Nejvíce nám výrobu komplikují sirény, říká česká podnikatelka na Ukrajině Michaela Macharik

Válka na Ukrajině pokračuje už šest měsíců.

Válka na Ukrajině pokračuje už šest měsíců. Zdroj: Reuters

Michaela Macharik je spolumajitelkou a výkonnou ředitelkou společností Top People a Time & Space.
2
Fotogalerie

Každý pátý Ukrajinec získal práci v Česku přes její firmu. Nedaleko Lvova má také továrnu na výrobu autosoučástek a domácích spotřebičů. Teď jsou však hranice pro většinu gastarbeiterů zavřené a chod závodu komplikuje válka. Jaké to je pracovat za kvílení sirén a proč přesto neplánuje z Ukrajiny odejít? To prozrazuje v rozhovoru s deníkem E15 česká podnikatelka Michaela Macharik.  

Jak vaše podnikání na Ukrajině ovlivnila válka? 

S mým partnerem provozujeme na Ukrajině dvě firmy. Tou první je společnost Top People, která dodává ukrajinské pracovníky do průmyslových podniků v Česku, jako je například Continental nebo Trelleborg. Často se jednalo o stovky lidí a 99 procent z nich byli muži. Jenže když začala válka, tak se ze dne na den zavřely hranice a ukrajinští muži mezi 18 a 60 lety dostali zákaz opustit zemi. Nařízení stále platí, nedávno bylo prodlouženo do konce listopadu. Náš byznys tím pádem zkolaboval. 

Podařilo se už situaci nějak vyřešit? 

Od března do července jsme vyčkávali, co bude, a hledali nové trhy. Ten výpadek ukrajinské pracovní síly byl natolik závažný, že už ho začala řešit i česká vláda. Zaměstnavatelé přišli také o spousty Ukrajinců, kteří byli na začátku války v Česku. Někteří z nich totiž odjeli na Ukrajinu, protože odtamtud třeba chtěli odvézt rodinné příslušníky, ale uvízli tam a už se nevrátili. Teď to vypadá, že by mohla být zvýšena kvóta pro Moldavsko a Filipíny. Příští týden tedy otevíráme novou pobočku v Moldavsku a budeme vozit na český trh pracovníky odtamtud. 

Kryty a bunkry: Kam se schovat a co mít v evakuačním zavazadle?

Video placeholde
Kryty a bunkry: Kam se schovat a co mít v evakuačním zavazadle? • Videohub

A co vaše druhá firma?

Jmenuje se Time & Space. Máme závod o 250 zaměstnancích ve Stryji nedaleko Lvova. Vyrábíme kabelové svazky do airbagů a bezpečnostních pásů u automobilů a také domácí spotřebiče – pračky, myčky, ledničky. Tahle továrna stále funguje, ale potýká se s řadou problémů. 

Jaké to jsou?

Na začátku invaze jsme měli potíže s nedostatkem materiálů, což je tedy problém, který ještě souvisel s pandemií. Pak začala válka a nastaly komplikace s dopravou. S tím, jak muži nesmějí přes hranice, nastal obrovský nedostatek řidičů kamionů. My exportujeme do zemí Evropské unie, takže nás to zasáhlo také. Vyřešilo se to asi po dvou měsících, když prezident Zelenskyj schválil výjimku pro profesionální řidiče. No a teď nás asi nejvíc brzdí sirény. 

Představte si, že zhruba dvakrát denně se vám nad městem rozhouká siréna. Celá fabrika musí okamžitě položit věci na stůl a utíkat se schovat do skladu. Tím ale ztratíte hodinu výrobního času. Takže naši zaměstnanci bohužel musejí potom výpadek dohánět a zůstávají v práci déle. Trápí nás samozřejmě i vysoká inflace a propad hřivny. Všem zaměstnancům v továrně jsme proto na jaře jako poděkování vyplatili jednorázovou odměnu v eurech.     

Jezdíte na Ukrajinu?

Samozřejmě. Jezdím do naší továrny. Trávím na Ukrajině v průměru asi deset dnů v měsíci. Jako ředitelka podniku musím naše lidi podporovat, mluvit s nimi, ukázat jim, že nemám strach, jinak by si mě přestali vážit. Jsme taková jedna velká rodina. 

Takže nepřemýšlíte nad tím, že byste svůj byznys v této zemi ukončila?

Ne, Ukrajina je můj druhý domov. Strávila jsem tam asi osm let života. Čili rozhodně nic nezavíráme, pokračujeme. Jsme nesmírně rádi, že můžeme lidem dávat práci. Spousta ukrajinských firem po začátku invaze zavřela a těm zbývajícím klesl obrat na polovinu. Určitě si tedy dokážete spočítat, že ta ztráta pracovních míst je obrovská. Ukrajinská vláda nemá peníze a nevyplácí žádné dávky v nezaměstnanosti. Takže Ukrajinci si ohromně váží každé pracovní příležitosti. Kdyby na fabriku spadla bomba, tak pochopitelně končíme. Ta šance je ale, doufám, velmi malá.  

Jaké tedy máte plány do budoucna, vidíte nějaké světlo na konci tunelu?

Podařilo se nám teď vyhrát jedno výběrové řízení velké evropské společnosti. Nemohu uvést podrobnosti, ale je to zakázka, která by nám měla umožnit zvýšit stav o 80 až 100 zaměstnanců, což je velmi pozitivní. Také chceme do našeho regionu na západní Ukrajině přitáhnout zahraniční investory. U nás ve Stryji například chystáme průmyslovou zónu pro české firmy. Také tam máme vlastní nevyužité prostory o rozloze 6000 metrů čtverečních, které bychom rádi nabídli nějaké společnosti z Česka. To nejlepší, co teď mohou podnikatelé pro Ukrajince udělat, je vytvořit na Ukrajině nová pracovní místa a udělat to hned. 

Máte nějaký odhad, kdy a jak válka skončí?

To teď nedokáže říct asi nikdo. Přála bych Ukrajině, aby zvítězila, ale to bude záviset hlavně na podpoře západních zemí a zdá se mi, že Západ už je velmi vyčerpaný a jeho zájem o Ukrajinu v poslední době trochu upadá. Pak také záleží na tom, co se dá považovat za vítězství. Ta země je už teď zdevastovaná, je to strašná tragédie. Myslím, že Ukrajina bude kvůli nedostatku finančních prostředků na konci roku donucena ustoupit ze svých požadavků. Na druhé straně morálka ruské armády není příliš dobrá, takže kdo ví, co se nakonec stane. 

Michaela Macharik

  • Vystudovala ekonomii na Masarykově univerzitě v Brně. 
  • Má patnáct let zkušeností v oboru HR. V minulosti působila jako konzultantka v českých, německých a v amerických výrobních korporacích. 
  • V současné době je spolumajitelkou a výkonnou ředitelkou společnosti Top People, která zprostředkovává zahraniční pracovníky pro průmyslové podniky v Česku.
  • Před válkou dodávala do ČR přibližně pětinu ze všech ukrajinských zaměstnanců.   
  • Na západní Ukrajině provozuje továrnu na výrobu autosoučástek a domácích spotřebičů.