Západní spotřebitelé zase vyhrožují, že u značek jako je C&A, Primark nebo Mango, které v Bangladéši produkují oblečení, přestanou nakupovat. Vývoz oděvů je přitom pro Bangladéš životně důležitý – tvoří 80 procent všech exportů.
V textilním průmyslu pracuje 3,6 milionu lidí. Vláda v Dháce proto po tragédii, která se stala na konci dubna, slibuje zlepšit pracovní podmínky v notoricky proslulých „sweatshopech“, jak se přezdívá primitivním textilkám. Politici slibují častější inspekce, zavedení bezpečnostních pravidel a reformu pracovních zákonů.
V Bangladéši prakticky neexistují odbory. Bangladéšané jsou nejhůře placení pracovníci na světě – minimální mzda je tu pouhých 37 dolarů za měsíc.
Kolaps budovy Rana Plaza, ve které sídlilo pět textilních dílen, přišel jen pět měsíců po smrtícím požáru v jiné textilce Tazreen fashions, kde vyrábí značky Walmart a C&A. Při požáru tehdy zahynulo 112 lidí.
Z Bangladéše se už kvůli „bezpečnostním rizikům“ stáhl Disney, který tu vyráběl oblečení. Bangladéšští továrníci se bojí, že by ho další firmy mohly následovat. Vláda mezitím slíbila nový pracovní zákon. Jeho obsahem má být právo zakládat odbory, právo na kolektivní vyjednávání a lepší bezpečnost v práci. Jenže na konci roku se chystají volby, což může přijetí zákona zkomplikovat.
Bangladéšská vláda doufá, že se západní značky mezitím nepřesunou do jiných zemí, jako je například Barma.
Před deseti lety bylo v Barmě 400 textilních továren, které vyvážely do USA zboží v hodnotě 400 milionů dolarů ročně. V roce 2003 ale přišel zákaz dovozu do USA, kvůli kterému během dvou let klesl počet pracovníků v textilním průmyslu ze 350 tisíc na 60 tisíc. Nyní se Barma na globální trhy zase vrací a EU i USA sankce postupně ruší.
Tragédie v Bangladéši a západní sebemrskačství
