Průzkum: Proč dojíždím? Zeptejte se Andreje
Není to tak dávno, co se redakce TST věnovala tématu kvality vysokoškolských kolejí a spokojenosti studentů, kteří na nich v rámci svého studia žijí, nebo komentovala zlevněné jízdné. Právě po zavedení studentských slev na jízdné se mnoha studentům otevřela možnost ušetřit peníze na úkor času. Začali tak za studiem dojíždět. Několika z nich jsme se zeptali, jaké je opustit místo studia a každý den trávit několik hodin cestováním.
Začátkem loňského září začaly platit 75% slevy na autobusové a železniční jízdné, včetně městské hromadné dopravy pro studenty do 26 let a důchodce nad 65 let. Část Čechů to odsoudila a označila za populismus za účelem získání dalších politických bodů, část, především příznivci Andreje Babiše, tento krok s vidinou ušetření uvítali. Nelibé reakce na sociálních sítích rozvířila také zveřejněná tabulka rozpočtových škrtů, které by měly vyrovnat finanční deficit za sníženou sazbu jízdenek. Řada studentů, kterých se sleva týká, s tímto krokem dodnes nesouhlasí, ale využívají je. Především k dennímu dojíždění za studiem. Zeptali jsme se třech studentů z různých českých měst na důvod denního dojíždění, časovou zvladatelnost a jejich pohled na vládou zavedené slevy.
Pokrytectví, nebo pragmatismus?
Martin Ritz z Ostravy studuje první ročník oboru Mediální studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. Důvodů k dojíždění z Ostravy za studiem má hned několik, slevy mu pouze ulehčily rozhodování. Původně ho cestování vyšlo mezi 30 až 45 korunami za jednu cestu, podle výběru dopravce. Nyní cestuje za zhruba ty samé peníze, jen má navíc v ceně i zpáteční cestu domů. Za předpokladu, že musel do školy, mu cesta zabrala každý den 3 až 4 hodiny. Nicméně jak sám říká, čas ve vlaku se dá produktivně využít.
Jako jeden z mnoha studentů bydlel i Martin na sdíleném bytě. „Byl jsem na bytě, ale rozpadla se nám tam parta. Jeden šel k přítelkyni, druzí přestali studovat, tak jsem začal jezdit a držím to druhým rokem,“ popisuje Martin. Dojíždět hodlá i po zbytek studia.
Byť je to pro něj levnější, výše nájmů bytů v Olomouci se mu zdá v pořádku. Za předpokladu, že by měl před sebou ještě dva roky studia, reálně by zvažoval návrat do Olomouce.
Na sociálních sítích se po zavedení slev objevovaly příspěvky lidí, kteří je sice využívali, ale penězi, které na jízdném ušetřili, přispěli například na podporu neziskových organizací. „Já o tomhle nikdy neuvažoval. Přiznám se, že v tomto jsem pokrytec, když slevy vnímám jako populismus, ale budu je využívat. Nicméně návratu k původním cenám bych se nebránil,“ dodává.
Nevýhodná Praha
Vysoké ceny nájmů v Praze jsou jedním ze dvou důvodů, proč je mnohem výhodnější za studiem do hlavního města cestovat. Své o tom ví i Anna Maděrová, studentka prvního ročníku žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, která několikrát týdně jezdí do Prahy z Liberce. Nejvíce nepohodlné pro ni bylo složité přemísťování se po hlavním městě. „V pondělí jsem přijela a celý den chodila s kufříkem nebo batohem po městě, úterý bylo super a ve středu už jsem zas vozila po Národní třídě kufr, protože jsem jela domů,“ popisuje cestování Anna.
Původně si v Praze platila samostatný pokoj za 5500 Kč měsíčně, ale po zvážení všech pro a proti se rozhodla bydlení vzdát. „Ten byt byl 5 minut od Jiřího z Poděbrad a cena mi nepřišla OK vzhledem k tomu, co jsem dostala. Byla jsem tam trochu jako Dobby a měla chvílemi pocit, že platím část nájmu i za další dva lidi v bytě,“ komentuje své bývalé bydlení.
V současné době jí cestování zabere tři hodiny denně včetně přesunu městskou hromadnou dopravou, což ji celkem stojí okolo čtyřiceti korun tam a zpět se soukromým dopravcem. Návrat do sdíleného bytu by zvažovala pouze za předpokladu širšího rozvrhu studia a v případě, že by si v Praze našla práci.
Co se zbytkem peněz za jízdné? O nápadu ze sociálních sítí věnovat zbytek částky na různé účely sice neslyšela, ale pravděpodobně se k němu připojí. „Popravdě, jako každému studentovi se mi pár korun navíc hodí. Ale morálně mi to proti srsti je, hlavně ze začátku jsem si odmítala ty studentské jízdenky kupovat. Ale vzápětí mi samozřejmě došlo, že tím žádná změna nebo uvědomění více lidí nepřijde. Nad tím, že bych aspoň tak velkou částku, jako dám za jízdenku, dala na dobročinné účely, asi začnu přemýšlet,“ říká Anna.
Zavedení slev je pro ni, stejně jako pro Martina, populismus. Platit původní ceny za jízdné by jí nevadilo, nicméně by ocenila, kdyby se do udržitelné úrovně vrátily i ceny za pronájem v Praze.
Doma je doma
Pro někoho závisí rozhodnutí na dojíždění na ceně nájmu v porovnání s cenou jízdného, u někoho rozhoduje rozvrh, u někoho čas. U Aleny Koubové vítězí vztah k domovu. Studentka třetího ročníku bakalářského studia andragogiky a sociologie v Olomouci dojíždí až z Prahy. Výhodu však má v tom, že její katedra nevyučuje pět dní v týdnu. Čas tím pádem není takový problém. Za den totiž procestuje zhruba šest a půl hodiny. Jak ale sama říká, i na to se dá zvyknout. „Po čase těch pár hodin ve vlaku začneš brát jako cestování v MHD. Někde nastoupíš, jinde vystoupíš a pár kilometrů mezi tím tě nevytrhne,“ popisuje Alena.
Pravidelnost dojíždění se u ní mění semestr od semestru. Většinou se jedná o tři dny v týdnu. Několikrát se ale stává, že má pouze jednu vyučovací hodinu denně. „Miluju Prahu, je to můj domov. Mám tu svou rodinu, přátele, práci. Prostě celý život. Vybrala jsem si obor, který se dal studovat jen v Olomouci a Praze (státní, bakalářský, denní) a do Prahy mě nevzali. Pak nebylo moc na výběr. S novým jízdným se to určitě vyplatí víc než si platit kolej nebo byt. A ještě stihneš pivo s kamarády nebo směnu v práci,“ říká Alena.
Na rozdíl od Martina nebo Anny je u Aleny sleva na jízdném znatelnější. Z původních průměrně 120 korun za jednu cestu nyní platí „jen“ zhruba 55. Sleva je i jeden z důvodů, proč se v některých předmětech domluvila s vyučujícími, že na ně nebude docházet, ale udělá nějakou práci navíc.
Bydlení v Olomouci by hledala jen za předpokladu, že by dojíždění začalo být časově nezvladatelné. Na začátku svého studia sháněla co nejlevnější přespání na dvě noci. Poté, co začala hledat na facebookové skupině sloužící k nabízení a vyhledávání spolubydlení v Olomouci, přespávala půl roku u náhodného člověka, který jí nabídl nocleh.
Rozdílnou částku mezi původním a současným jízdným si hodlá ponechat. „Ocenila jsem to, protože takhle nemusím dřít každý den, abych si vydělala na studium,“ odpovídá na otázku využití zbylých peněz. Celá situace se zlevněním jízdenek pro studenty a důchodce vnímá jako chytrý politický krok, se kterým sice nesouhlasí, ale ráda ho využije. Vše ale dle jejího názoru nasvědčuje tomu, že se slevy budou brzo rušit. „Vždyť ceny se logicky musí pro všechny zvednout a kvůli očekávané neudržitelnosti se to brzo zruší. Ale ty peníze už se zpátky tam, odkud byly odebrány, nevrátí,“ zakončuje.
Zavedení slev na jízdném se po necelém půlroku věnoval v komentáři pro The Student Times Matěj Pur. Byť část Čechů slevy vítá, většina v něm vidí kalkul za účelem získání politických bodů. Hlavním argumentem jsou především rozpočtové škrty napříč jednotlivými resorty sloužící ke kompenzaci ziskových ztrát po zavedení slev. Například u snížení rozpočtu MŠMT o 400 milionů korun v době, kdy je stále více diskutované téma platů učitelů.
