Nesporná výhoda modelu „bakalář v ČR, magistr v zahraničí“ spočívá v tom, že po tříletém univerzitním studiu doma má člověk víc času si utřídit priority a zjistit, jakým směrem by se dál chtěl profilovat. Pozná univerzitní styl výuky a získá vědomostní základ, na kterém v zahraničí může dál stavět. Málokdo si hned po střední škole troufne na zahraničí a tato varianta nabízí schůdný kompromis.
Námi oslovení studenti, kteří Mastera v různých koutech světa vystudovali nebo stále studují, se víceméně shodují, že všeobecně nejlepší dobu pro výjezd do zahraničí určit nelze. „Vím, že to může znít jako klišé, ale ptal bych se sám sebe: Kde se vidím za pět, deset let? Kým chci v životě být? Na základě odpovědí na tyto otázky bych se pak snažil definovat pro sebe nejvhodnější ‚model‘, kdy vyjet za studiem do zahraničí,“ říká David Krejča, který přemýšlel již o bakalářském studiu v USA, nakonec se však vydal na VŠE a teď studuje MSc na Queen Mary University v Londýně.
MA, MSc, nebo MBA?
Získané zahraniční tituly se pochopitelně liší od studovaných programů. Oproti českým titulům jich je mnohem více druhů a liší se dle konkrétně studovaných oblastí. Mezi nejčastější patří MA (Master of Arts), který pokrývá hlavní humanitní obory a některé oblasti sociálních věd. Jeho obdobou je MSc (Master of Science), který obdrží studenti vědy, techniky nebo matematiky. Studenti práv získají LLM (Master of Laws). Charakteristika LLM se od ostatních oborů liší tím, že se doporučuje jej studovat až po několikaleté praxi.
Samostatnou kategorií je dnes velice populární MBA (Master of Business Administration). Od klasických výše zmíněných titulů jsou pro jeho studium přímo nutné předchozí pracovní zkušenosti v oboru. MBA si tak běžně dostudovávají již zkušení manažeři. Díky jeho současné popularitě vzniká stále více škol, které ho nabízí. Je nutné si tedy vybrat kvalitní, ověřenou univerzitu, protože kvalita programů se liší.
Povaha magisterského studia je ve srovnání s českých výrazně jiná. U nás se magisterské studium považuje za přirozené pokračování bakaláře. V zahraničí je běžné, že svého Mastera přicházejí studovat lidé, kteří již několik let působili v praxi a sbírali plnohodnotné pracovní zkušenosti. „Ve Velké Británii a dalších zemích se u MA studentů počítá s tím, že už mají nějaké pracovní zkušenosti a nejdou přímo z bakaláře. Měl jsem například ve skupině kolegu, který již založil a rozjel firmu se stovkami zaměstnanců,“ říká Michal Žlábek, absolvent VŠE a londýnské Middlesex University. Předchozí několikaleté zkušenosti nejsou u výběrového řízení vždy požadavkem. Rozhodně jsou však vždy výhodou.
Jaké jsou rozdíly?
V případě Velké Británie se magisterské studium na první pohled od českého liší svou délkou – trvá jen jeden rok. V USA trvá roky dva. V obou případech je v samotném stylu výuky kladen důraz na podporu a rozvoj samostatného a nezávislého studia i nad rámec osnov. „Většina zahraničních univerzit implementovala do svého systému různé formy interakcí mezi studenty. V rámci kurzu Komerčního a investičního bankovnictví tady na Queen Mary jsme například tvořili kolektivně každý týden v průběhu minulého semestru pár reportů na různá témata, jež teď tvoří polovinu závěrečné zkoušky,“ říká David Krejča. Navíc na těch nejlepších univerzitách se naskýtá možnost učit se od těch největších světových odborníků.
Začátek studia je pochopitelně nejistý. Člověk opouští svou komfortní zónu a musí se spolehnout sám na sebe. Dlouhodobý pobyt v zahraničí, pravděpodobně v jedné ze světových metropolí, však mladému člověku otevře svět. „Studium Mastera v zahraničí vám jednoznačně přidá na světovosti a rozhledu, schopnosti analýzy a chápání souvislostí v globálním kontextu nebo komunikaci s lidmi různých kultur, politického a náboženského přesvědčení,“ říká Aleš Weiser, absolvent bakalářského programu na University of Nottingham a absolvent MA na Stanfordu. „Všechny tyto aspekty člověka formují a posunují osobnostně dál, bez ohledu na obor, který v zahraničí studuje,“ doplňuje.
Studium Mastera přináší mnoho pozitiv a má vlastnosti, které studium v Česku zkrátka nabídnout nemůže. Zahraniční studium umožní získat nadhled, jakému by se vám doma nedostalo, a s tím spojený zisk životních zkušeností a mezinárodního povědomí. A takové aspekty hledají a kladně hodnotí i zaměstnavatelé. Podle doktorky Nathalie Mather-L’Huillier z článku pro FindAMasters.com má více než polovina britských zaměstnavatelů obavy z neznalosti v rámci mezinárodního kulturního povědomí mladých lidí. Tím jsou myšleny právě rozvinuté názory v globálním kontextu, ale i síť mezinárodních kontaktů.
Přijímací řízení
Samotný výběr univerzity je klíčový a trvá týdny. Při rozhodování je třeba zvážit roli mnoha aspektů – charakteristika oboru, lokalita, ranking univerzity, možnosti financování studia…
V každém případě bude samotnému studiu předcházet přijímací řízení. Každá univerzita má trochu rozdílná kritéria, která se navíc čas od času mění. Základním předpokladem je ukončené bakalářské studium, které se i často dokládá výpisem známek. „Bylo zapotřebí prokázat úroveň znalosti anglického jazyka předložením mezinárodně uznávaného jazykového certifikátu, dále pak předložit přehled akademických výsledků bakalářského studia, dvě reference, motivační dopis a CV,“ popisuje David Krejča požadavky Queen Mary University.
Situace v USA je obdobná. Kromě dvou standardizovaných testů – GRE (Graduate Record of Examination) a mezinárodního testu z anglického jazyka, přihláška zahrnuje motivační dopis, studijní plán (studentova představa, jaké přednášky by chtěl navštěvovat, případně téma diplomové práce, pozn. red.), výtažek z písemné práce (publikovaný odborný text nebo jeho část, pozn red.), životopisu a doporučení profesorů. „Přihláška se třeba ptá, s jakým profesorem na škole, na kterou se hlásíte, jste přihlášku konzultoval, či jak by vaše přítomnost na kampusu zvýšila diverzitu studentské populace,“ popisuje Aleš Weiser situaci na Stanfordu. „Žádný oficiální pohovor se nekonal. Jakmile přihlášku odešlete, čekáte, jak výběrová komise rozhodne,“ doplňuje Aleš Weiser.
Důležité je si uvědomit, že co se neuvede v přihlášce, jako by nebylo. Přihláška a všechny její části jsou jediné ukazatele, dle kterých komise kandidáta hodnotí. Je proto žádoucí se prezentovat přesvědčivě a zaujmout smysluplným příběhem už od začátku.
Školné půl milionu + další náklady
Další věcí, kterou je třeba důkladně promyslet, je financování. Zahraniční univerzity mívají zavedené vysoké školné, ve Velké Británii v průměru 12 390 liber (426 200 Kč), v USA 25 000 dolarů (597 500 Kč). U těch nejprestižnějších univerzit je třeba ještě trochu přidat. Nutné je přičíst náklady na život, tedy ubytování, stravu, cestování apod. Je zřejmé, že bez pomoci takové náklady ufinancovat nejde.
V případě, že student do zahraničí vyjede bezprostředně po ukončení bakalářského studia v ČR, může částečně pomoct domácí univerzita. „Dostal jsem stipendium od Univerzity Karlovy. Každopádně, toto stipendium ani zdaleka nestačilo na pokrytí veškerých nákladů (a to nějak přehnaně neutrácím),“ říká Jan Šmejkal, který se již při studiu na Institutu ekonomických studií na FSV UK vydal v rámci exchange programu na Peking University HSBC Business School. V Číně se mu tak zalíbilo, že zde zůstal i na magistra.
Další možností je využití stipendií různých nadací. V Česku jich působí několik, které se zaměřují na podporu studia na elitních zahraničních školách. „Já osobně jsem vděčný za štědrou podporu tří z nich – Nadaci Zdeňka Bakaly, Nadaci Martiny a Tomáše Krskových a Nadaci pro rozvoj vzdělání,“ vyjmenovává Aleš Weiser.
Dále upozorňuje, že stipendií na magisterské programy v USA je naprosté minimum. „Už v přijímacím dopise na Stanford mi bylo řečeno, že nejsou. Až ve druhém ročníku jsem díky studijním výsledkům získal menší příspěvek na školné, abych mohl studia dokončit,“ dodává Aleš Weiser.
Znalosti a zkušenosti k nezaplacení
Všichni námi oslovení studenti se však shodují, že tyto investice a problémy s nimi spojené se vyplatí. „Osobně si myslím, že jakýkoliv delší pobyt v zahraničí zásadně zvýší vaši hodnotu na pracovním trhu (zejména v mém konkrétním případě z Číny), a tak věřím, že investice se vyplatí a ve většině případů ji dokážete i mnohonásobně zhodnotit. Pokud můžete, určitě vyjeďte,“ radí Jan Šmejkal.
„Řekl bych, že moje celkové zkušenosti na Stanfordu se těžko dají vyvážit penězi. Ano, celkové náklady se vyšplhaly k 90 000 dolarů, ale získané životní zkušenosti, rozhled, znalosti, vzpomínky a kontakty jsou něčím, z čeho budu čerpat po zbytek života,“ říká Aleš Weiser.
Když jsme položili otázku našim respondentům, zda by doporučili studium Mastera v zahraničí, všichni jednoznačně odpověděli, že ano. „Člověk ale musí být hladový, opravdu chtít, jít si za tím a být ochoten učinit oběti – není to nic pro pohodlné lidi. Pak jsou dveře otevřené,“ uzavírá Aleš Weiser.
Rozhovory se studenty z UK, USA a Číny
V příštích dnech navážeme na téma magisterského studia v zahraničí rozhovory s , a , kde se budeme věnovat jejich osobním přístupům a zkušenostem.
Celé téma zakončíme článkem, ve kterém se budeme ptát důležitých firem z několika odvětví, jak na studium nahlíží a jakou roli pro ně hraje.
