Přinášíme vybrané údaje o Kerčském mostu, který spojuje ruskou pevninu s anektovaným Krymem
Kerčský nebo též Krymský most byl otevřen v přímém přenosu televize a za účasti ruského prezidenta Vladimira Putina 15. května 2018. Zhruba 19 kilometrů dlouhou spojnici mezi ruskou pevninou a anektovaným Krymem jako první přejel právě Putin za volantem oranžového nákladního vozu Kamaz. Díky stavbě, která v přepočtu stála 80 miliard korun, Moskva získala přímé spojení s obsazeným poloostrovem, protože Kyjev pozemní cestu přes Ukrajinu blokoval.
Vybudování mostu se pro Kreml stalo prioritou a v Rusku byl projekt označován za stavbu století. Realizace začala v únoru 2016 a trvala více než dva roky. Most se stal nejdelším v Rusku, začíná na Tamaňském poloostrově v ruském Krasnodarském kraji a přes ostrov Tuzla směřuje na západ přes Kerčský průliv na krymský Kerčský poloostrov. Konstrukce stojí na pylonech, které jsou zavrtány do hloubky 56 metrů. Výška mostu je 35 metrů nad hladinou moře, přibližně uprostřed se nachází zvýšený oblouk, kterým může proplouvat lodní doprava.
Most se skládá ze dvou částí, jedna je pro automobily, druhá pro železnici. Čtyřproudá vozovka s kapacitou 40.000 vozů denně byla v provozu od května 2018, budování části s dvoukolejnou železniční tratí se ale protáhlo. Přepravu po ní až koncem prosince 2019 osobně zahájil opět Putin, který tehdy usedl do kabiny strojvedoucího ve spoji se třemi vagony vypraveném z krymského přístavu Kerč do nádraží Tamaň. Nejprve po mostě jezdily jen osobní vlaky, nákladní se přidaly v létě 2020.
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu letos v únoru se spekulovalo o možnosti ukrajinského útoku na most, který hraje důležitou roli při zásobování ruských jednotek na Krymu a v přilehlé části Rusy obsazeného ukrajinského území. Kromě mostu ale Rusové od června mohou ke spojení s Krymem používat i pozemní cestu přes pevninu. Za invaze na Ukrajinu totiž ruské síly získaly kontrolu nad celým pásmem ukrajinského území, které přiléhá k Rusku. Ovládnutá území sahají od Charkovské oblasti přes Donbas a Záporožskou a Chersonskou oblast až na Krym.
V Kerčského průlivu panoval čilý obchodní ruch již v dávných dobách, závisel ale na lodní dopravě. Tu často ohrožovalo špatné počasí a bouře. Jako první se rozhodl postavit most přes průliv už v roce 1903 poslední ruský car Mikuláš II., jeho plány ale zhatily rusko-japonská a první světová válka.
Most zde začali stavět až v roce 1943 nacisté, kteří však stihli dokončit zhruba jednu třetinu a před svým odchodem ho kvůli blížící se Rudé armádě vyhodili do povětří. Po osvobození Krymu v roce 1944 Sovětský svaz vybudoval přes průliv 4,5 kilometru dlouhý železniční most. Už následující zimu ho ale plovoucí kry vážně poškodily. Předtím se přes most do Moskvy vracela sovětská delegace z historické jaltské konference.
Za sovětské éry se úřady odhodlaly jen k vyčištění průlivu od zbytků mostní konstrukce a přepravu mezi Krymem a ruským Krasnodarským krajem zajišťoval trajekt. Nedostatek financí v 80. letech zastavil i toto provizorium, které bylo obnoveno až v roce 2004. Po ruské anexi Krymu v roce 2014 se vybudování mostu stalo znovu prioritou, jedinou možností pro dopravu nákladů totiž byly trajekty plující přes často bouřlivý průliv.
