Demokratickou republiku Kongo ochromily v minulých dnech násilné nepokoje – protestovali nespokojení zdravotníci, kteří už měsíce nedostávají plat, ale také další lidé. Žádají demokratické volby. Náměstek ministra zdravotnictví nyní obvinil členy tamní vlády, že si přivlastnili část financí na boj proti koronaviru.
Podobné zprávy utvrzují pozorovatele v přesvědčení, že Afrika je odsouzena k tomu, aby ještě dlouho zůstala nejchudším kontinentem. Celá řada subsaharských zemí řeší problémy, které si většina Evropanů vůbec nedokáže představit – od boje s islámskými džihádisty přes všudypřítomnou korupci, obrovské dluhy až po nálety kobylek na zemědělskou úrodu.
Méně peněz ze Severu
Přísná opatření proti šíření nemoci COVID-19 v samotné Africe i mimo ni navíc odstavila velkou část ekonomiky, narušila obchodní vazby s okolním světem i cestovní ruch. Vývozci surovin čelí pádu jejich cen. Klesají také takzvané remitence – peníze, které posílají svým příbuzným Afričané žijící v Evropě nebo Americe. Jde minimálně o stejně významné finanční toky z bohatého Severu, jako jsou zahraniční investice a rozvojová pomoc.
Každé hodnocení africké ekonomiky jako celku je nutně zavádějící. Některé země si vedou mnohem lépe než jiné. Růst hrubého domácího produktu subsaharské Afriky v přepočtu na jednoho obyvatele byl v minulém desetiletí vyšší než třeba v Latinské Americe. Černý kontinent ale pořád zůstává nejchudším světadílem. A Mezinárodní měnový fond nyní odhaduje, že pandemie vrhne subsaharskou Afriku o deset let zpět.
Ekonomika celé oblasti se podle MMF letos propadne o 3,2 procenta, v přepočtu na obyvatele o 5,4 procenta. HDP na hlavu se tak vrátí téměř na úroveň roku 2010. Mnoho afrických zemí dokázalo reagovat na hrozbu pandemie poměrně rychle. COVID-19 se tam šíří pomaleji než v Evropě a Severní Americe, ale rychleji než v Asii. Na druhé straně Africe hrozí kvůli preventivním opatřením velký nárůst chudoby.
Je to dáno i tím, že spousta lidí pracuje v šedé ekonomice. Afričané, kteří nejsou zaměstnanci a vydělávají sami na sebe a svou rodinu, se ocitli prakticky ze dne na den bez obživy. Desítky milionů obyvatel se nově zařadí do kategorie „extrémní bídy“.
Humanitární organizace Oxfam uvádí příklad producenta mléka v Burkina Fasu, který může dát svým dětem něco k jídlu jen v případě, že prodá mléko na trhu. Ten je však uzavřen. MMF zase cituje výsledky průzkumu v Ugandě, podle něhož si polovina domácností nedokáže v době karantény „udržet svůj životní standard“ ani jeden den.
Tahouni reforem
Optimisté viděli v minulých letech největší šance Afriky ve dvou klíčových faktorech – v nárůstu střední třídy a ve formování celoafrické zóny volného obchodu. Pandemie koronaviru narušila pozitivní vývoj i v těchto oblastech. Zkušenosti z minulých let přesto naznačují, že pokud se časem podaří návrat na vzestupnou trajektorii, nemusí to být s Afrikou do budoucna tak zlé.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
