ANALÝZA: Írán na globální šachovnici. Sud prachu, nebo zlatý důl?

Írán

Írán Zdroj: Tomas Hlavac

Rafinérie v Íránu
Joe Biden byl u toho, když se Írán v roce 2015 dohodl s pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN a s Německem na omezení jaderného programu. Zda se nový americký prezident k mezinárodní dohodě s Íránem vrátí, není jisté. Sice sliboval, že tak učiní, ale v Americe bude čelit silnému politickému odporu. Nebude chtít vypadat jako politik, který islámské republice ustupuje.
3
Fotogalerie

Spojené státy a Írán sice nejsou v klasickém válečném stavu, ale termín „studená válka“ by pro označení jejich vztahu byl příliš slabý. Američané a Izraelci fyzicky likvidují představitele islámské republiky i jejího jaderného programu, zatímco Teherán vede hybridní boj a podporuje své spojence na Blízkém východě, které mnozí na Západě považují za teroristy. Není to přitom tak dlouho, kdy se Írán měl stát velkou nadějí nejen pro stabilizaci regionu, ale také pro světovou ekonomiku.

Nový americký prezident Joe Biden byl u toho, když se Írán v roce 2015 dohodl s pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN a s Německem na omezení svého jaderného programu. Světové mocnosti slíbily, že budou postupně rušit hospodářské sankce. Exportéři z celého světa viděli v někdejší Persii „zlatý důl“.

Nenasycený trh s 80 miliony obyvatel, slušnou průmyslovou tradicí, mnoha vzdělanými absolventy univerzit, druhými největšími zásobami zemního plynu na světě a s velkými zásobami ropy sliboval nadějný ekonomický boom. Do Íránu měly namířeno i americké firmy jako Boeing, Apple nebo GE. Takový podnět by se světové ekonomice hodil i v době nekončící pandemie, a hlavně poté co se ji snad konečně podaří potlačit.

Nenaplněné naděje

Velké naděje se v minulých letech nenaplnily. Íránská politika administrativy Baracka Obamy narážela na odpor v řadách republikánů i demokratů a americko­-íránské vztahy se nelepšily tak, jak optimisté očekávali.

Prezident Donald Trump od mezinárodní dohody s Íránem ustoupil, i když inspektoři OSN potvrzovali, že Írán dojednaná omezení svého jaderného programu nijak neporušuje. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se Teherán jakkoli přibližoval vývoji jaderné zbraně – což na druhé straně zcela nevylučuje, že někdy ve vzdálenější budoucnosti by se tímto směrem vydat mohl. Tím také argumentoval Donald Trump.

Trumpova politika vůči Íránu se stala také jedním z největších problémů ve vztazích mezi Amerikou a Evropou, která stále viděla na íránském trhu velké příležitosti. Novým americkým sankcím vůči Íránu se ale podřídily i evropské firmy.

Může se historie opakovat? Vrátí se nový americký prezident k mezinárodní dohodě s Íránem? To vůbec není jisté. Joe Biden sice sliboval, že tak učiní, ale v Americe bude čelit silnému politickému odporu. Nebude chtít vypadat jako politik, který islámské republice ustupuje. Určitě není náhodou, že návrat k ujednání z roku 2015 Joe Biden nezařadil do první smrště svých rozhodnutí po nástupu do funkce.

Obava z války

Skeptici navíc tvrdí, že Biden bude mít dost starostí se svými domácími problémy, takže Írán příliš řešit nebude. Takový závěr je však sporný. Nový prezident bude potřebovat především to, aby mu jeho domácí agendu nekomplikovaly další konflikty v zahraničí – notabene na Blízkém východě. Další mezinárodní izolace Íránu však riziko regionálního výbuchu zvyšuje. Představa, že by Amerika musela do oblasti vysílat další vojáky a zvyšovat výdaje na zahraniční mise, není pro Washington vůbec lákavá – ať už sedí v Bílém domě kdokoli.

Trumpova politika tvrdého tlaku na šíitský režim přitom selhala. Podle některých analýz bylo jejím cílem donutit Írán k ještě větším ústupkům v jaderném programu, podle jiných přímo změna režimu islámské „polodemokracie“ v Teheránu. Skutečnost je taková, že také Íránci začali postupně ustupovat od svých závazků a rozšiřovat svůj jaderný program včetně produkce více obohaceného uranu s vyšším podílem izotopu U 235. Teherán sice tvrdí, že chce pouze vylepšit své know-how v oblasti výroby jaderného paliva, které hodlá využívat ve svém výzkumném reaktoru, ale Západ se obává, že dlouhodobě by mohl směřovat k výrobě atomové zbraně. To Íránci vždy popírali.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!