Rozmohl se nám tu takový nešvar. Doba je nejistá a spolehlivých informací pomálu. V prostředí, kde se vyhlášky vlády mění takřka z hodiny na hodinu, máme tendence upínat se k jiným autoritám. A přirozeně se naše pozornost obrací směrem k lékařům, kteří jsou mnohdy připraveni sdílet své názory se světem nezávisle na své specializaci a oboru působení. A tak se to v médiích jen hemží výroky odborníků v bílých pláštích. Ale mají skutečně právo nárokovat si takovou důvěryhodnost, jakou jim přiznáváme?
Existují lékaři, které v médiích vídáme často. Určitě si sami dokážete nějakého vybavit. Možná jste ho slyšeli párkrát v rádiu, sledujete jej na Facebooku, či dokonce vlastníte jeho knihu. Už ten fakt, že je média často oslovují a citují, v nás vzbuzuje pocit, že jsou to jednoznačně odborníci ve svém oboru (nemluvě o jejich samotných úspěších na poli medicíny), a tak máme přirozenou tendenci jim věřit. Bohužel to ale většinou nejsou imunologové, protože pokud se zrovna nekoná pandemie světových rozměrů, není imunologie mediálně příliš atraktivní obor. A když pak v médiích narazíme na vyjádření dvou lékařů, máme tendence brát vážně spíše toho, jehož jméno dobře známe, byť ten druhý může mít v daném oboru mnohem více zkušeností.
Komu jinému než lékařům?
Něčeho podobného jsme mohli být svědky poměrně nedávno. Jedenáct lékařů Univerzity Karlovy v Praze sestavilo a podepsalo Výzvu jedenácti. V té vyzývají vládu, aby „s ohledem na aktuální epidemiologická data“ zrychlila rozvolňování krizových opatření, která byla zavedena v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu. Argumentují například tím, že dochází k přerušení poskytování preventivních zdravotnických služeb a odkládání plánovaných zákroků nebo že restrikce brání přirozenému získávání kolektivní imunity. Koho by nepřesvědčila ani fráze, že požadavky vychází z „aktuálních epidemiologických dat, znalostí, faktů, expertiz a také z našich odborných i praktických zkušeností a poznatků,“ musí přesvědčit alespoň seznam jedenácti jmen profesorů, docentů a lékařů z Univerzity Karlovy. Komu jinému už bychom měli věřit než právě jim?
Co nám však může uniknout, je fakt, že z jedenácti odborníků jen pár působí v oblasti imunologie. Zbylí se věnují například psychiatrii, chirurgii, fyzioterapii a jiným oborům. Úspěchy v těchto oborech jim samozřejmě upřít nelze, ale ve světle informací je najednou mnohem více na místě jejich výzvu považovat spíše za osobní postoj než za odborný názor. Na to také záhy upozornili jejich kolegové v prohlášení s názvem, který bychom si všichni (a mediálně známé osobnosti především) měli napsat nad postel a číst každý večer před spaním: Názory mějme, ale argumentujme fér. Nevyjadřují se v něm ani tak k obsahové stránce Výzvy jedenácti, jako právě k faktu, že výroky by se měly podkládat zkušenostmi v oboru spíše než tituly, jež nám toho o odbornosti jejich držitele říkají velmi málo. V souladu s tím neuvádí vedle svého jména své tituly, ale právě svoji specializaci.
Výzkum je na počátku
V neposlední řadě je třeba si přiznat, že ani lékaři a vědci nejsou neomylní. Často máme totiž sklony považovat vědecké poznatky a rady lékařů za dogmata, o kterých se nediskutuje. Už si však neuvědomujeme, že se většinou jedná o výsledky desítek – někdy až stovek – let dlouhého výzkumu, v jehož počátcích se mnoho odborníků mýlilo. A právě teď se nacházíme na jednom takovém počátku.
Koronavirová krize je něco, co v mnoha ohledech nemá precedens ani obdoby. Ač se nejedná o první světovou epidemii, výzkum jde stále dopředu a vynalézáme a používáme novější diagnostické i léčebné metody. A jakkoli je to nepříjemné slyšet, tak dnešní výsledky už zítra mohou být překonány jinými. Když si to uvědomíme, možná nám to pomůže najít v sobě trochu shovívavosti i k té vládě, která se těmito výzkumy musí řídit při vydávání opatření.
Výzva ke kritickému myšlení
Je opravdu těžké držet krok se vším, co se na nás hrne – jak z Parlamentu, tak z vědeckých výzkumů – a to i pro média, natož pak pro širokou veřejnost. Mnohdy nemáme čas informace ani vstřebat, a už vůbec ne ověřovat. Přesto si dovolím přidat jednu vlastní výzvu vám všem. Přemýšlejte nad vším, co čtete, vidíte a slyšíte. Zamýšlejte se nad tím, kdo co říká a jaký k tomu má mandát.
Kritické myšlení by se mělo stát přirozenou součástí přijímání informací. Kritika a ověřování faktů by se nemělo týkat pouze politiky, ale i jiných odvětví, a především takových, kterým se konstruktivní kritiky mnohdy nedostává. Kritické hodnocení není v rozporu s úctou k lidem a k jejich povolání, právě naopak.
