Americký dolar dominuje světovým financím a obchodu už několik desetiletí. Není ale dominance dolaru jako globální měny ohrožena? Nejen na tuto otázku odpovídal Perry G. Mehrling, profesor mezinárodní politické ekonomie na Pardee School of Global Studies z Bostonské univerzity, který ve videopodcastu ze série PFI Talks přináší e15 ve spolupráci s Prague Finance Institute při univerzitním pracovišti CERGE-EI.
Perry G. Mehrling je duchovním otcem teorie Money View, která zkoumá moderní hospodářství současně z pohledu makroekonomie i problematiky financí, včetně stínového bankovnictví, které považuje za základní infrastrukturu kapitalismu. Pozice dolaru v globálním měřítku není podle něj rozhodně na ústupu, protože hlavním zdrojem kapitálu je dolarový peněžní trh (anglicky money market), kterému dominují soukromé banky, nikoli americká centrální banka Federal Reserve.
„Existují nespokojení lidé, kteří jsou pobouřeni dominancí dolaru. Ale nepociťuji, že by dominance dolaru byla ohrožena. Zejména proto, že zdrojem dominance dolaru není síla Spojených států, ale nesčetné množství podnikatelů z celého světa, kteří rozhodují o tom, jak chtějí provozovat svůj obchod v globalizovaném systému,“ popisuje Mehrling. Ač mohou být lidé znepokojeni zadlužováním americké vlády, je podle něj důležité si uvědomit, že globální systém jsou soukromé peníze, přísliby splacení vkladů dolarových bank, nikoli závazky vlády USA.
Mehrling se nebojí ani ústupu významu „petrodolaru“ následkem snahy ropných států diverzifikovat rezervy nebo možného oslabování globální pozice dolaru kvůli odklonu od fosilních paliv. „Mnoho zpráv o odporu ropných států je přehnaných. Saúdská měna je v podstatě svázána s dolarem, stejně tak čínský jüan je navázaný na dolar. Pokud máte vyvážený vzájemný obchod, nemusíte používat dolar. Otázkou je, když máte nevyvážený obchod, v jaké měně budete držet rezervy, které budete hromadit? Co jsou země s přebytky ochotny shromažďovat? V tomto ohledu si myslím, že není moc na výběr. Jak se říká v Americe: dolar je to nejméně špinavé triko v šuplíku. A to zdaleka nejméně špinavé,“ podotýká Mehrling a připomíná, že o „smrti dolaru“ se ostatně v minulosti už mnohokrát psalo.
Dolar krytý zlatem
Z historie vyplývá, že dolarový systém je odolný. „V roce 1971 se Nixon pokusil zničit dolarový systém, zrušil jeho krytí zlatem, protože nebyl spokojen s dominancí dolaru ve světě,“ říká Mehrling. „Ale bankéři mu to nedovolili a v sedmdesátých letech dál rozvíjeli dolarový systém v zahraničí.“
Loni vydal profesor Mehrling knihu Money and Empire (Peníze a impérium), v níž historii vývoje dolarového systému popisuje na příběhu amerického ekonoma Charlese Kindlebergera (mimochodem, kniha Charlese Kindlebergera Dějiny finančních krizí vyšla letos v češtině v překladu ekonomického novináře Jiřího Zatloukala).
Podle Mehrlinga se Kindleberger velmi obával, že Nixon v roce 1971 dolarový systém nenávratně poškodil, a že by to mohlo vést dokonce až k návratu velké hospodářské krize podle vzoru ze třicátých let. „Tehdy přestala používat zlato britská libra, v důsledku čehož devalvovala. Kindlebergerova slavná kniha říká, že toto byl klíčový, zásadní okamžik, kdy se mezinárodní měnový systém v podstatě rozpadl a znovu se dal dohromady až po druhé světové válce.“
I Fed se stále učí
Dolar uspěl i ve zkoušce, kterou mu připravila finanční krize v letech 2008 a 2009. Této události se ostatně věnoval Perry G. Mehrling ve své třetí knize New Lombard Street. V ní popsal, že se federální rezervy v důsledku krize ujaly své role takzvaného věřitele poslední instance, což vedlo k tomu, že se rozvaha Fedu nesmírně rozšířila. „Krizi jsem vnímal jako test tehdejšího stínového bankovního systému,“ říká Mehrling s odkazem na hloubku a pružnost peněžního trhu. „Mezinárodní věřitel poslední instance, tedy Fed, je spíše obchodníkem poslední instance. Nebyla to jen krize stínového bankovního systému, ale krize globálního dolarového systému. Globalizace má tyto dva aspekty: globalizaci stínového bankovnictví a také globalizaci dolaru,“ tvrdí Mehrling.
Jednou z nejdůležitějších věcí, která se stala od globální finanční krize a přinesla ji politika nulových úrokových sazeb, je podle Mehrlinga odliv peněz z globálního Severu na „okraje“ a Jih. Dostupné úvěry využily mnohé ze zemí z těchto oblastí, a to nejen coby státní půjčky, ale jak známý ekonom tvrdí, i v podobě půjček jejich národních šampionů, svých vývozců. Následkem rozšiřování úvěrů v dolarech je nyní celý dolarový systém geograficky největší ve své historii.
Od válečného financování k mírovému
Pandemie covidu pak způsobila, že státy přešly na „válečné financování“, a nyní se vracíme k normálnímu „mírovému“. „Během politiky nulových úrokových sazeb hodně podniků expandovalo. Bylo to moudré půjčování? To je to, co nyní testujeme. V budoucnosti nás čeká spousta restrukturalizací dluhů, úrokové sazby se zvýšily na Severu z nuly na pět procent a na globálním Jihu ze sedmi na 15 procent, a to není cesta, jak vyřešit dluhovou zátěž,“ je přesvědčem Mehrling.
Nynější fáze je podle něj přechodem od pružnosti k ukázněnosti. „Zjišťujeme, jakou část růstu z posledních deseti let chceme udržet pro další dekádu,“ uvažuje Perry G. Mehrling a dodává, že jediná možnost, jak to zjistit, je tímto procesem projít.
Perry Gandhi Mehrling je profesorem mezinárodní politické ekonomie na Pardee School of Global Studies na Boston University, předtím byl 30 let profesorem na Barnard College Kolumbijské univerzity. Je také ředitelem vzdělávacích programů neziskové organizace Institute for New Economic Thinking, která se mimo jiné snaží změnit způsob, jak se ekonomie nyní vyučuje. Vystudoval Harvard a poté i London School of Economics. Je autorem několika knih, například The Money Interest and the Public Interest, American Monetary Thought 1920–1970 (Zájem peněz a veřejný zájem, Americké měnové myšlení 1920–1970) z roku 1997, titul Fischer Black vydaný v roce 2005 se zabývá dějinami vzniku moderního bankovnictví, pět let nato vydaná kniha The New Lombard Street: How the Fed Became the Dealer of Last Resort (Nová Lombard Street: Jak se Fed stal obchodníkem poslední instance) je životopisem americké centrální banky. |
