Během minulých týdnů jsme se tématu Master v zahraničí věnovali především v obecné rovině nebo prostřednictvím rozhovorů se studenty univerzit z různých koutů světa (, , ). Nyní se na něj podíváme optikou firem a absolventů, kteří již v různých společnostech působí.
Námi oslovené společnosti – mezinárodní kancelář Baker & McKenzie, poradenská společnost EY a technologický gigant Microsoft – se shodují, že zahraniční titul je vizitkou vysokého zájmu o obor, zpravidla dobrých výsledků, chuti dělat něco navíc a především schopnosti vystoupit z komfortní zóny a poradit si s mnoha situacemi, se kterými by student v Česku těžko přišel do styku. „Zájem, schopnost jít za svým cílem, chuť rozšířit si obzory,“ vyjmenovává Olga Lamačková, personální ředitelka EY, informace, které zahraniční studium o kandidátovi přináší. Souhlasí s ní i Petr Ott, HR manažer Microsoftu: „Zahraniční zkušenosti napovídají, že je kandidát samostatný, dokáže vzít zodpovědnost sám na sebe, zorientovat se v neznámém prostředí a vypořádat se s jinými kulturami.“ V neposlední řadě se zástupci firem shodují, že od zahraničních absolventů lze očekávat velice dobrou jazykovou vybavenost.
Se zahraničním titulem v Česku
V českém prostředí je zahraniční titul něco navíc a představuje možnost odlišit se od ostatních studentů. „Zahraniční titul může určitě pomoci při prvním výběru, kde firma filtruje možná i stovky přihlášek,“ říká Zuzana Picková, která po absolvování žurnalistiky na UK vystudovala Mezinárodní vztahy na University of Cambridge a získala titul MPhil (Master of Philosophy).
Nejedná se však o automatickou vstupenku do prestižních společností. „Bylo by mylné domnívat se, že po návratu do Čech se zahraničním titulem člověk automaticky začne na vyšší a dobře placené pozici. Z mé zkušenosti cesta většinou vede od začátku, stejně jako pro absolventy českých vysokých škol,“ říká Zuzana Picková, „stejně tak například v Bruselu (Zuzana Picková zde pracuje v think-tanku a dříve působila v institucích Evropské unie, pozn. red.), kde je koncentrace absolventů prestižních zahraničních univerzit mnohem vyšší. I s uznávaným titulem se začíná stážemi a junior pozicemi.”
„Pro zaměstnavatele totiž ve finále stejně bude nejdůležitější to, jak děláte svou práci. A pokud ji nebudete dělat dobře, ani titul ze zahraniční univerzity vás nezachrání,“ říká Daniela Ratajová, která po studiu na PF UK a University of Lueven zamířila na LLM na Harvard Law School. Nyní působí v mezinárodní advokátní kanceláři Weil, Gotshal & Manges. „Nicméně dle mého názoru absolventi zahraničích univerzit mají zpravidla větší nadhled a více otevřenou mysl, což se často projeví i v jejich pracovních výkonech,“ doplňuje Daniela Ratajová.
Se skutečností, že zahraniční titul automaticky neotvírá dveře, ale slouží spíše jako velice dobře hodnocená přidaní hodnota, souhlasí i Olga Lamačková z EY: „Zahraniční titul je něco navíc, představuje možnost odlišit se od ostatních studentů. Není to náš požadavek, ale absolventy zahraničních univerzit vítáme.“ Stejný názor má i Kateřina Bílá, HR manažerka advokátní kanceláře Baker & McKenzie. „Zahraniční titul určitě zvýší hodnocení kandidáta, případně může trochu vyvážit chybějící praxi,“ říká.
Fakt, že zahraniční titul má spíše zvýhodňující, nikoliv rozhodující, povahu potvrzuje i Petr Ott z Microsoftu: „Obecně zahraniční titul nevnímáme jako výhodu před lokálním vzděláním.“ Zároveň však připouští, že záleží vždy na konkrétní univerzitě.
Samotný zahraniční titul sám o sobě rozhodnout ani nemůže, protože součástí výběrových řízení jsou často různé pohovory, testy, assessment centra či případové studie, v rámci kterých jsou všichni kandidáti ve stejné pozici.
Přesto jakkoliv by se mohlo zdát, že zahraniční titul s sebou přináší automatické zvýhodnění, tak tomu nemusí vždy být. Naopak. „Byla jsem na pohovoru ve firmě, kde byli nadšeni už jen z toho, že jsem studovala v zahraničí,“ popisuje svou zkušenost Daniela Ratajová. „Byly ale také firmy, které mně ani nepozvaly na pohovor, případně pozvaly, ale v podstatě mi sdělily, že je zajímá délka mé praxe v soukromé sféře v ČR a nikoli mé studium, přestože jde o Harvard,“ doplňuje.
V případě, že by student usiloval o práci v zahraničí, se situace liší. Zahraniční titul již nenaskýtá konkurenční výhodu při výběrovém řízení, naopak je již standardem. České, v zahraničí neznámé, univerzity by totiž s největší pravděpodobností nestačily. „Zahraniční zaměstnavatel možná někdy slyšel o Univerzitě Karlově nebo Masarykově univerzitě, ale s velkou pravděpodobností nebude vědět, zdali jsou kvalitativně lepší než daná zahraniční univerzita,“ říká Iva Horčicová, která po studiu na MU a VŠE vystudovala LLM na Goethe University ve Frankfurtu a nyní pracuje jako associate v ING v Londýně. Domnívá se proto, že zaměstnavatelé v zahraničí více ocení titul z méně prestižní zahraniční univerzity než z prestižních českých univerzit. Studium na zahraniční univerzitě totiž navíc přináší již výše uvedené atributy jako schopnost vystoupit z komfortní zóny nebo širokou síť kontaktů získanou v mezinárodním prostředí, které zaměstnavatelé vyhledávají.
„Čeští studenti postrádají kritické myšlení.“
Z podstaty věci vyplývá, že profil zahraničního absolventa se od toho českého bude výrazně lišit, čehož mohou využít právě společnosti při výběrových řízení u jednotlivých typů pozic, kterou potřebují obsadit. Rozdílné prostředí, výuka a zkušenosti formují vlastnosti, které se pak mohou projevit v různých přístupech, samotné práci a výkonu.
„Čeští studenti mají větší obecné zeměpisné a historické povědomí a v oboru, který studují, mnohokrát více detailní znalosti,“ říká Iva Horčicová. „Na druhou stranu, co čeští studenti postrádají, je kritické myšlení. Studenti na západoevropských univerzitách jsou mnohem více zvyklí klást otázky a kriticky přemýšlet nad problémy.“ V praxi se tyto rozdíly mohou projevit například tak, že čeští absolventi jsou schopni o problému uvažovat na základě více znalostí než někteří jejich zahraniční kolegové, ale bojí se svůj názor prezentovat a velmi zřídka zpochybňují názory ostatních.
Právě takové vlastnosti zaměstnavatelé vyhledávají. „Není to pravidlem, ale absolventi zahraničních univerzit bývají často mírně sebevědomější, uvědomělejší, disponují lepšími komunikačními a prezentačními dovednostmi, jsou samostatnější a dokáží na převzít plnou zodpovědnost,“ popisuje svoje zkušenosti z Microsoftu Petr Ott. Nelze však generalizovat, pracovní nasazení se bude vždy odvíjet od individuální motivace.
Zahraničním studiem si člověk může rozvíjet řadu pozitivních dovedností nebo návyků. Dle Zuzany Pickové si člověk v oborech, kde si nemusí pamatovat všechna fakta, jsou právě nabyté dovednosti mnohem důležitější. „V Anglii to bylo zejména psaní a celý proces s ním spojený – schopnost prioritizovat v dlouhém seznamu povinné četby, zpracovat obsáhlé texty a napsat stručnou esej s podloženou argumentací. To je přenositelná dovednost, skvěle využitelná i v zaměstnání,“ uzavírá.
__
Tímto článkem uzavíráme náš seriál o studiu Mastera v zahraničí. Předchozí díly naleznete níže:
