Talentovaní studenti pod vedením mentorů zde totiž mají možnost pracovat na opravdových zakázkách od reálných firem. Ať už vymýšlí inovativní marketingové strategie, tvoří pokrokové webové stránky, navrhují loga nebo plánují dravé reklamní kampaně. Od roku 2013 jich UNIFERem prošlo na pět set padesát. Že kvalitní praxe není nikdy dost, potvrzuje ředitel společnosti Kamil Pavlíček, se kterým jsme si popovídali třeba i o českém vysokém školství.
Co bylo impulsem pro založení UNIFERu?
Hlavní inspirací byla důvěra zakladatelů Davida Rusňáka, Martina Toncara a Patrika Tuzy v talent a potenciál mladých lidí. Taky fakt, že v Brně studuje kolem osmdesáti tisíc vysokoškoláků, kteří si často stěžují, jak těžké je získat praxi v jejich oboru.
Jací studenti mají největší šanci uspět ve vašem výběrovém řízení? Dostanou se k vám i marketingem, grafikou nebo IT netknutí jedinci, například studenti humanitních oborů?
V našich řadách je hodně studentů humanitních oborů – sám jsem zaměřením psycholog, i když srdcem marketér. Největší šanci samozřejmě mají talentovaní obchodníci a programátoři, těsně v závěsu jsou grafici, on-line specialisté a dobří kreativci. Když ale vidíme opravdový talent, tak se vždy snažíme najít mu tu nejvhodnější roli, třeba i vytvoření nového projektu (například organizaci vlastní konference). Šanci má ten, kdo umí prakticky myslet, je sympatický, zapadne do našeho skvělého kolektivu a hlavně moc, moc chce. V současné době se zaměřujeme víc na kvalitu než kvantitu, dostat se do UNIFERu je tak těžší než dřív.
Setkali jste se s podobnou iniciativou i v zahraničí?
Hledali jsme podobné koncepty, ale nic takového jsme nenašli. Samozřejmě jsou různé projekty škol a dalších organizací na zapojení studentů do praxe, ale žádný v takovémto rozsahu. Mladý člověk u nás může opravdu raketově vyletět vzhůru. Nejlepším příkladem je asi Pavel Svoreň, který začínal v UNIFERu v ekonomicko-analytickém teamu a díky své šikovnosti se během dvou let propracoval až na šéfa energetické divize našeho investora DRFG.
A jaká je zpětná vazba od ostatních studentů, kteří UNIFERem prošli?
Žádný oficiální průzkum jsme si zatím nedělali. Ale prakticky všichni stážisté, se kterými jsem v kontaktu, po svém působení v UNIFERu pracují, podnikají nebo cestují. Nevím o nikom, kdo by zoufale čekal na svou šanci na úřadu práce. Naopak častý model je ten, že přijde stážista s tím, že ho mrzí, že už v UNIFERu nebude pokračovat z důvodu atraktivní nabídky zaměstnání na plný úvazek.
Je možné zapojit se do UNIFERu i externě? Mám na mysli studenty, kteří nežijí ani nestudují v Brně. A neuvažujete o založení poboček jinde v Česku?
Vidíte, zrovna po skončení tohoto rozhovoru jdu na jednání ohledně plánů pro pražskou pobočku. Ostatně obchodní zastoupení v Praze již máme. Plány na další rozvoj samozřejmě jsou, ale držím se hesla, neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Takže nezbývá, než si počkat, kde všude UNIFER uvidíte.
UNIFER se mohl rozjet především díky soukromým investorům. Je po dvou letech od založení již finančně soběstačný?
UNIFER svůj finanční výsledek stále vylepšuje. A ano, dnes je schopný si na sebe vydělat. Máme velké štěstí, že naši investoři UNIFER chápou jako projekt s obrovskou vizí a díky tomu náš růst neomezují požadavkem na odvádění zisku zakladatelům. Všechny vydělané prostředky tedy můžeme vrátit do dalšího rozvoje.
Co myslíte, že podobným českým projektům dnes nejvíce chybí?
České projekty jsou na velmi dobré úrovni, ač si to někdy sami neuvědomujeme a rádi si postěžujeme, že by to chtělo více investorů, kreativity nebo vize. Jestli nám ale něco opravdu chybí, tak je to odvaha vyrazit do světa, protože věřím, že české mozky by v něm mohly být vidět ještě víc. A pak je to samozřejmě často zmiňovaná efektivita a tah na branku. Běžně se řeší věci, které mají ve skutečnosti nižší prioritu, a to, co by mělo být hlavní, zůstává až na okraji. Ta odvaha velkých investorů, během jednoho dne zavřít velký projekt a nastartovat jiný, je spíš výjimečná a příliš dlouho se spokojíme se statem quo.
Jaký je podle vás největší problém českého vysokého školství?
Celé tohle téma je na dlouhou diskuzi. Hlavním problémem podle mě je stav, kdy se technologie, společnost a potřeby pracovního trhu vyvíjejí mnohonásobně rychleji, než systém školství a způsob práce učitelů. Zkušení učitelé někdy neradi mění osvědčené postupy své práce a výchova nové generace vyučujících trvá dlouho. Změna v akreditovaném kurikulu vzdělávání mladých učitelů až po její uvedení do praxe nemůže dnes proběhnout rychleji než v horizontu pěti až sedmi let. A to je v dnešní době prostě moc pomalé. Obecně by se školy měly zaměřit hlavně na flexibilitu studentů přizpůsobovat se novým podmínkám. Rozvíjet schopnosti práce s informacemi, kritické myšlení, řešení reálných problémů a hlavně, ač je to otřepaná fráze, vést k hodnotám celoživotního vzdělávání.
A co podpora praxí ze strany vysokých škol? Myslíte, že je na ni kladen dostatečný důraz?
Jak kde. Trend je určitě pozitivní a řada škol má již dobře fungující kariérní centra. Skvělým příkladem je Kariérní centrum Masarykovy univerzity. Ale stále platí, že firmy a školy se teprve učí spolu komunikovat. Firmám ve školách chybí flexibilita a rychlost. Někdy chybí i zájem studentů. Vždycky je to hlavně o lidech. Když tomu jdou lidé ze škol naproti, dokáží opravdu hodně. Zatím ale chybí systémová motivace pro všechny zúčastněné. Na druhou stranu studenti mají neskutečné množství příležitostí, a tak zastávám spíš přístup, že by si za tím měli jít sami, místo toho, aby jim někdo zajímavé příležitosti nosil na zlatém podnose. Kdo tvrdí, že nemůže získat praxi, tak něco dělá špatně. Až pošle třicet životopisů a motivačních dopisů s tím, že je ochotný ve svém volném čase pracovat a poprat se o šanci v nějaké firmě či projektu, a všichni jej odmítnou, tak ať mi napíše a rád mu pomůžu.
Souhlasíte s názorem, podle kterého vysoké školy zbytečně produkují velké množství humanitně zaměřených absolventů místo toho, aby se mladí lidé vzdělávali spíše v technických oborech?
Asi je to překvapivé, ale nesouhlasím. Myslím, že problém není počet absolventů, ale to, co díky studiu získají. Je jasné, že například tisíce politologů se ve svém oboru v ČR uplatnit nemohou. Ale tisíce lidí, kteří jsou díky studiu politologie vybaveni schopnostmi kritického myšlení, práce s informacemi, umí pracovat se statistickými programy, dorozumí se cizí řečí a jsou trénovaní v prezentačních dovednostech, argumentaci a vyjednávání – ti už pro náš pracovní trh mohou být opravdovým přínosem. Takže problém nevidím v tom, co kdo studuje, ale v tom, co se opravdu naučí a jak s tím naloží.
UNIFER spolupracuje s řadou univerzit, například s Harvard Business School. Jak konkrétně spolupráce vypadá?
Nejintenzivnější spolupráce s mimobrněnskými školami je s Polnohospodářskou univerzitou v Nitře. Ve spolupráci s ní již proběhly dvě letní školy, což byly dvouměsíční projekty pro více než dvacet stážistů, kteří si léto vyplnili řadou projektů, workshopů a exkurzí. S Harvard business School probíhají odborné diskuze v oblasti neuromarketingu. Právě kvůli zajímavosti tohoto oboru jsme byli i u založení organizace CENMA – Středoevropské asociace neuromarketingu.
Mohl byste důležitost neuromarketingu trochu blíže popsat? A nevidíte v něm například i nějaký etický spor?
Právě etika je to, co tým CENMA intenzivně řeší. Je však jasné, že vývoj půjde dál a uměle jej brzdit nemá smysl. Když se tomu nebudeme věnovat u nás, bude se tomu věnovat někdo jiný. A pokud mají nové technologie jakékoliv hrozby, je vždy lepší o nich vědět a rozumět jim, než to nechat jen tak. A samozřejmě platí, že čím více lidí se danému tématu věnuje, tím spíš z toho pro lidstvo vznikne něco dobrého. Věřím, že pokud se díky neuromarketingu dozvíme více o lidském mozku, můžeme s těmito znalostmi pomáhat i v jiných oblastech lidského života, než je pouze marketing.
Kdy a proč jste se vy sám do UNIFERu zapojil a co vás nejvíce baví na jeho vedení?
V UNIFERu působím od konce roku 2013. Nejvíc mě baví a zároveň nejtěžší věcí pro mě jsou stálé změny a inovace ve způsobu, jakým pracujeme. Hlavní změnou jsou například specializace jednotlivých oddělení a celková profesionalizace naší práce. Vedení UNIFERu funguje velmi moderně. To je vidět například v tom, jak intenzivně je celý tým zapojován do strategického vedení, do utváření celé identity společnosti a jak se věnujeme naplňování osobních vizí jednotlivců – je přece škoda, aby někdo dělal to, co ho nebaví. Vždy se snažíme, aby každý dělal to, v čem může vyniknout.
Máte nějaký cíl nebo vizi, kam byste chtěl UNIFER dovést?
Vizí do budoucna je vytvořit pevný bod, kolem kterého rotují mladé talenty a zkušení profesionálové. Díky tomu každý zúčastněný získává víc, než při klasické spolupráci ve stylu práce – peníze. Mladí se učí od starších, starší získávají novou energii a inspiraci, klienti mají nadstandardní řešení. A přitom ještě vzniká spousta přátelských i pracovních vztahů. Chceme do ČR přinášet nové trendy ze zahraničí a témata, o kterých se dnes často mluví, umět precizně zpracovávat. To muže být například využití gamifikačních prvků (uplatňování herního myšlení a principů do neherních oblastí – pozn. red.) v marketingové kampani. Jak se nám to bude dařit, poznáme podle toho, kolik opravdu úspěšných talentů se nám podaří nastartovat k hvězdné kariéře, jaké projekty v UNIFERu vzniknou a jak se nám bude dařit dělat okolní svět lepší, vzdělanější a schopnější přinášet řešení.
