Sankce neodradí Rusko od pokračování invaze, říká exministr Tomáš Petříček

Bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD).

Bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD). Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD).
Bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD).
Bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD).
Bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD).
Bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD).
9
Fotogalerie

Česko není před Ruskem, které vyvolalo válku na Ukrajině, zcela v bezpečí. Evropská unie se musí připravit na hybridní válku, kybernetické útoky, dezinformace, varuje bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD). Byť by měla EU Ukrajině maximálně pomoci, ať už sankcemi, nebo materiálem, musejí si tamní vojáci poradit podle exministra sami. „Přímý vojenský střet NATO s Ruskem si teď nikdo nepřeje,“ řekl deníku E15 Petříček.

Čekal jste, že na Ukrajině vypukne válka?

Já jsem dlouho věřil, že bude možné najít diplomatické řešení, ale tady se ukazuje, že Rusko mírovou cestou jít nechce. Je určitě namístě, aby se Evropa začala připravovat na dlouhodobou mnohem horší bezpečnostní situaci.

Napsal jste, že by Česko mělo vyhostit ruského velvyslance. Asi by se to odehrálo recipročně. Nechyběl by Česku diplomatický kontakt k Ruskem?

Naše diplomatické vztahy s Ruskem jsou už dnes na bodu mrazu. Nemyslím si, že by se ještě zhoršily. Musíme Rusko izolovat. Politicky, diplomaticky, ekonomicky. Ukázat, že toto chování je v civilizovaném světě naprosto nepřijatelné. Zaznamenal jsem vyjádření ruského velvyslance v České republice Alexandera Zmejevského po předvolání na ministerstvo zahraničních věcí, a z jeho slov rozhodně nevyzařuje nějaká pokora nebo ochota jednat. Jestliže hovoří o tom, že cesta k řešení je jednání, a několik hodin potom vidíme, že na Ukrajině létají rakety a umírají civilisté, pak opravdu nejde o civilizovaný způsob řešení sporů.

Video placeholde
Co se děje na Ukrajině? • Videohub

V minulosti jste kritizoval nerozhodnost Evropské unie, je to problém i nyní?

Je to dlouhodobý problém EU, že není dostatečně rozhodná v některých krocích, ukazuje se to například v debatách o sankcích. Zároveň se ukazuje, že jednotlivé členské státy vnímají hrozbu Ruska s různou mírou intenzity. Toho Rusko využívá, když se snaží jednotlivé části Evropy rozdělovat, oslabovat naši soudržnost a schopnost přijmout ráznější reakci.

O jakých zemích, které situaci neberou dost vážně, se bavíme?

Nasnadě je například hovořit o současné maďarské vládě, kde se předseda vlády Viktor Orbán netají nadstandardně dobrými vztahy s Vladimirem Putinem. Ale také jsou tu některé státy, které jsou třeba geograficky vzdálenější od Ruska, problémy východní Evropy, a zejména bezpečnostní situaci nepociťují tak urgentně. Jako my vnímáme rizika migrace, terorismu a bezpečnosti z jižního sousedství, je třeba, aby tyto státy začaly vnímat rizika z našeho východního sousedství.

Neodhalil konflikt, jak nebezpečně je EU závislá na ruských dodávkách ropy a plynu? 

Ta závislost je oboustranná. Rusko je ekonomicky závislé na příjmech z prodeje zemního plynu, a zejména ropy, která hraje v ruském státním rozpočtu mnohem větší roli než plyn. Členské státy musejí začít velice intenzivně pracovat na tom, jak urychlit konec závislosti na ruských fosilních palivech. Ať už je to odklonem od fosilních paliv, či hledáním alternativních zdrojů.

Dnes měl projev prezident Miloš Zeman, který postup Ruska odsoudil. Překvapil vás něčím?

Já bych ocenil, že prezident Zeman si uvědomuje vážnost krize a pojmenovává ji pravými slovy. Tedy že ji označuje za bezprecedentní agresi Ruska, za porušení mezinárodního práva, za projev šílenství. Myslím si, že prezident neměl jinou možnost, jak na to reagovat. Měli bychom se všichni pokusit podpořit naši jednotu, soudržnost. Rusko se vždy pokoušelo nás rozdělovat, rozeštvávat, polarizovat naši společnost. Tomu musíme zabránit. Jsem rád, že se dnes prezident zachoval odpovědně.

Zahraniční politika byla v posledních letech třecí plochou mezi vládou a Hradem. Nyní to tedy vypadá, že Česká republika postupuje jednotně?

Ano, až na pár výjimek, od kterých je třeba se distancovat, zejména z toho extremistického spektra. Všichni představitelé státu, všechny významné demokratické politické strany nyní v tomto kritickém momentu zcela jasně odsuzují ruskou agresi a mluví o nutnosti silné reakce EU a NATO. Věřím, že si nyní jasněji uvědomíme, jak bylo důležité, když jsme se v roce 1999 stali členy Severoatlantické aliance.

Premiér Petr Fiala řekl, že českým občanům nehrozí nebezpečí. Sdílíte jeho přesvědčení?

Myslím, že nám nehrozí přímé nebezpečí ze strany Ruska, alespoň ne v tuto chvíli. Ale neměli bychom vůbec podceňovat obnovený ruský imperialismus. Rusko se fakticky snaží obnovit svoji sféru vlivu, která v době Sovětského svazu sahala do střední Evropy. Na to bychom neměli zapomínat. Měli bychom se připravit na to, že Rusko bude používat řadu hybridních nástrojů vůči Evropské unii včetně České republiky. Budou tu kybernetické útoky a dezinformace velmi naberou na intenzitě.

Je namístě, abychom úzce spolupracovali s našimi spojenci a posílili naši obranu. Na stole je i debata, zda bychom neměli v těchto komplikovaných časech otevřít státní rozpočet a nezrychlit modernizaci české armády. Pokud nebudeme žít v bezpečném světě, naše prosperita bude přímo ohrožena.

Měla by se česká armáda zapojit, třeba posílením východních hranic NATO?

Jsem rád, že se náš velvyslanec při NATO Jakub Landovský připojil k výzvě, aby se aktivoval článek čtyři severoatlantické smlouvy. Nyní je namístě začít plánovat posílení aliance na východním křídle, posílit ten odrazující prvek, aby Rusko prostě vůbec nepřemýšlelo o tom, že by agresi, které čelí Ukrajina, rozšířilo dál.

Mělo by NATO zasáhnout přímo na území Ukrajiny?

Nevidím cestu k přímému vojenskému zapojení spojeneckých států. Naše role není teď přilévat olej do ohně a ten konflikt eskalovat. Uvědomme si, že přímý střet dvou jaderných velmocí by skutečně ohrozil mír na celém světě. Ukrajině musíme pomoci humanitárně, materiálně, dodávkami výzbroje, aby v té situaci dokázala obstát. Přímý vojenský střet NATO s Ruskem si teď nikdo nepřeje. Nepřispěl by k ukončení vojenských manévrů na Ukrajině. 

Jaké sankce by měla EU přijmout?

Sankce jsou určitě důležitým krokem, ale v tuto chvíli asi už nebudou nástrojem, který by Rusko od invaze odradil a přiměl ho vrátit se k jednacímu stolu. To neznamená, že bychom neměli přijmout sankční balíček, o němž se hovoří. Ať už se to týká odpojení ruských finančních institucí od mezinárodního platebního systému SWIFT, nebo rozšíření zákazu exportu na další citlivé komodity. Nedovedu si představit, že bychom jako EU a alianční spojenci vyváželi do Ruska materiál, jenž může být použit třeba v leteckém průmyslu, který zásobuje ruskou armádu technikou.

Údajně se ne všem unijním státům chce do odstřižení Ruska od SWIFT, bojí se o své firmy.

Tady se opět ukazuje, že ne všechny členské státy sdílejí stejný pohled na ruskou hrozbu. Některé stále věří, že krize může mít nějaké diplomatické řešení. Já jsem k tomu velice skeptický, myslím, že je naopak na stole posílení naší bezpečnosti a obranné schopnost vůči všem typům ruského agresivního chování.