Přitom dvojjazyčnost neboli bilingvismus neměla vždy dobrou pověst. Výzkum mezi lety 1920 a 1960 zdůrazňoval především nevýhody. Kognitivní problémy, nižší IQ a dokonce mentální retardace, takové měly být průvodní příznaky aktivního užívání dvou jazyků najednou. Podle tehdejších studií bilingvní děti zaostávaly v rozvoji až o tři roky za svými monolingvními vrstevníky. Předpokládalo se, že jazyky mezi sebou v hlavě vícejazyčného člověka soupeří o omezenou kognitivní kapacitu, která je vyčleněn jazykovým kompetencím. Jeden jazyk se podle tohoto modelu zlepšoval na úkor druhého, a čím lépe jste ho uměli, tím více byl potlačen jazyk druhý.
Postupem času se však ukázalo, že tento model neodpovídá realitě a že neuspokojivé studijní výsledky některých bilingvních dětí souvisí spíše s jinými faktory, například s rodinným zázemím nebo příjmy rodičů.
Později se badatelé zaměřili na výhody, které každodenní užívání dvou či více jazyků přináší. Právě každodennost se zdá být klíčovým faktorem. Ukazuje se, že díky „ponoru“ do cizího jazyka a nutnosti mozku neustále přepínat se bílá kůra mozková stává flexibilnější. Každodenní přepínání mezi jazyky v ní zlepšuje distribuci myelinu a informace se pak v mozku přenáší efektivněji a s menšími ztrátami. Při neprocvičování druhého jazyka ovšem pozitivní efekt postupně mizí. Studie univerzity v Lancasteru pak ukázala, že jazyk zásadně určuje i naše vnímání. Vědci v experimentu německým a anglickým rodilým mluvčím a anglo-německým bilingvním jedincům pouštěli videa zobrazující jednoduché každodenní situace: ženu jdoucí k autu, muže jedoucího na kole směrem k supermarketu apod. Ukázalo se, že mluvčí pouze německého jazyka měli tendenci vnímat situaci celostně včetně účelu, který sledovaly postavy ve videích. V odpovědích uváděli, že „žena jde k autu“ nebo „muž jede na kole do supermarketu“. Anglojazyční účastníci měli naopak sklon „zoomovat“ situaci a soustředit se na činnost samotnou. Říkali, že „žena se prochází“ nebo „muž jede na kole“.
Tyto rozdíly v odpovědích se navíc projevily i u bilingvních účastníků, pokud byli před začátkem experimentu vystaveni jednomu z jazyků a tím na něj „přepnuli“. Vědci předpokládají, že zjištěný rozdíl je dán gramatickou strukturou jazyka, kdy přítomnost průběhového času v angličtině vede mluvčí k tomu, aby se zaměřili na činnost samotnou. Tyto odlišnosti se pak u jazyků, které spolu nejsou tak příbuzné jako angličtina s němčinou, dále prohlubují.
Pokud máte pocit, že váš mozek potřebuje „rozpohybovat“ nebo že máte chuť podívat se na svět úplně novýma očima, začněte se proto učit nový jazyk. A zkuste jím denně mluvit.
