Michal Opler je studentem teoretické informatiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. V Googlu absolovoval už dvě stáže – poprvé pro Google pracoval v roce 2015 v kanadském Montrealu, na druhou stáž se vydal loni na podzim do New Yorku. „Podle mě je poslední dobou už i u nás v IT trendem přijímat studenty a vychovávat si je. Každá firma má své vnitřní systémy a způsoby, jak pracuje. Je pro ně tedy výhodou, že studenti, kteří u nich už pracovali na brigádě nebo jako stážisté, tyto systémy a způsoby znají,“ říká.
Google je jednou ze společností, která si zakládá na vysoce fungující firemní kultuře. Ta je ovlivněna i pracovním prostředím, které Google svým zaměstnancům poskytuje. Kromě toho jim nabízí i řadu výhod – například stravování zdarma nebo různé vzdělávací programy. Proč je tato firemní kultura důležitá?
Podstatným důvodem je, že v dnešní době má spousta těchto softwarových společností velký zájem o lidi, kteří by pro ně pracovali. Těch je ale nedostatek. Proto se jim samozřejmě tyto společnosti kromě dobrých podmínek v ostatních směrech snaží nabídnout i něco navíc. V případě Googlu to tedy znamená všechny možné vymoženosti, chillout zóny nebo stravování zdarma. V poslední době se stává standardem hlavně ve velkých IT společnostech, že skoro všichni jdou touto cestou.
Jak ovlivňuje prostředí, které v Googlu je, to, jak potom jeho zaměstnanci fungují a realizují svou práci?
V Googlu je velká spousta kurzů a různých možností, jež mohou zaměstnanci využít. Je skvělé, že se člověk může odreagovat, ale řekl bych, že je potřebné, aby člověk mezi tím vším našel rozumnou míru. Například v Googlu se pravidelně stává, že lidé, kteří tam nastoupí, ze začátku hrozně přiberou. Mají totiž k dispozici jídlo zdarma – kdykoli cokoli, na co si vzpomenou – a nejsou na to prostě zvyklí.
Rozvíjí toto prostředí podle tebe kreativitu, nebo naopak může odvádět pozornost zaměstnanců?
Myslím si, že toto prostředí v Googlu kreativitu primárně rozvíjí. Když jsme se třeba scházeli ne přímo na mítincích s celým týmem, ale sešli jsme se ve dvou lidech a řešili jsme co a jak, bylo příjemnější sedět v prostředí, které připomíná kavárnu nebo chillout. Takové setkání má potom méně formální ráz, než když sedíte v nějaké neosobní zasedačce.
Nesmazává se v takovém prostředí hranice mezi prací a volným časem?
V takovém prostředí je potřeba umět si tu hranici udržet. Konkrétně v New Yorku byly často různé zajímavé přednášky a besedy, ale protože jsem chtěl i něco udělat, většiny jsem se nemohl zúčastnit. V okamžiku, kdy jsem si nasadil sluchátka a začal pracovat, jsem už tahle rozptýlení nevnímal.
Mají zaměstnanci Googlu flexibilní pracovní dobu?
Pracovní doba v Google je hodně flexibilní a jde spíš o provedenou práci, nicméně většina lidí tráví v práci poměrně standardních osm (a více) hodin. Obecně si myslím, že flexibilní pracovní doba je skvělá, ale může lehce sklouznout do extrémů. Tedy, že ji lidé buď můžou zneužívat a pracovat málo, nebo naopak vybuzeni konkurenčním prostředím trávit prací stále více času.
Jak flexibilní pracovní doba vyhovovala tobě?
Já osobně jsem rád využíval možnosti jídla zdarma, tedy obvykle jsem do práce přicházel na snídani kolem deváté a odcházel po večeři někdy před sedmou. Ale poměrně často jsem si třeba ještě po snídani šel na chvíli zahrát na klavír do hudební místnosti, jelikož jinde jsem tu možnost neměl, nebo jsme před večeří stihli pár her stolního tenisu. A když jsem věděl, že nějaký den budu potřebovat odejít o něco dřív, tak jsem si předtím pár pracovních dní sám prodloužil.
Proč podle tebe není tato vysoká úroveň firemní kultury samozřejmostí ve většině velkých společností i u nás?
Samozřejmě, že u nás bývá punkovější prostředí v případě různých startupů. Tam to vypadá jinak. Ale myslím si, že i u nás se na prostředí firemní kultury začíná dbát, minimálně tedy ve větších společnostech. V zahraničí o vysokou úroveň firemní kultury dbají skoro všechny firmy, protože ty, co to nedělají, automaticky téměř přestávají být zajímavé – protože se to stalo jistým způsobem standardem, jak už jsem řekl. Google byl ale asi první, kdo nasadil laťku v péči o zaměstnance takto vysoko.
Co je pro Google důležitější – práce jednotlivců, nebo týmová spolupráce?
Vzhledem k tomu, jak velká společnost Google je, je rozhodně důležitější týmová spolupráce. Samozřejmě, že je super, když tam jsou nějací vynikající jednotlivci, kterým se daří dělat nějaké velké pokroky. Z větší části jde ale o to, aby všechno a všichni fungovali dobře dohromady.
Google tvrdí, že jej nejvíce utvářejí jeho zaměstnanci, najímá inteligentní a odhodlané lidi a upřednostňuje schopnosti před zkušenostmi. Opravdu tomu tak je? Dává Google přednost schopnostem před zkušenostmi?
Tvrdí to. Do jaké míry je to pravda, to vlastně netuším, protože způsob zaměstnávání je pro kohokoli ze stážistů neprůhledný. Z pozice stážisty totiž nikdo nedovede říci, jakým způsobem zaměstnávací proces probíhá a na základě čeho vlastně své zaměstnance vybírají. Vedle například jisté týmovosti jsou pro ně schopnosti určitě hodně důležité. To jde poznat už z toho, jak jsou koncipované přijímací rozhovory.
V rozhovoru pro TST nám Daniel Franc řekl, že do Googlu berou lidi, kteří splňují čtyři hlavní předpoklady, podle kterých je přijímací řízení strukturováno: „Prvním předpokladem je, jak se odborně hodíte na roli, o kterou žádáte. Sem patří znalost vašeho oboru, případně i praxe v něm a další věci odborného charakteru. Druhým jsou kognitivní dovednosti, tedy schopnost tvořivě a inteligentně řešit situace a zejména zorientovat se rychle v komplexních ambivalentních situacích, prostě v chaosu a vnést do něj systém. Třetí předpoklad je „emergent leadership“, čili schopnost nejen mít vizi, vydupat pro ni ze země projekt a získat pro něj ostatní, třeba i přes různé překážky, ale také schopnost naopak nechat se vést, když to dává smysl. Čtvrtým je „Googleyness“, tzn. kompatibilita vašich hodnot a vidění světa s tím „googlím“. Jak náročné pro tebe bylo dostat se do Googlu přes tato kritéria?
Pohovory pro stážisty se dost liší od těch normálních. Především v tom, že jsou ještě více zaměřené právě na schopnosti. O zkušenosti jim až tolik nejde. Co se týká schopností, nejde možná ani třeba o schopnost vést tým. To jsou schopnosti, které by si člověk mohl – a asi by i měl – rozvíjet teprve tam. Myslím si tedy, že v pohovorech na místo stážisty jde více i o kognitivní schopnosti. Určitě se bere v potaz také ona „Googleyness“, jak oni říkají, a to slovo tam padá relativně často, ale ostatní kritéria, která zmiňuješ, budou rozhodně podstatnější při pohovorech na normální full-time job.
Jak se projevuje googlí vidění světa přímo v Googlu?
Mně třeba doteď není úplně jasné, co přesně si pod googlím viděním světa představit, jelikož mi přijde, že každý o tom měl trochu jinou vlastní představu. Nicméně pamatuju si, že pěkně to shrnul můj šéf v Montrealu. Sice nebyl schopný vysvětlit co přesně „Googleyness“ je, ale poznamenal, že oproti jiným společnostem, v kterých pracoval, je v Googlu překvapivě malý podíl idiotů. A tím nemyslel co do inteligence, jako spíš chováním.
Daniel Franc v našem rozhovoru mluvil i o tom, že ti, co se do Googlu hlásí, by měli mít i obecný přehled. Bylo pro Google opravdu důležité, abys obecný přehled měl?
I tady bych znovu řekl, že to asi nehrálo příliš velkou roli při pohovorech na stáž. Při běžných pohovorech to možná jistou roli hraje. Každopádně, ať už to hraje roli nebo nehraje, tak lidé, které v Googlu člověk potkává, přehled mají. Málokdy tam narazíte na někoho, s kým se nedá bavit na spoustu různorodých témat.
Hodně firem v IT oblasti vyžaduje po svých zaměstnancích titul Ph.D. Jaké požadavky na tituly svých zaměstnanců má Google?
Ne nějak přísné. Nerad bych, abych řekl něco, co není pravda, ale myslím si, že formálně na tom Googlu nezáleží ve smyslu, jestli někoho, kdo se u nich uchází o práci, přijmou nebo nepřijmou. Nějaký jeden vysokoškolský titul je jistě výhodou, ale v Americe docela běžně stačí mít jen bakaláře, jejich bachelora. Na druhou stranu v Googlu je spousta těch, kteří mají titul Ph.D. nejen z computer science ale i z matematiky, fyziky a jiných příbuzných oborů.
Ještě se vrátím ke studentům. Podle výsledků světového průzkumu společnosti Universum se ocitl Google na prvním místě jako zaměstnavatel snů mezi studenty IT, technických oborů a studentů byznysu. Čím je Google pro studenty tolik atraktivní z tvého pohledu? Díky čemu si zasluhuje jejich pozornost?
Částečně je to určitě kvůli tomu, že si Google vybudoval image firemní kultury a všeho, co tato kultura přináší. Částečně je to ale i proto, že je Google jednou z největších firem – a rozhodně jednou z těch, o kterých slyšíte nejvíc. S touto skutečností souvisí velká vnitřní infrastruktura. Díky ní se i student dostane k tomu, že dělá věci v měřítku, v jakém stejná činnost u nás v nějaké menší firmě samozřejmě není možná. Pokud tedy v Googlu děláte na něčem, co přímo potom používají lidi, tak to následně mohou používat miliony lidí.
Pro studenty znamená práce pro Google nejen nové zkušenosti, ale také nepochybně významnou položku v životopise. Co naopak znamenají studenti pro Google? Proč Google studenti zajímají?
Myslím si, že stáže jsou dělané primárně kvůli tomu, aby pro Google pak stážisté z co největší části začali pracovat. Pro Google je to tedy dobrá investice do budoucích zaměstnanců, protože je stále nedostatek zájemců o pozice, které nabízejí. Když tedy Google studentům ukáže už v průběhu jejich studia, že jsou v něm dobré podmínky nebo že nabízí zajímavé věci, co se tam dají dělat, tak se k nim potom studenti spíše vrátí. A samozřejmě to pak mají tito studenti, kteří si prošli stáží, jednodušší, než když se pak ucházejí o práci zvenku.
Proč si Google na stáže vybírá studenty napříč národnostmi?
Všude často zmiňují, že jejich cílem je mít hodně různorodé pracovní prostředí. Můžu potvrdit, že v týmech, v nichž jsem pracoval, takové různorodé prostředí opravdu bylo – i proto ta práce byla opravdu skvělá. Pak taky jednoduše kvůli tomu, že je opravdu velký zájem o dobré lidi, kteří dělají v computer science. Tím, že v Googlu míří i mimo Ameriku, získává větší možnost najít chytré lidi, které mohou nabrat.
Co jsi musel pro to, aby ses do Googlu dostal, udělat ty?
Myslím si, že jsem se tam dostal jako většina lidí z České republiky, a to tím způsobem, že mě doporučil někdo, kdo už tam na stáži byl. Jenom tak zvenku je poměrně těžké se do Googlu dostat a dokázat, aby se někdo reálně podíval na vás životopis a zajímal se o něj. Ale v okamžiku, kdy už u nich někdo na stáži byl a doporučí vás, většinou vám pak nabídnou možnost pohovorů. Pak už záleží čistě na nich, jak to dopadne.
A jak tedy následně probíhal pohovor, co Google zajímalo?
K přijetí na stáž jim stačí rozhovory po Skypu nebo po telefonu, to záleží na domluvě. V zásadě v nich jde o naprogramování nějakého problému, na který máte určité časovém rozmezí, které je obvykle čtyřicet pět minut.
Neměl jsi chuť díky svým zkušenostem v Googlu přerušit studium na MatFyzu a vydat se studovat do USA?
O tom jsem nepřemýšlel. Zkušenost v Googlu mi dala určitě nadhled, potkal jsem spoustu skvělých lidí, se kterými jsem stále v kontaktu, ale že bych chtěl kvůli tomu studovat v zahraničí, to ne. Hlavně škola, kterou dělám tady, je poměrně vzdálená tomu, co jsem dělal v Googlu. Na škole jsem teď momentálně na teoretické informatice a to, co dělám, má rozhodně blíž matematice než programování.
Zmiňoval jsi, že Google přijímá na stáže studenty i proto, aby si zajistil své budoucí zaměstnance. A jak je to u nás? Je pro studenty a absolventy technických oborů v ČR dostatek pracovních příležitostí? Chtějí vůbec firmy studenty, nebo dávají přednost těm, kteří už mají v oboru určité pracovní zkušenosti?
Podle mě už je i u nás v IT poslední dobou trendem přijímat studenty a vychovávat si je. Každá tato firma má své vnitřní systémy a způsoby, jak pracuje. Je pro ně tedy výhodou, že studenti, kteří u nich už pracovali na brigádě nebo jako stážisté, tyto systémy a způsoby znají. O to rychleji pak zapadnou do běžného pracovního procesu.
Je podle tebe propojení technických vysokých škol se společnostmi dostatečné? Nabízejí technické obory českých univerzit svým studentům dostatek nabídek ke stážím?
Aspoň z mého pohledu studenta MatFyzu je těchto možností poměrně dost. Každý rok na MatFyzu probíhá Den firem pro matematiku a informatiku. Tam firmy aktivně inzerují svou činnost, vysvětlují, co dělají a jaké lidi hledají. Myslím si, že spousta studentů na těchto dnech potom najde nějakou práci nebo brigádu. Pokud vím, tak ostatní technické školy to dělají podobně – a řekl bych, že i více.
Myslíš si, že českým studentům chybí sebevědomí na to, aby se vydali pracovat do zahraničí třeba pro tak významnou společnost, jako je Google?
Většina lidí z Česka, kteří byli na stáži v Googlu, obvykle pocházejí z MatFyzu a část z nich dokonce zapadá do matfyzáckého stereotypu lehce nesociálních plachých lidí. I přesto nemají problém s tím vycestovat a pracovat pro Google. Podle mě tedy českým studentům v tomto ohledu sebevědomí neschází.
V porovnání s technickými obory trpí humanitní obory často nějakým neoprávněným nařčením, že společnosti nemají čím přispět, mohou se tedy zdát zbytečnými. Co si o tom myslíš jako student technického oboru ty? Mohou být humanitní obory užitečné technickým oborům a něčím je ve vztahu interdisciplinarity obohatit?
Já to mám možná trochu zkreslené díky tomu, že zvlášť na magistru na MatFyzu je spousta lidí, co mají velký vědomostní přesah a zajímají se i o filosofii a různé další obory humanitního zaměření. Relativně těžko se mi na to tedy odpovídá, ale řekl bych, že v technických oborech existují lidé, kterým by určitě neuškodilo mít více humanitního nadhledu a vidět věci například v různých historických souvislostech.
Ty sám se nezajímáš jen o matematiku nebo informatiku. Kromě toho jsi folklorista a muzikant. V čem je podle tebe dobré být takhle rozkročen mezi více rozmanitých oblastí a nezaměřit se jen na jednu konkrétní věc v konkrétní sféře?
Pro mě osobně je to odreagování a hlavně něco, co mi pomáhá, abych z toho všeho nezešílel. Jsem typ člověka, který potřebuje dělat spoustu různých věcí, protože kdyby měl dělat jednu věc pořád, tak ho to velmi rychle přestane bavit. Takže kromě toho, že jsem členem folklorního souboru a dvou pěveckých sborů, trávím ještě dost času za klavírem. A ačkoli toho mám potom občas až zbytečně moc, tak jsem za to nakonec vlastně rád.
Proti striktnímu dělení na technické/humanitní obory se v rozhovoru pro TST vyslovil Dominik Miketa: „Část studentů si ze střední školy odnese (dle mého mylný) pocit, že jsou esenciálně neschopní porozumět matematice a pokud chtějí studovat na univerzitě, budou muset jít do humanitních oborů. Jejich trauma je pak bude – naprosto pochopitelně – držet co nejdál od technických disciplín. Na druhou stranu mezi některými více matematicky orientovanými středoškoláky existuje pomýlený názor, že humanitní, společenské, ale i některé přírodní vědy jako biologie jsou intelektuálně méněcenné a dívají se na ně trochu skrz prsty.“ Setkáváš se s tímto stereotypem o humanistech i ty?
Nějak moc se s tím nesetkávám. Samozřejmě, že jsou tyto stereotypy o humanistech četným námětem různých vtipů, ale obvykle nejsou myšleny vážně, tedy alespoň z mé strany ne. Na druhou stranu existuje taky nemálo vtipů o matfyzácích.
Čím si myslíš, že je tohle škatulkování na technické a humanitní obory způsobeno? Mohou mít na toto dělení vliv například střední školy?
Myslím, že tohle na střední škole svůj základ mít může. Dneska je vůbec v módě vymezovat se proti věcem, ve kterých nejsme dobří nebo jim nerozumíme. Pak to vede ke zbytečné polarizaci a tato polarizace vždycky škodí.
Když už jsme se dostali ke středním školám, proč tak velké množství středoškoláků nemá v oblibě matematiku?
U matematiky podle mě velmi záleží na učiteli. Je potom hodně vidět rozdíl mezí tím, když někdo učí matematiku dobře a když ji někdo jen tak odříká. Tento přístup se potom hodně projeví ve vztahu, který k matematice středoškoláci získají.
Existuje něco, co by tuto nechuť středoškoláků a jejich vztah k matematice mohlo změnit?
Určitě udělat atraktivnějším povolání učitelů. Díky tomu přibude více lidí, kteří do tohoto povolání budou nadšení a s nadšením budou také učit, což v poslední době není nejjednodušší. Učit matematiku proto není pro lidi, co jsou schopní dělat něco jiného, úplně nejperspektivnější. To je pochopitelné, a proto je potom ještě obdivuhodnější, když někdo učit jde, ačkoli mohl dělat něco v lepších podmínkách.
Je matematika opravdu pro všechny tak potřebná? Proč?
Použil bych otřepaný názor, že matematika jako taková potřebná je, protože díky ní lidé získávají kritické myšlení a schopnost přemýšlet komplexně. Na druhou stranu je v rámci ní spousta věcí, v jejichž případě asi není potřeba, aby si jimi všichni zbytečně prošli. Ale je těžké hodnotit potřebnost matematiky z pohledu někoho, kdo s ní nikdy problém neměl.
V roce 2012, kdy byly u státních maturit dvě úrovně obtížnosti, jsi byl mezi několika málo studenty, kterým se podařilo získat u vyšší úrovně z matematiky stoprocentní úspěšnost. To se ale nepodaří všem, mnozí středoškoláci s matematikou bojují a nedovedou si představit, jak z ní zvládnou odmaturovat povinně. Co si myslíš o povinné maturitě z matematiky? Měla by být opravdu povinná?
Myslím, že v současné podobě maturit je zbytečné nechat maturovat z matematiky středoškoláky mimo gymnázia a nutit je do toho. Naopak si myslím, že na gymnázia by povinná maturita z matematiky být zavedená měla. Tak, jak státní maturity dnes vypadají, by povinně maturovat z matematiky neměl být problém pro nikoho, kdo gymplem projde.
