou jména osob, jednoduše opustí naší mozkovnu?
Vědecká studie Kathryn H. McWeeny z roku 1987se pokusila na tento problém přijít. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení nabízí fakt, že lidská paměť funguje schématicky, tedy jakákoliv nová informace je automaticky zařazována k nějaké staré. Vzhledem k tomu, že jednotlivá křestní jména obvykle nemají žádný další význam, mozek je nedokáže zařadit do již existujícího schématu. Nikdo se křestním nejmenuje například rohlík nebo lampa. Když mozek nemá s čím si novou informaci spojit, nezapamatuje si ji.
Další teorie poukazuje na to, že špatné zapamatování jmen může být způsobeno tzv. pořadovým efektem, tedy soustředěním se na vlastní představení spíše než na poslouchání onoho jména. Velká část lidí zaměří svou pozornost raději sama na sebe než tomu, co nám říká člověk, kterého jsme právě potkali – třebaže je to vcelku zásadní informace.
Jiné vysvětlení se nabízí v situaci, kdy nás určití lidé nezaujmou natolik, abychom si jejich jména vůbec chtěli zapamatovat. To je také většinou předpoklad, který nám naše sebemrskačská povaha předloží v okamžiku, kdy si naopak někdo nezapamatuje naše jméno. Jsou někteří vyloženě tak nezajímaví, že si jejich jména nikdo nevybaví už po pár minutách od seznámení? Internet je plný návodů na lepší memorování jmen a nejčastější rady jsou právě ty, které doporučují větší koncentraci na představení toho druhého, spojení si nového jména s něčím z vaší paměti a také časté oslovování (Jak se máš, Petře?). Důležité je ale především uvědomit si hodnotu pamatování jmen. Když ostatní budou vědět, že jste si zapamatovali jejich jméno, je pak jednodušší si u nich vybudovat důvěru a skutečný vztah.
Pro někoho může být efektivní mnemotechnickou pomůckou i to, že si nové jméno spojí s někým známým. Jména jako Miloš nebo Andrej si tímto způsobem podle mě zapamatuje každý. Problém samozřejmě nastává, pokud dotyčný nemá žádného slavného jmenovce nebo žijete ve své bublině mimo svět celebrit jako já.
Nejefektivnější cestou je podle mě propojit vizuální paměť z momentu prvního představení s konkrétním jménem. Jestliže máte dobrou audiovizuální paměť, tato scénka se vám v hlavě automaticky přehraje pokaždé, kdy si jméno potřebujete vybavit. Taky na to můžete jít ještě jednodušeji a prostě jméno zopakovat nahlas hned jak ho slyšíte.
Ať už vám pomůže jakákoli metoda, na strategii zapamatování jmen stojí určitě za to pracovat. Nejedná se totiž jenom o letmou zdvořilost, ale o skutečný respekt, kterého si ostatní lidé všímají a cení.
