Bytová krize se prohlubuje. Na vině jsou i stále vyšší standardy | E15.cz

Pod lupou: Za zhoršenou dostupnost bydlení mohou i požadavky na vyšší standard

Video se připravuje ...

Radek Ježdík

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Kvůli rostoucím cenám hypoték se opět rozšíří okruh lidí, kteří nedosáhnou na vlastní bydlení. Musí se proto stále častěji spokojit s nájemními byty. Jak je na tom trh s nájemním bydlením? Co by měli udělat stát nebo samospráva, aby se dostupnost bydlení zvýšila? To jsou témata, která s redaktorem deníku E15 Romanem Pospíšilem rozebrali hosté pořadu Pod lupou: Antonín Juriga, zástupce společnosti XPlace, Jan Žůrek, spoluzakladatel české kanceláře KPMG, Marcel Soural, předseda představenstva společnosti Trigema a Jaromír Hainc z Institutu plánování a rozvoje Prahy (IPR).

Pokud chceme objektivně posoudit stav dostupnosti bydlení v České republice, lakmusovým papírkem je bezesporu situace v hlavním městě. Praha je magnetem pro rezidenty, jenže ačkoliv je z mnoha důvodů velmi přitažlivá, vlastní bydlení si tady nezvládne pořídit ani slušně vydělávající rodina. Zároveň v metropoli chybí i dostatečná nabídka nájemního bydlení. Naše metropole už má alespoň schválenou strategii rozvoje bydlení a zároveň dokončuje akční plán, který by měl být na pětileté období.

„Praha také udělala konkrétní kroky ke zlepšení podmínek pro zrychlení výstavby, a to v podobě takzvaných kontribucí, tedy jednotné metodiky pro odvádění příspěvků soukromých investorů na veřejnou infrastrukturu. Kontribuce byly schváleny letos v lednu. Praha také intenzivně pracuje na rozvoji důležitých transformačních a rozvojových územích,“ připomíná Jaromír Hainc.

Stále je největší problém rychlost povolování

Marcel Soural sice souhlasí s tím, město Praha dělá maximum, aby se v metropoli stavění zrychlilo, podle něj ale není kamenem úrazu neochota města, ale složité mechanismy, které povolování a výstavbu brzdí. „Všechno záleží především na tom, aby byl zjednodušený celý proces schvalování a povolování staveb, což začíná od stavebního zákona. Na novém stavebním zákoně se pracovalo čtyři roky. A v okamžiku, kdy se přijal, tak se jeho účinnost pozastavila. Teď se na něm opět pracuje, jenže jsme se všichni ztratili v tom, jak má výsledek dopadnout. Stát si podle mě vůbec neuvědomuje svoji zodpovědnost za osudy lidí a občanů této republiky,“ dodává.

Podle Jaromíra Haince je skutečně klíčové, aby se stavělo a vytvářely se pro rozvoj města vhodné podmínky. Je pak podle něj zcela druhotné, jestli byt bude pronajímán nebo bude vlastnický. „Je potřeba dbát na to, abychom skutečně urychlili výstavbu a zjednodušili procesy. Také musíme dát městům a samosprávám možnost vytyčit si v území ta místa, kde se stavět má,“ doplňuje. Jan Žůrek. Zároveň připomíná, že se toho od 90. let v Praze změnilo opravdu mnoho. „Neměli bychom zapomenout na rozvoj, kterého jsme dosáhli. Všichni, kteří tady potřebují pracovat, tak někde bydlí. Sice třeba méně kvalitně a s většími dojezdy, ale bydlí," říká.

Z pohledu developerů pomůže rychlejšímu rozvoji města také stát, protože státní aparát rozhoduje o tom, jaké budou zákony. Podle Marcela Sourala proto musí právě hlavně stát projevit vůli, aby se začalo něco měnit a v neposlední řadě je potřeba změnit také vůli úředníků. „ My, když chceme dosáhnout územního rozhodnutí, tak musíme v Praze získat zhruba 75 razítek. To je prostě neúnosné. Navíc se nám tam vyjadřují takové orgány, které nikdy s naší stavbou nebudou mít co dočinění. Jenom ten proces zdržují,“ popisuje zkušenosti developerské a stavební společnosti Trigema.

Byty v samotném centru Prahy problém neřeší

Diskuse se vedla také o tom, jestli by se měla Praha více zahušťovat, nebo jestli bude i nadále trendem její rozšiřování do okrajových částí. Antonín Juriga tvrdí, že samotné centrum města není z hlediska rezidenčního bydlení tolik atraktivní jako širší centrum s dobrou dostupností. „Centrum Prahy není tolik žádané občany, kteří zde žijí a pracují, ale spíše turisty nebo zahraničními studenty. My se proto soustředíme na investice do nájemního bydlení, které jsou spíše v širším centru nebo na okraji Prahy. Důležité pro nás je, aby se lidé dostali do svého zaměstnání rychle,“ vysvětluje.

Čerstvá statistika Českého statistického úřadu říká, že od začátku 90. let se u nás vystavilo zhruba 500 tisíc nových domů na bydlení. To je zhruba pětina stávajícího bytového fondu, který tady existuje. V posledních deseti letech je tedy výstavba rychlejší než růst populace. Matematicky se tedy zdá, že by mělo být vše v pořádku. Tyto úvahy ale rychle vyvrací Antonín Juriga. Podle něj si musíme si uvědomit, že je v Praze řada lidí, kteří tady nemají trvalé bydliště, ale v hlavním městě bydlí a pracují. „Lidé vždycky migrovali do velkých sídel, a je tomu tak i dneska. Poptávka prostě převyšuje nabídku a tento trend bude pokračovat. Důvodem je skutečnost, že legislativa zatím neumožňuje pružný vývoj výstavby nových bytů. No a také se snižuje počet osob v domácnosti,“ podotýká.

Zvyšuje se standard, proto je potřeba více bytů

Jaromír Hainc připomněl, že musíme brát v potaz také postupné zvyšování standardu bydlení, což je jednou z hlavních příčin, proč v posledních letech poptávka stále převyšuje nabídku. „Při sčítání lidí v roce 1991 byla v Praze průměrná plocha na jednoho člověka 16 m2. O 20 let později to bylo 32 m2. To znamená, že došlo ke zvýšení standardu na dvojnásobek a ten prostor se neustále zvyšuje. A to se ještě neblížíme standardu v západoevropských zemích,“ popisuje.

V Praze je malé procento nájemních bytů

Když už porovnáme Prahu s okolními metropolemi, tak je potřeba zmínit také ve světě neobvyklý nepoměr mezi nájemním a vlastnickým bydlením. Praha a celá Česká republika se v tomto parametru zcela vymyká od západoevropských měst, jako jsou například Amsterdam, Vídeň nebo Mnichov. Zatímco u nás tvoří podíl nájemního bydlení 23 procent, v Rakousku či Německu bydlí podle Eurostatu v nájmu téměř polovina obyvatel.

„K dokreslení situace v Česku je důležité také říct, že podíl nájemního bydlení, který vlastní město nebo stát, dosahuje jen velmi malého procenta. Například Praha vlastní jen 30 345 bytů, což je méně než pět procent celého bytového fondu. Třeba v Mnichově je to 12 procent. Proto se Praha oproti předchozímu období snaží neprivatizovat, ale naopak dosáhnout co největšího podílu vlastních bytů, aby byla schopna nabídnout bydlení potřebným skupinám obyvatel,“ poznamenává Jaromír Hainc.

Denně do metropole přijede za prací kolem 200 tisíc aut

Nejrychleji z celé republiky roste bydlení v okolí Prahy, tedy ve Středočeském kraji. To má ale na metropoli velmi negativní dopad, protože pokud někdo staví za Prahou, tak se ve většině případů jedná o rodinný dům. „Takový člověk ale používá s největší pravděpodobností k cestování mnohem častěji automobil, což znamená obrovskou zátěž pro veřejnou infrastrukturu. Z dat přitom vyplývá, že pokud někdo bydlí blíž centru nebo v intenzivně zastavěném prostředí, tak jsou celkové náklady na infrastrukturu až několikanásobně nižší oproti tomu, kdo bydlí na okraji,“ dodává Jaromír Hainc.

Zatímco skoro všechna velká západní města mají dopravní infrastrukturu velmi dobře propracovanou, naše metropole na to podle diskutujících odborníků příliš nemyslela. Denně do metropole přijede za prací kolem 200 tisíc aut. „Praha ztratila čas rozjímáním o něčem, o čem se rozjímat nemělo. Zapomněli jsme, že bychom jako takto velké a významné město měli mít městský okruh, Pražský okruh. Že bychom zde měli vytvořit síť z příměstských vlaků a spojů, aby se lidé, kteří nebudou mít na drahé vlastnické nebo nájemní bydlení, mohli bez problémů do hlavního města dostat," tvrdí Marcel Soural.

Tento problém se ale netýká samotného centra města. I z dostupných studií vyplývá, že se z hlediska mobility umisťuje Praha pravidelně v popředí různých světových žebříčků. A velký podíl na tom má právě její systém městské hromadné dopravy. „Doprava v centru je opravdu velmi dobrá. Problém je v dojíždění lidí, kteří pro Prahu pracují, ale bydlení si zde prostě dovolit nemohou," doplňuje Jan Žůrek.

„O Češích je známo, že se vždycky podceňují. Myslím si, že na mnoha místech v Praze máme v dobrém dosahu služby, které potřebujeme. Je potřeba si tedy přiznat i úspěchy a říct si, kde jsme byli dobří, a co bychom z toho mohli přenést do oblastí, kde se nám ještě tolik nedaří," doplňuje Jaromír Hainc.

Roste poptávka po nájemním bydlení s kvalitními službami

Podíl nájemních bytů v Praze tvoří necelou třetinu. Podle odborníků se ale bude procento zvyšovat, a to nejen kvůli cenám nemovitostí a hypoték, ale také z důvodu odlišného uvažování zejména mladší generace. Mladí lidé chtějí investovat peníze do svého života, do svého vzdělání nebo třeba do cestování. Proto se zejména v Praze začínají objevovat různé projekty nájemního bydlení. To potvrzuje i Antonín Juriga, zástupce prvního institucionalizovaného konceptu nájemního bydlení v Praze pod jménem XPlace.

„XPlace je unikátní koncept celoživotního nájemního bydlení. Jeho jedinečnost spočívá v tom, že chce během nejbližších let nabídnout přes 1000 nájemních bytů pro každou životní situaci, od studentů, přes rodiny až po seniory, a chce založit dlouhodobý, kvalitní a férový vztah mezi nájemcem a pronajímatelem. Ten si chce udržet nejen úrovní nabízeného standardu, ale také vysokou kvalitou facility managementu, tedy k nájmu poskytovaných služeb. Při potřebě změny bytu se tak nájemce rád znova obrátí na nabídku v rámci XPlace, protože již bude vědět, do čeho jde. V minulosti jsme krátkodobě poskytovali služby hotelu. Tam se ukázalo, že kvalita není o zlatých kohoutcích v koupelně, ale právě o službách. Jsem přesvědčen, že u nájemního bydlení to je podobné," uzavírá Juriga.

 

Autor: Radek Ježdík

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newslettery