Tradice vs. odhalené nohy: Co izraelským školám vadí na dívkách? | E15.cz

Tradice vs. odhalené nohy: Co některým izraelským školám vadí na dívkách v šortkách?

Tradice vs. odhalené nohy: Co některým izraelským školám vadí na dívkách v šortkách?
Vlajka Izraele
• 
ZDROJ: Profimedia

Jana Stuláková

V polovině května se v Izraeli zmírnila protikoronavirová opatření a někteří žáci a studenti se mohli navrátit do školních lavic. Zároveň zemi zasáhla vlna vysokých veder, a tak si několik dívek obléklo šortky. V tamních školách se však toto rozhodnutí ukázalo jako problémové. 

Jindy zase učitelka donutila sedmiletou holčičku převléknout se ze šatů bez ramínek do trička, neboť ramena mají být zahalená. Co po těchto incidentech následovalo? A proč některým školám šortky u dívek vadí? 

Město Ra´anana leží severně od Tel Avivu. Právě tam, po dvouměsíční koronavirové pauze, byl několika dívkám odepřen přístup do školy, protože přišly na výuku v šortkách.

Následující den se na některých školách, například ve městech Kfar Saba, Gedera, Modi´in, Rehovot či zmíněném Ra´anana, konaly protesty. Stovky studentek přišly do školy právě v šortkách.

Někde je stejným gestem podpořili i jejich spolužáci, kteří mohou jinak běžně chodit v krátkých kalhotách. V Gedeře asi 150 dívek nakonec na výuku pustili, ale pod podmínkou, že budou předvolány k řediteli s hrozícím postihem ve formě vyloučení. 

Otázkou zůstává, zdali by si škola mohla dovolit vyloučit takovéto množství studentek. Dívek se zastali i mnozí rodiče s tím, že nechápou, proč by jejich dcery nemohly jít do školy ve stejných šortkách, jako nosí i chlapci. Podle slov šestnáctileté Shiry Bendelman ze střední školy v Modi´in se dívkám vedení školy při pokusu o řešení tohoto problému jen „směje do obličeje.“ Podporu protestujícím vyjádřila poslankyně Knesetu (izraelský zákonodárný orgán) Merav Micha´eli s tím, že „tleská všem odvážným dívkám.“

Případ, který se ostatním vymyká

Obdobné případy ponížení se nevyhýbají ani mladším žákyním, i když ten následující se od ostatních poněkud liší. Ve městě Petach Tikva v centrální části Izraele byla sedmiletá holčička donucena strávit výuku v tričku a pouze spodním prádle poté, co její učitelce vadily šaty bez rukávů, ve kterých do školy původně přišla. Ten neuvěřitelný a opravdu stěží pochopitelný paradox je každému asi zřejmý.

Hlavně, že nejsou vidět ramena, ale mít namísto sukně či šatů jen kalhotky je pro sedmiletou holčičku asi v pořádku. Těžko říct, dle jaké logiky se paní učitelka řídila, podle jejího názoru bylo ale vše v souladu s pravidly, neboť náhradní tričko mělo rukávy. Podle dívčiny maminky v tom hrál svou roli i rasismus, neboť rodina patří k ruské komunitě a holčička mluví převážně rusky. 

Ministr školství Yoav Gallant nařídil vyšetřování daného incidentu a označil jej za „vážný a k vzteku.“ Podotkl, že školy by v otázce oblékání měly prokázat větší ohleduplnost. Podle neziskové organizace Kulan v tomto případě „nejde o způsob oblékání, ale o kontrolu, ponižování a ostudu.“

Daným tématem se zabývá i další nezisková organizace s názvem Kolech. Ve stejném městě rovněž poslal učitel domů dvanáctiletou dívku, neboť měla prý moc krátkou sukni. Její matka se však také domnívá, že by za tím mohl být rasismus vůči tamní, rusky mluvící komunitě.

Šortky jako pozvánka ke znásilnění?

Tento problém se ale v Izraeli nevyskytl poprvé. Jako i jinde ve světě, i zde své místo bohužel zaujímá odvěký spor, v němž proti sobě stojí ultraortodoxní náboženské tradice a základní ženská práva, mezi něž samozřejmě patří i svobodná volba oblékání. Jak píše Shira Silkoff na svém blogu v The Times of Israel, „tato debata probíhá každý rok ve stejnou dobu.“

Například před pěti lety se zde během vysokých veder řešil obdobný případ, kdy dívky mající na sobě šortky nebyly vpuštěny do školy a několik z nich bylo vyloučeno. Dle slov jedné studentky, tehdy patnáctileté, jí bylo vedením školy řečeno, že „mezi dívkami a chlapci jsou rozdíly a to, co je slušné pro chlapce, není zároveň slušné i pro dívky.“ 

Jiná studentka v rozhovoru pro izraelský deník Haarec uvedla, že „dívky jsou vedeny k tomu, aby se za svá těla styděly a myslely si, že mít na sobě kraťasy je pozvánka ke znásilnění.“ I když se tehdy daným tématem zabýval parlament, moc se toho dodnes nezměnilo.

Vláda premiéra Benjamina Netanjahua se postavila za úředníka, jenž zakázal ženským interpretkám zpívat na koncertě, neboť pro muže by bylo nepřijatelné slyšet ženský zpěv. Jiné mladé ženě nedovolil řidič autobusu nastoupit, neboť na sobě měla šortky. Řidič byl členem ultraortodoxní komunity (neboli charedim). 

I v ultraortodoxní komunitě chtějí být ženy slyšet

Při volbách v roce 2015 uskupení No voice, no vote hrozilo, že odepře podporu těm ultraortodoxním stranám, které nezařadí ženy na hlasovací lístky. Předsedkyně tohoto hnutí Esty Shushan tehdy prohlásila, že „tabu je založeno na věcech, jež v dnešní době nemají žádné opodstatnění.“

Mezi tato tabu se tedy řadí i vyjmutí žen z politiky. Proti ženské přítomnosti v politice se ale ohradil například Rabbi Mordechai Bloy, člen strany Sjednocený judaismus tóry (jíž členy jsou pouze muži), který tvrdí, že skromnost, jež je ženám přiřčena, nemůže koexistovat s faktem, že v Knesetu by žena byla neustále celému světu na očích. 

Problémem také je, že tato strana je společně s další ultraortodoxní stranou Šas důležitým spojencem premiéra Netanjahua. Podle Shushan však nikde není jasně psáno, že by žena nemohla být součástí politické scény. Jejím hlavním důvodem pro vstup do politiky prý tedy bylo právě chybějící zastoupení ultraortodoxních žen v Knesetu. Organizace Nivcharot pak úspěšně zažalovala jednu ultraortodoxní stranu za přijetí ustanovení, že jejími zákonodárci mohou být pouze muži. 

Snad si tedy ženy v Izraeli, ať už v oblasti politiky či svých základních práv, polepší. V některých případech je to stále těžké; během koronavirové karantény zde celkově vzrostl počet obětí domácího násilí.

V určitých ultraortodoxních jeruzalemských čtvrtích se během tohoto období objevily plakáty, jež obviňovaly ženy z rozšíření pandemie koronaviru kvůli „nedostatku cudnosti.“ Navíc by díky vysoké porodnosti měl počet ultraortodoxních obyvatel oproti těm sekulárním vzrůst do roku 2060 z dnešních 12 procent na 29 procent, což by tvořilo přibližně třetinu populace Izraele. 

I vzhledem ke svému zastoupení v parlamentu má tak charedim velký vliv jak na politický, tak i běžný život v zemi. Také jen těžce snáší smíšené školy.

I v této části společnosti se však najdou ženy, jež se nebojí dát svůj názor statečně najevo a mohou jít příkladem ostatním. A i přes zvyšující se vliv ultraortodoxní komunity se dívky snad dočkají toho, že ve čtyřicetistupňových vedrech budou moci přijít do školy v krátkých šortkách, aniž by na ně hned za dveřmi čekala nesmyslná šikana ze strany učitelů.   

Autor: Jana Stuláková
 

Podpořte E15 v anketě Křišťálová lupa

Deník E15 byl nominován v anketě Křišťálová Lupa 2020 o nejlepší zpravodajský web v Česku. Podpořte nás svým hlasem - ZDE.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!