Autor bestsellerů Harari: Další pandemie nebude božím trestem, ale lidským selháním
Epidemie už nejsou nekontrolovatelnou přírodní silou. Věda je změnila ve zvládnutelnou výzvu. Lidé umírají a trpí kvůli špatným politickým rozhodnutím, píše v komentáři pro deník Financial Times, který web E15.cz přináší v redakčně zkráceném překladu, Yuval Noah Harari, autor knih Sapiens, Homo Deus a 21 lekcí pro 21. století.
Jak lze shrnout covidový rok z širší perspektivy? Mnozí věří, že hrůzostrašný koronavirus demonstruje lidskou bezmoc tváří v tvář síle přírody. Ve skutečnosti ale rok 2020 ukázal, že máme k bezmoci daleko. Epidemie už nejsou nekontrolovatelnou přírodní silou. Věda je změnila ve zvládnutelnou výzvu.
Proč pak ale tolik lidí zemřelo a trpí? Kvůli špatným politickým rozhodnutím. V érách předchozích lidé čelili moru a netušili, co ho způsobilo, ani jak ho zastavit. Když udeřila španělská chřipka v roce 1918, ani nejlepší světoví vědci nedokázali smrtící vir identifikovat, mnohá protiepidemická opatření nefungovala a pokusy o vyvinutí vakcíny se ukázaly jako marné.
To je velký rozdíl proti pandemii COVID-19. První poplach kvůli potenciální nové epidemii začal koncem předloňského prosince. Do 10. ledna už vědci sekvenovali genom a zveřejnili informaci on-line. Za pár měsíců bylo jasné, která opatření mohou zpomalit a zastavit šířící se nákazu. Ani ne za rok se začalo masově vyrábět hned několik efektivních vakcín. Ve válce lidí s patogeny nebylo lidstvo nikdy tak silné.
Vedle bezprecedentních úspěchů biotechnologie zdůraznil covidový rok význam informačních technologií. V předešlých érách se lidstvu zřídka kdy podařilo zastavit epidemii, protože nebylo možné sledovat šíření nákazy v reálném čase a protože by byly ekonomické dopady uzávěr enormní.
V roce 1918 mohli jít do karantény lidé nakažení španělskou chřipkou, už ale nebylo možné trasovat pohyb presymptomických nebo asymptomatických přenašečů. A kdybyste nařídili celému národu několikatýdenní pobyt doma, způsobilo by to ekonomickou katastrofu, rozpad společnosti a hladovění.
V kontrastu toho digitální svět loni výrazně usnadnil sledování a popisování epidemie. Karantény mohly být selektivnější a efektivnější. Ještě důležitější ale je, že automatizace a internet udělaly prodlužované uzávěry proveditelné, přinejmenším v rozvinutých zemích.
Třeba takové zemědělství. Tisíce let závisela produkce jídla na lidské práci. Farmařením se živilo asi devadesát procent lidí. To není případ dnešních rozvinutých zemí. V USA pracuje na farmách jen asi 1,5 procenta lidí, což stačí nejen k nasycení všech, ale i k tomu, že jsou USA vedoucí exportér jídla. Téměř veškerou práci dělají stroje imunní vůči nemocím. Uzávěry tak mají jen malý dopad na farmy.
Automatizace a digitalizace měly mnohem větší dopad na služby. V roce 1918 bylo nemyslitelné, aby úřady, školy či soudy mohly dál fungovat během uzávěry. Když učitelé i žáci dřepí doma, jak můžete vyučovat? Dnes už odpověď známe.
Novinky nicméně vytvořily dříve nepředstavitelné problémy, třeba že se právníci u on-line soudu zobrazují jako kočky (narážka na nedávný případ, kdy se na obrazovce při on-line jednání zobrazil místo obličeje právníka filtr kočky, pozn. red.).
Za španělské chřipky neměli lidé kam utéct, lidstvo obývalo jen fyzický svět. Dnes naopak mnozí z nás obývají dva světy - fyzický a virtuální. Tam na nás vir nemůže. Jistě, lidé jsou stále fyzické bytosti a ne vše lze digitalizovat. Covidový rok zdůraznil zásadní roli mnoha špatně placených profesí, kterou v udržování světa hrají zdravotní sestry, hygienici, řidiči, pokladní či doručovatelé. Právě doručovatelé loni představovali tenkou červenou linii udržující civilizaci pohromadě. Klíčový spojovatel s fyzickým světem.
Přechod lidstva k automatizaci, digitalizaci a on-line světu nás vystavuje novým nebezpečím. Jedním z pozoruhodných faktů covidového roku byl ten, že se nezhroutil internet. Když náhle naroste provoz na normálním mostu, tak se udělají zácpy, možná most zkolabuje. Školy, úřady nebo kostely loni přepnuly do režimu on-line takřka přes noc a internet to ustál.
Po loňsku víme, že život může pokračovat, i když je celá země ve fyzické uzávěře. A teď si zkuste představit, co se stane, když se naše digitální infrastruktura zbortí.
Díky informačním technologiím jsme odolnější vůči organickým virům, ale také mnohem zranitelnější vůči kybernetickým hrozbám, či dokonce válkám. Lidé se často ptají: „Co bude další covid?“ První odpovědí je útok na naši digitální infrastrukturu. Trvalo několik měsíců, než se koronavir rozšířil světem a nakazily se jím miliony lidí. Naše digitální infrastruktura by zkolabovala za jediný den. A zatímco školy nebo úřady mohou rychle přepnout do on-line režimu, jak dlouho podle vás potrvá návrat zpět od e-mailů k běžné korespondenci?
Mnozí se bojí toho, že COVID-19 představuje začátek vlny nových pandemií. Když se ale poučíme, covidový šok může vést k jejich úbytku. Lidský rod nemůže předejít vzniku nových patogenů. To je přírodní evoluční proces, který tu byl po miliardy let a zůstane i v budoucnu. Dnes má ale lidstvo vědomosti a nástroje potřebné k tomu, aby se nové patogeny šířily a přetvářely v pandemie.
I kdyby se letos covid dál nekonečně šířil a zabil miliony lidí, nebo i kdyby ještě smrtelnější pandemie udeřila na lidstvo v roce 2030, nebude to ani nekontrolovatelná přírodní kalamita, ani boží trest. Bude lidským selháním a - přesněji - politickým selháním.
Autor je spisovatel, oceňovaný zejména za knihy Sapiens, Homo Deus a 21 lekcí pro 21. století.