Reportáž z Varšavy: Polská „noc zrádců“

Protesty ve Varšavě

Protesty ve Varšavě Zdroj: Josef Škrdlík

Protesty ve Varšavě
Protesty ve Varšavě
Protesty ve Varšavě
Ve Varšavě proti vládě protestovalo 50 tisíc lidí: „Chceme Polsko demokratické, proevropské, hrdé“
Ve Varšavě proti vládě protestovalo 50 tisíc lidí: „Chceme Polsko demokratické, proevropské, hrdé“
13
Fotogalerie

Polská vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) usiluje o reformu soudnictví, jež by mohla v praxi znamenat konec nezávislosti tamních soudů. Kontroverzní zákon o Nejvyšším soudu prošel hladce oběma komorami parlamentu. Teď čeká společně se zákonem o reformě Národní rady soudnictví z minulého týdne na podpis prezidenta Andrzeje Dudy.

Tyto snahy vyvolaly masivní protivládní demonstrace, probíhající od minulé neděle na různých místech po celém Polsku. Jedné z nich, konající se při klíčovém projednávání zákona v Senátu přímo pod okny zasedací síně, se v noci z pátku 21. na sobotu 22. července účastnil i náš redaktor

Pozdní páteční odpoledne. Trochu poprchává. Varšava je zatím klidná. Přicházím do improvizovaného stanového městečka před vchodem do polského Sejmu, obestavěného zátarasy, za nimiž v řadě hlídkují desítky ozbrojených policistů.

Dvě lajny stanů jsou tvořeny převážně polskými opozičními organizacemi a občanskými iniciativami, na přilehlé loučce stanují pravidelní účastníci demonstrací.

Odpůrci vládnoucí strany PiS Jarosława Kaczyńského se zde příležitostně scházejí už od jmenování současné vlády na konci roku 2015, kdy byla zahájena „orbanizace“ Polska. PiS, držící většinu v obou komorách parlamentu, postupně prosazuje opatření posilující její vládnoucí pozici: podřídila veřejnoprávní média státní politice, omezila shromažďovací právo a zvýšila svou kontrolu nad justicí a policií.

Okolo nedalekých kontejnerů se povalují vyhořelé svíčky, neoficiální symbol současných demonstrací. Zatím největší z nich zde proběhla včera v reakci na zasedání Sejmu. Na hrstce lidí, která ve stanovém městečku přebývá, je stále vidět únava. Akce se protáhla až do brzkého rána, kdy byli poslední protestující rozehnáni policií poté, co se snažili bránit vládním poslancům v opuštění budovy.

„Zasedají pozdě v noci, často tajně, aby zamezili případným protestům,“ vysvětluje mi Michal, 28letý programátor z Varšavy, se kterým jsem se dal do řeči u petičního stánku. Od začátku týdne sem každý den po práci dochází, aby dal najevo svůj nesouhlas s tím, co se v zemi děje a v případě potřeby vypomohl.

Muž s tlampačem za chvíli oznamuje, že začalo zasedání Senátu a že se na druhé straně komplexu parlamentních budov začali spontánně scházet protestující. Všichni se pomalu přesouvají.

Po chvíli chůze podél krajnice Michal navrhuje, abychom se raději přesunuli chodník: „Policie rozdává demonstrantům náhodné a přemrštěné pokuty. Jen včera jich udělila přes dvě stovky. Já už mám celkem tři za 5000 zlotých (zhruba 30 000 korun, pozn. red.). Nic ale platit nebudu, dokud soud nerozhodne o jejich oprávněnosti.“

V parčíku před budovou Senátu se zatím shromáždilo několik stovek lidí. Mávají polskými a evropskými vlajkami. „Svoboda, rovnost a demokracie! Senátoři, dnes z vás mohou být hrdinové. Vyslechněte Polsko a ne Kaczyńského!“ rozléhá se parkem do okna zasedací síně, otevřeného opozičními zákonodárci.

Na demonstraci dohlíží kordon policistů. Někteří mají oči sklopené k zemi a někteří dokonce tiše vyslovují hesla pronášená davem. Ani po Kaczyńského „ideologických čistkách“ není policejní sbor zcela loajální.

Atmosféra je příjemná a uvolněná. Lidé se usmívají a baví se o nedávných událostech. Parkem koluje účastníky přinesená voda a jídlo. Občas někdo do mikrofonu pro odlehčení pronese výrok, který na adresu demonstrace padl v zasedací síni: „Senátor za PiS prohlásil, že jsme bývalí členové komunistické tajné služby a finanční elita, která zde bojuje za své nečestné zájmy.“

„Vystihuje to mentalitu vládnoucí strany, ten šílenec Kaczyńský si to opravdu myslí,“ podotýká 35letý obchodník Lukasz.

„Moc dobře si pamatuju časy Polské lidové republiky, kdy jsem byl aktivní v Solidaritě a folkovém undergroundu. Osmadvacet let demokracie je v ohrožení – a nechci, aby měla má vnoučata podobné dětství jako já, proto jsem tady,“ vypráví mi důchodce Andrzej, bývalý letecký inženýr.

Podobný důvod k účasti má i Peter, imigrant z Gruzie, jehož otec byl v 90. letech v důsledku zmanipulovaného soudního procesu politickým vězněm.

„Cítím vztek. V neděli jsem šla na demonstraci poprvé od pádu komunismu. Musíme jim ukázat, proč je zachování demokratického systému důležité,“ pronáší zapáleně důchodkyně Elena.

Věkové zastoupení účastníku je vyvážené. „Naprosto nevídané, mladí lidé se doposud o politiku vůbec nezajímali a demonstrací se neúčastnili. Teď ale pochopili, že se rozhoduje i o jejich budoucnosti,“ vysvětluje mi Matheus, profesor sociologie na Varšavské univerzitě, zatímco mi dává jeden ze sedmi tisíc transparentů, které s přáteli pro dnešní demonstraci vytiskl.

Ovlivní dnešní demonstrace hlasování senátorů? „Ne,“ odpovídá bez zaváhání třicetiletá servírka Pawlina. „Možná si ale Andrzej Duda pragmaticky uvědomí, že může vetováním zákona nabýt na popularitě.“

Část lidí je tu ale spíše z principiálních důvodů. „Nedělám si iluze, že bychom mohli něco změnit. Polsko je odepsané. Jsem proti a považuji za morálně správné jít sem a vykřičet jim své NE do oken,“ říká mi herní programátor Jan.

Na mnoha místech ve Varšavě a v Polsku probíhají další demonstrace, řádově se jich ale účastní jen několik desítek tisíc lidí. Zbytek Poláků sedí doma. Politice nerozumějí a víc než nějaká dělba moci je zajímá, kolik stojí benzín a kolik zlotých jim vláda přispěje na péči o děti. Není divu, že nedávné dění popularitu vládnoucí strany nijak neohrozilo.

V okně zasedací síně se objevuje hlava Bogdana Borusewicze, opozičního politika z doby Polské lidové republiky a jedné z nejznámějších tváří současné polské opozice. Dav propuká v jásot, načež se úplně utiší. „Děláme, co můžeme. Děkuji, že jste tady. Vy jste skutečné Polsko,“ zakřičí z okna.

Postupně se stmívá. Prostranství už osvětlují jen svíčky. Zasedání se má podle posledních zpráv protáhnout až do brzkých ranních hodin.

I přesto ale nabývají protesty na intenzitě. Sešli se tady lidé, kteří protestovali před Nejvyšším soudem, dav už odhadem čítá několik tisíc lidí.

Zpívá se nejdřív polská a potom evropská hymna. Lidé se rozvášňují. Se vztyčenými pěstmi a kapičkami potu na čele vykřikují: „Pokud budete hlasovat pro, nepustíme vás ven!“

Připozdívá se. Někteří odešli domů, většina ale únavě odolává. Okolo jedné hodiny se objevuje informace, že hlasování proběhne za půl hodiny. Dav postupně pronáší jména všech senátorů z PiS: „Bogusławo Orzechowská, ještě můžeš říct ne…“

Po dokončení seznamu nastává ticho, za chvíli přerušené ohlušujícím pískotem. „Zrádci, zrádci, zrádci! Hanba vám!“ Zákon prošel – 55 senátorů hlasovalo pro, proti jen 23.

Lidé vyrážejí blokovat ulice, aby nemohli odjet senátoři hlasující pro. Policie je však brzy rozhání a zákonodárci ve svých luxusních autech odjíždějí bez problému domů. Je po všem. Každý věděl, že to tak dopadne, i tak je ale na lidech znát rozhořčení a strach. Nikdo si nedělá iluze, že by prezident zákon vetoval.

„Je to katastrofa. Faktický konec demokracie v Polsku.“

„Čtyři roky jsem žil v Irsku a do Polska jsem se vrátil jen proto, že jsem věřil, že se poměry obrací k lepšímu. Vracím se zpátky.“

Na ulici se znovu potkávám s Michalem. „Do konce života budu bojovat za to, aby se ti zrádci dostali do vězení!“ vykřikuje rozvášněně do noci.

Nezdá se, že by byla uvědomělá menšina ochotná smířit se s novými pořádky. Polsko čeká boj o jeho budoucnost.