I když spojení „droga“ a „léčba“ vyvolává spíše asociace s odvykáním, psychedelické drogy mohou být i prospěšné. Málokdo asi tuší, že mají velký potenciál při léčbě depresí, závislostí, úzkosti, duševních chorob a poruch. Možná je to kvůli tabu, které je s drogami spojené – lidé zkrátka nevěří, že by zakázané látky mohly být i nápomocné.
Tabu spojené s drogami ovlivnilo i samotný výzkum o jejich prospěšnosti. Jak popisuje rozsáhlý článek na serveru Vox, výzkum psychedelických drog není nový. Vědci je zkoumají od 50. let minulého století. Výzkum byl v té době úspěšný a objevovaly se první slibné výsledky. O psychedelické drogy se zajímali například Timothy Leary nebo americký psychiatr českého původu Stanislav Grof. Bohužel v 70. letech se látky jako LSD, houby lysohlávky a jiné drogy dostaly ven z laboratoří a všichni víme, jak tahle divoká 70. léta vypadala. Na to samozřejmě reagovaly vlády, které zavedly svá opatření a psychedelické drogy skončily v první kategorii nebezpečných látek. Tak je tomu dodnes.
Výzkum se v ten moment téměř rozpadl. Bylo (a stále je) nesmírně obtížné látky legálně sehnat, potřebná povolení se vyřizují velmi dlouho a vlády často odmítají výzkumy financovat. Psychiatr Tomáš Páleníček, který v Česku vede výzkum účinků LSD, v časopise Respekt uvedl: „Jenom sehnat v Evropě firmu, která by směla psilocybin legálně vyrobit v potřebné kvalitě a následně prodat do Čech, bylo mimořádně obtížné.“ Vše leží na soukromých společnostech a jednotlivých vědcích, na jejich vlastní iniciativě a prostředcích. Mezi soukromé společnosti a nadace podporující výzkum psychedelik patří například nadace Beckley Foundation, výzkumná organizace MAPS (Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies) nebo Heffter Research Institute.
Dnes se výzkum opět vrací na vědecké pole, zejména v USA bádání začíná vypadat slibně. Vědci experimentují s několika látkami: nejčastější je psilocybin, který se získává z halucinogenních hub, dále LSD a extáze, která ovšem vykazuje trochu odlišné účinky, proto nebývá řazená do stejné skupiny a nesrovnává se s ostatní látkami.
Jak tedy může lidem zážitek z „tripu“ pomoci? To se velmi těžko vysvětluje i chápe. Psychedelické drogy totiž působí na mozek a psychiku člověka úplně jinak než normální léky. Navíc se mají nasazovat na problémy, které jsou jinak téměř neléčitelné. Nejedná se o nemoc, na kterou spolknete prášek nebo dva a je pryč. Deprese, úzkosti nebo psychické poruchy se dají zmírnit nebo potlačit antidepresivy a jinými přípravky, ale to přináší spíš krátkodobé tlumení. Kdežto výzkumy psychedelických drog zaznamenávají dlouhodobé účinky a jistou trvalou změnu v psychice člověka.
Oprostit se od úzkosti
Psychedelické drogy navozují halucinace, stavy, které prožívá člověk uvnitř sebe, a je velmi těžké odhadnout, co se konkrétnímu člověku na „tripu“ přihodí a co to způsobí. Vědci se ale shodují (především na základně výpovědí účastníků experimentů a jejich pozorování) na tom, že lidé díky drogám prožijí velmi silnou a složitou chvíli, velmi intenzivní a výrazný moment, kdy se jejich pohled na svět, jejich vnímání reality, vesmíru a našeho světa často změní.
To má potenciál například u lidí těžce nemocných rakovinou, často v pokročilém stádiu, kdy není šance na vyléčení. Tito lidé žijí každý den svého krátícího se života ve stínu hrozící smrti a právě terapie psychedelickými drogami by jim mohla pomoci tuto úzkost překonat. Lidé, kteří byli součástí experimentu, popisují, že získali nový pohled na svět, že si uvědomili věci a hodnoty, které dříve nebyli schopni pochopit nebo je přes svůj strach nedokázali vnímat. Díky drogám se přes své problémy nebo deprese přenesli a začali vnímat svou situaci z nadhledu.
Dalšími potenciálními pacienty jsou například lidé závislí na alkoholu nebo nikotinu, lidé s posttraumatickým šokem, s poruchami osobnosti a mnoho dalších – výzkum je přeci jenom stále v procesu a vědci přicházejí stále s novými poznatky.
Motivační trip, nebo sebevražda?
Všechno to zní jako pohádka o skvělé budoucnosti medicíny, je tu ovšem několik ale, která brání volnějšímu používání psychedelik jako léčiv. Většina výzkumů a experimentů pracuje s velmi malým počtem subjektů: výsledky jsou sice slibné a pozitivní, ale nejsou průkazné. Chybí kontrolní testy s placebem. Zatím je tedy téměř nemožné z jistotou výsledky potvrdit a generalizovat na širokou populaci.
Psychedelické drogy nejsou zvlášť nebezpečné, když se používají správně v laboratořích a při pečlivě provedených experimentech. Nejsou totiž návykové ani nehrozí předávkování. Jejich nebezpečí spočívá v jejich vlivu na naši psychiku, lidé totiž nemusí mít vždy krásnou zkušenost plnou pozitivních výjevů, barev, uklidnění, motivace a prozření nebo dokonce rozmlouvat s božstvem. Mohou taky zažít dost temný zážitek. Výlet do světa halucinací se může lehce stát noční můrou. Lidé na drogových večírcích, kterým se jejich zážitek zvrhl, často nevěděli, co dělat, a byli k smrti vystrašení, což mohlo vést až k hlubokým depresím nebo dokonce k sebevraždě. Látky navíc nepůsobí na každého stejně. Všichni, kteří drogy zkusili, se ale shodují se na tom, že to pro ně mělo význam. Mnohdy jim trip změnil život.
I když mohou látky lidem pomáhat v překonávání různých strachů nebo traumat zakořeněných hluboko v jejich osobnosti, na které klasická medicína nedosáhne, je to ale za cenu hlubokých prožitků, které mají moc změnit jejich vnímání i osobnost. Tohle je velmi ožehavá rovina celého výzkumu. Je totiž složité popsat, natož nějak vědecky kategorizovat a zobecnit tyto prožitky na celou populaci. Společnost by se ale neměla bát alternativních možností a dokázat věřit vědeckému výzkumu.
