Čína se po tisíciletí snažila okouzlit a zlákat své protivníky, nikoliv je porážet silou zbraní. Tak charakterizoval ambice říše středu ve vztahu k okolnímu světu přední analytik mezinárodních vztahů Henry Kissinger ve své knize Uspořádání světa.
Ekonomický a technologický nástup nejlidnatější země v jistém smyslu navazuje na tradiční čínskou strategii. Šíření koronaviru – a zvláště selhání čínských úřadů v rané fázi epidemie, kdy se snažily tutlat informace – je ale v přímém rozporu s čínským úsilím o prestiž a úctu. V samotném Pekingu to tak možná vnímají silněji než v jiných metropolích, i když to nedávají najevo.
Progresivní prezident
Navzdory své kariéře stranického aparátčíka a autoritářskému způsobu vlády je čínský vůdce Si Ťin-pching rozhodným advokátem otevírání Číny světu. A také jejího výrazného zapojení do mezinárodní ekonomiky. Čínští komunisté počítají s tím, že Peking bude postupně přizpůsobovat globální řád svým představám. O tom všem je také „čínský sen“ – slovní spojení, které mělo charakterizovat éru jeho vlády. Teď ovšem Si Ťin-pching upozorňuje, že virus může mít nepříjemné dopady nejenom na zdraví lidí, ale také na čínskou sociální i hospodářskou stabilitu a vyhlašovaný proces otevírání Číny světu.
Je jasné a ani není divu, že dočasně platí pravý opak. Čína se před světem v posledních dnech uzavírala. Nastupující ekonomická velmoc omezila pohyb osob, zboží i služeb – ať v důsledku svých vlastních opatření proti šíření nákazy, nebo vzhledem k restriktivním obranným krokům ostatních zemí. Šíření viru na další místa zeměkoule by pro Peking bylo noční můrou, i kdyby se Číňané žádných pochybení nedopustili. Vládci v Pekingu mají pocit a jsou hrdí na to, že přinášejí světu stabilitu. Nikoliv nejistotu a nestabilitu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
