V sobotu 27. 1. 2018 se má facebooková bublina (vysokoškolský student žijící v Praze) probudila do své noční můry. Volby vyvrcholily do dalšího prezidentského období Miloše Zemana. Povolební statusy se nesly už tradičně v apokalyptickém duchu, lišily se jen podáním. Apokalypsa urážlivá zněla nějak takto: „Všichni umřeme a můžou za to ty debilové, co volili Zemana“. Apokalypsa úniková: „Já už tady končím a emigruju.“ A nakonec apokalypsa pozitivní: „Asi tady končíme, ale pojďme se snažit pochopit proč.“ Jedno ale měly všechny statusy společné. Nikdo z mých pěti stovek facebookových přátel ani vzdáleně nedokázal pochopit, proč Zeman vyhrál.
Pro okruh mladých voličů Drahoše tedy byla prohra tvrdá, zvlášť proto, že jí vůbec nerozuměli. A protože asi nenajdu odpověď na to, jestli Jiří Drahoš prohrál kvůli svému „namyšlenému“ poloúsměvu nebo stahování králíka, rozhodla jsem se jít přímo ke zdroji a svých vrstevníků se zeptat, co je vedlo k tomu, aby zvolili Miloše Zemana.
Volíme na Facebooku
Moje cesta za odpověďmi začala na facebookových skupinách vytvořených na podporu Miloše Zemana (např. Miloš Zeman je náš prezident). Mé úmysly hodnotilo okolí různě. Od odhadů, že budu hned po prvním příspěvku „zabanována“, až po argumenty, že se jako mladá hezká holka nemusím bát příliš agresivních útoků, ale spíš blahosklonného vysvětlování. Na třech stránkách jsem tedy zveřejnila s krátkým popiskem odkaz na můj dotazník, který se zabýval důvody a motivacemi pro volbu Miloše Zemana mezi lidmi v rozmezí osmnáct až dvacet šest let.
A výsledky byly překvapivé. Na dotazník si našlo čas 150 lidí (polovina bohužel nespadala i přes mé upozornění do cílové věkové skupiny, takže výsledný vzorek byl 79 mladých lidí). Pod mým příspěvkem se logicky vyrojily i negativní komentáře. Některé směřovaly na vymývání mozků, jiné podotýkaly, že pracující lidé nemají na takové věci čas, nebo že se snažím dotazníkem na skupině záměrně provokovat. Celkově byla z komentátorů cítit podrážděnost, navíc po vypjatých volbách už předem přecházeli do protiútoku, protože mě jako domnělému voliči Jiřího Drahoše nevěřili.
Další emocí, kterou jsem na skupině zachytila, byla unavenost. Ani vítězný tábor již nebaví volby stále dokola probírat, převracet a analyzovat. Volání po respektu demokratických voleb a smířením se s výsledkem se opakovalo. Jeden uživatel podotknul, že by ho zase zajímalo, proč studenti volili Drahoše. Došlo mi, že neporozumění je vzájemné. Akorát by mě zajímalo, jestli se na takové reportáže zaměří třeba TV Barrandov nebo Parlamentní listy, ale to se asi nestane. Posledním typem argumentů bylo, že je to každého věc a že do toho nikomu nic není. S tím nemůžu než souhlasit, vyplnění dotazníku bylo dobrovolné.
O to víc mě ale překvapily reakce lidí, kterým jsem dotazník rozesílala ve zprávách. Narazila jsem na ně ve skupinách, kde buď přidávali příspěvky, nebo komentáře. Při takto přímém kontaktu skrze messenger jsem se nesetkala ani s jednou negativní reakcí. Naopak lidé si našli čas, aby mi dotazník vyplňovali, odpovídali, popřípadě se dokonce omlouvali, že nepatří do mé cílové věkové skupiny. Kontrast byl obrovský.
Zatímco komentáře pod příspěvky, které na skupinách mnohdy zanechávají nejnaštvanější a nejhlasitější „křiklouni“, vytváří jednolitý stereotypní dojem, přímý kontakt ho vyvrací. Je pak jasné, že pokud se volič Drahoše začte do diskuzního vlákna na Zemanově skupině a Zemanovi voliči uvidí příspěvky na skupině „Zemane, jsi ostuda ČR..“, vytvoří se jim zjednodušená a často nepravdivá představa o druhé straně. A to je podle mě škoda. O debatě ve veřejném prostoru by přece neměl rozhodovat zlomek naštvaných lidí, kteří svou frustraci ventilují na sociálních sítích.
Taky bychom neměli zapomínat, že mezi třetinou Zemanovců a Drahošovců je třetina, která vůbec nešla volit. Jeden člověk mi na odeslaný dotazník odpověděl: „Dobrý den, ačkoli uznávám, že jsem do těchto skupin psal, tak jsem nikdy nevyjádřil podporu prezidenta Miloše Zemana. Pouze mě raní, když se lidé kvůli tomu hádají. To je vše, já nechodím volit.“ Cynik ve mně se po této zprávě zastyděl, mnohdy už předem vzdávám diskuze, natož abych se snažila ve svém volnu dobrovolně usmiřovat dvě různé skupiny.
Jak už jsem uvedla, dotazník zaměřený na mladé lidi vyplnilo 79 respondentů. Proto závěry z dotazníku rozhodně nepovažuji za reprezentativní vzorek mladé populace, vnímám je spíše jako klíč k pochopení a popsání alespoň některých důvodů pro jejich volbu. Na základě dat sebíraných v dotazníku jsem pak výrazné motivace a opakující se odpovědi rozvíjela v detailnějších rozhovorech s třemi voliči, kteří si na mě udělali čas prostřednictvím telefonní hovoru či osobního setkání.
Atmosféra by se tu dala krájet
Napjatou atmosféru letošních voleb jsme již nakousli. I v dotazníku respondenti nejčastěji uváděli, že za rozhodnutí volit Zemana sklidili od názorových oponentů reakci v podobě nerespektování jejich volby, či dokonce urážky a šikanu. Slušnost tak trochu paradoxně opravdu volby rozhodla. Problémem bylo, že i lidé s Drahošem na klopě se mnohdy uchylovali k urážkám a šikaně člověka, který vyjádřil touhu jiné volby. Nejedna analýza směřuje pozornost k voličům, jež se možná i kvůli vyhrocenosti debaty a silné protizemanovské kampani po neúčasti v prvním kole voleb rozhodli přece jenom jít a hlasovat pro Miloše Zemana. Účelová a pokrytecká slušnost totiž může být daleko více pobuřující než upřímný a přiznaný nezájem, či dokonce vulgárnost.
Výhody a nevýhody prezidenta Miloše Zemana
Přesto, že se Zemanovi voliči často nálepkují jako nekritičtí a iracionální, podle odpovědí si Zemana nijak neidealizují. Z deseti možností nejčastěji uváděli jako nevýhody jeho chatrné zdraví, vulgárnost či okolí spolupracovníků. Zemanovi voliči v něm proto neviděli čistou lilii, ale lepší možnost. I když přímé ohrožení pro demokracii či mezinárodní vztahy ČR v něm jeho voliči nevidí a tyto obavy se jim jeví jako přehnané.
Je pro ně politikem zkušeným, inteligentním, výrazným, odvážným a v neposlední řadě také tím, kdo rozumí obyčejným lidem. Rozdíl byl zkrátka v tom, že u Drahoše výhody ani vzdáleně nedosahovaly Zemanových a nevýhody Drahoše ty Zemanovy z jejich strany převyšovaly. Pokud nejvíce mých respondentů na Drahošovi ocenilo na prvním místě vzdělanost a na druhém zdraví, jsou to vlastnosti, pro které se málokterý volič entuziasticky nadchne. O to víc v medializované přímé volbě prezidenta, kde často rozhodují i osobní sympatie. Obzvlášť když podotkneme, že zdravých a vzdělaných lidí je v politice asi drtivá většina. Naopak Zemanovým voličům toho na Drahošovi vadilo víc, jmenovitě známá politická nezkušenost, úskočnost a nevýraznost.
Co řešíme a čeho se bojíme?
Jak jsem již zmínila, přímá volba prezidenta byla především o emocích. To se ukazuje i na faktu, že se spousta lidí rozhodovala dle názorů kandidátů na věci, které nejsou v jejich kompetenci, takže je nemohou nijak změnit. Zajímalo mě tedy, co Zemanovy voliče trápí a jaké problémy v životě nejvíc řeší. Na otázku, s čím se v současnosti potýkají, zaškrtávali nejčastěji finanční nejistotu, menší a žádné problémy, tlak na úspěšnost nebo nejistotu ohledně budoucího směřování.
V něčem se tedy současné problémy mladých lidí ukazují jako problémy generační, které napříč názorovým spektrem trápí většinu z nich. Mladí jsou poprvé v historii konfrontováni s tím, že se v budoucnu budou mít hůř než jejich rodiče. Ať už z důvodu globálního oteplování nebo čím dál většího rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými. Kromě toho stoupá také tlak na úspěšnost či budoucí směřování, které jsou s etapou dospívání a mladého dospělého spojené a sociální sítě je ještě umocnily. Zároveň ale finanční nejistotu nemůžeme úplně opomenout. Ani mladí lidé nežijí ve vzduchoprázdnu a až třetina z nich nemá úspory či záchytnou síť v podobě rodičů.
Markantnější rozdíl pak mezi mladými voliči Zemana podle mého názoru přicházel při otázce, čeho se nejvíc obávají v budoucnosti. Na prvním místě se totiž objevila migrační vlna. Na druhém válka a terorismus. A na třetím překvapivě přijetí eura. Z toho by se dalo odhadovat, že v současném období ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti možná není takový rozdíl mezi tím, jakou skutečnost prožívají mladí (a vzdělaní – nutno podotknout, že na dotazník odpovídali ve většině vysokoškolští a středoškolští respondenti) voliči Drahoše a Zemana. Velký rozdíl je ve strachu, co přinese budoucnost a jaké hrozby se nám zdají nejnebezpečnější.
Volba Zemana pak opět není tak nepochopitelná, protože i když Drahoš zvláště ve druhém kole voleb zdůrazňoval, že také odmítá ekonomickou migraci a kvóty, voliči cítili, že to není jeho autentický či dlouhodobě prosazovaný postoj. A důvěra v Zemana, že jejich strach a obavy bere vážně a bude se za ně bít v zahraničí, silně převážila, protože to již prezentuje pět let svými jízdami po regionech.
Co s rozdělenou společností?
Vyostřenost debaty a urážky, které mířily na oba prezidentské kandidáty, pak vadily drtivé většině respondentů – více než třem čtvrtinám respondentů. Patent na slušnost nevlastní tedy jen Drahošovi voliči a i pro ty, kteří volili Zemana, je tato vlastnost důležitá. Pokud se na slušnosti může velká část společnosti shodnout, možná by to mohl být odrazový můstek, jakým směrem po volbách pokračovat dál. Strach z rozdělené společnosti totiž zazníval v mém okolí často. Zajímavé však je, že mnozí z těch, kteří volili Zemana, takový strach nesdílí. I po takto vyrovnaných výsledcích voleb odpověděly necelé tři čtvrtiny, že se rozdělení neobávají.
To vidím jako nejvýraznější rozdíl pohledů mezi mým okolím a Zemanovými voliči, s nimiž jsem mluvila. Zpětně je pak logické, že pokud se jeho voliči rozdělní neobávají, nevadí jim nejspíše Zemanovi často vytýkané dělení společnost na „pražskou kavárnu“ a „dolních deset milionů“. Nabízejí se pak různá vysvětlení. Například to, že voliči v propojení společnosti nevidí smysl nebo prioritu, pokud ji postaví vedle jiných problémů, kterým dnes společnost čelí. Rozdělení zůstává stále abstraktní entitou, na kterou si člověk těžko sáhne. Z toho z pohledu dotázaných plyne i menší nutnost vést následný dialog. Těsná většina odpověděla, že je pro ni důležité v budoucnu vést větší dialog s názorovými oponenty.
Sami Drahošovi voliči se naproti tomu zdáli být po volbách rozdělení na ty, co se zatvrdili a Zemanovy voliče ještě více odsoudili, a poté na ty, kteří mají chuť vyjet do regionů a začít vést debaty s místními, jakkoli naivně to může znít. Otázkou zůstává, jak o tento dialog budou stát voliči jeho protivníka. Pokud totiž lidé nemají pocit, že jim bude v rozhovoru také nasloucháno, mnohdy nemají chuť se do něj vůbec pouštět.
Voliči tváří v tvář
Přestože jsem z internetového dotazníku dokázala vypátrat některé důvody pro zvolení Miloše Zemana, z krátkých odpovědí a souhrnných procent jsem celkový obraz složit nedokázala. Proto jsem se se třemi respondenty sešla, abych se podrobně vyptala, co je k této volbě vedlo.
Sedmadvacetiletý Dalibor Dvořák, původem z Rumburka, má vystudovanou vysokou školu se zaměřením na politologii a mezinárodní vztahy a k tomu si navíc dodělal bakalářský titul z oboru filosofie. Letošní atmosféru voleb hodnotí stručně: „Magoři jsou na obou stranách.“ Proto je pro něj důležité, že si v práci s dodavatelem sice vyříkali, že volí každý jiného kandidáta a že s druhým politicky nesouhlasí, ale nijak to neovlivnilo osobní kvalitu vztahů.
Na otázku, jak byl spokojený se Zemanovým uplynulým obdobím, odpověděl: „Teď podruhé jsem mu to hodil s těžším srdcem než při první přímé volbě.“ Nejvíc mu asi vadilo Zemanovo vyjádření k poplatkům v nemocnici, kdy Zeman prohlásil: „Stovka denně za hospitalizační poplatek přece nikoho nezabije.“ Taková slova jsou podle Dalibora sociálně necitlivá zvlášť k seniorům.
Tento názor souvisí nejspíš i s tím, že je Dalibor aktivně činný člen strany ČSSD. Zastává dokonce post předsedy Mladých sociálních demokratů v Ústeckém kraji. Obavy ohledně směřování na Východ i směrem k Číně nemá, nemyslí si totiž, že by Zeman mohl naše vztahy se Západem poškodit, naopak oceňuje, že budeme mít výrazného prezidenta. Sám se netají tím, že přímá prezidentská volba je i pro něj pocitová a že ho Zeman přesvědčil jak inteligencí, tak dobrými řečnickými schopnostmi. Politiku by proto od pocitů neodděloval, naopak je třeba si být vědom toho, že přímá volba prezidenta je jakousi show. A toho podle něj využil Miloš Zeman daleko lépe než Jiří Drahoš. Největší motivací tak byla pro Dalibora volba zkušeného, čitelného a výrazného politika. Tedy Zemanovy klady oproti jeho protikandidátovi.
Druhému voliči Petru Loudovi je dvacet let a pochází z Prahy, kde na podzim začal studovat germanistiku a anglistiku. Sám se nezařazuje ani mezi antizemanovce, ani mezi Zemanovy obdivovatele. V prvním kole byl volit prezidentského kandidáta Hilšera. V druhém kole nejprve jít nechtěl, ale pak v něm zvítězil apel ze střední, že by mladí volit měli. O jeho hlasu rozhodla poslední debata na ČT. A k jeho volbě ho nevedl tak moc Zeman, jako spíš paradoxně Drahoš. V jeho očích mu uškodila útočnost vůči Zemanovi. Navážení se a změnu v chování nečekal právě u kandidáta, který si zakládá na slušném a decentním chování. Petr popisuje, že hodně mladých lidí v jeho sociální bublině, kteří politiku pravidelně sledují, jsou informovaní a rozhodují se hlavně racionálně, zatímco on sám přiznává, že je jeho volba alespoň částečně založená na emocích.
Na otázku, jestli byly reakce na jeho volbu negativní, odpověděl: „Bylo to těžší než coming out. V sobotu po volbách jsem napsal na FB status ve smyslu ‚smiřte se s tím, že tu více jak polovina lidí změnu nechce‘ a lidé se na mě sesypali. Spousta lidí se mě snažila pod statusem i nepřímo přesvědčit.“ Vadil jim samotný Petrův názor, i když už to samotnou volbu nemohlo ovlivnit. A čím víc agitační komentář byl, tím víc Petra v jeho postoji utvrdil.
O Petrově volbě tedy nejvíce rozhodl rozpor mezi zdůrazňovanou Drahošovou slušností a jeho chováním během druhého kola volby. Vzhledem k tomu, že patřil mezi voliče do poslední chvíle nerozhodnuté, jazýčkem na vahách nakonec byla emoce, jakou cítil z Drahoše.
Posledním voličem byl Tadeáš Bača, mladý politik a osmnáctiletý student, který má v podzimních volbách v plánu kandidovat jako nezávislý v rodné Mohelnici na starostu. Už teď sestavuje kandidátku Mohelnice nejen sobě a aktivně se věnuje kampani. V prvním kole byl jeho volbou Michal Horáček, do jehož kampaně se zapojil i jako dobrovolník. Ve druhém kole měl nejprve v plánu volit Drahoše, ale v posledním týdnu se rozhodl pro Zemana, a to právě i kvůli rozdělení ve společnosti. Drahoš pro něho nebyl spojovatelem, protože symbolizoval Zemanovu opozici. Zeman podle něj společnost už nemůže rozdělit víc než dosud. Tadeáš se bál, že by se někteří Zemanovi voliči mohli cítit po prohře ještě více zklamaní, ukřivdění, že všichni stojí proti nim. Tito voliči by se pak mohli více vyhranit a utéct k volbě extremistů. To, že Drahošovi voliči o své nespokojenosti umějí dát sami vědět, prezentuje rozdílem scénářů výhry. Když vyhraje Drahoš, lidé budou proti Zemanovi protestovat. Když vyhraje Zeman, tak si lidi zanadávají, půjdou do hospody a pak spát. A pokud se přece jen Zemanovi voliči ozývají, tak je nikdo neposlouchá, cítí se neviditelní.
Tadeáš ale na konci paradoxně Drahošovi stejně přinesl hlasy i přesto, že pro něj nehlasoval. Chodí totiž jednou za čtrnáct dní debatovat do mohelnického domova důchodců, kde se ptá starých lidí, co by chtěli v budoucnu ve městě změnit, co jim vadí, a zároveň jim říct, na čem zrovna sám pracuje a co plánuje. Seniorům nejprve představil Zemanovy nevýhody a oni se rozhodli volit Drahoše. Když svůj názor změnil a o týden později za nimi přišel s nevýhodami Drahoše, už je zpátky nepřesvědčil. „Ale ten Zeman je ještě horší, vždyť jsi nám to říkal,“ odbývali ho.
To důležité však tkví v tom, že Tadeáš se o obyvatele domova důchodců zajímá soustavně a dlouho. „Je tam jedna stará paní, která mi pokaždé, když přijdu, řekne, že jí vadí, v jakém stavu je protější park. Tak pak vždycky přemýšlím, co ještě do plánu na obnovu parku zahrnout a co zlepšit.“ Napadlo mě se zeptat, jestli zlepšuje něco i teď, ještě před volbami. „Jasně, přetřeli jsme s kamarádem popelnice s nasprejovaným hákovým křížem. Sem tam opravíme lavičku, když je poškozená. Nebo jsem v parku vysázel kytky, ale tam jsem dal cedulku: Vysázeno Mohelnicí nejen sobě (uskupení, které Tadeáš založil), aby si to lidé spojili. Ale teď v zimě, když napadl sníh, jsem ho šel třeba odhrabat k domovu důchodců, protože to město nedělá. A tam jsem si cedulku nedal, to nešlo,“ směje se Tadeáš. Senioři si takové počínání chválí a Tadeášovi fandí. Opakují se především slova jako „Mládí patří svět“ nebo „Mladí tu budou déle než my, tak je musíme podpořit“. To, že mu jako mladému patří svět, však pro Tadeáše neznamená na staré lidi zapomenout. Ztrátu sociálních jistot lidí v Česku totiž jmenoval jako věc, které se v budoucnu obává nejvíc.
Tadeášova motivace tedy byla pro zvolení Zemana netradiční. Nestojí o větší rozdělení společnosti a Drahoš by pro něj spojení nepředstavoval. S jeho okolím poradců, kteří byli spíše konzervativní a pravicovější, se bál ještě většího odcizení a zneviditelnění Zemanových voličů.
Mladí, spojte se
Prezidentská volba ukázala, že i lidé, kteří si jsou věkem, vzděláním a třeba i životní úrovní blízcí, se mohou celkem snadno rozštěpit. Já sama v tomto článku postihla úzký okruh sobě podobných mladých lidí. Přesto se nechápeme. V rozhovoru pro radio Wave sociolog Martin Buchtík popisoval, že si mladá generace vyrůstající v době relativního geopolitického klidu bude muset na konflikty i uvnitř společnosti zvyknout. Mé sociální bublině se to zatím moc nedaří. Tadeáš volil Zemana, ne Drahoše. Daleko důležitější pro společnost je ale jeho soustavná aktivita v prospěch okolí.
Demokracie totiž nekončí tím, že to tam někomu hodíme. Nekončí ani dvouměsíčním povolebním přesvědčením, že teď musíme vše rychle napravit. Ta začíná naším každodenním rozhodnutím se na společnosti kolem nás podílet. Proto bych ráda ve veřejném dialogu častěji slyšela lidi mojí generace. A byla by škoda, kdyby nás měly volby rozdělit, protože rozhodujeme o budoucnosti, ve které budeme žít všichni.
