Blízký východ je tikající jadernou bombou. Írán ovládl nukleární know-how

Blízký východ je tikající jadernou bombou

Blízký východ je tikající jadernou bombou Zdroj: Grafika e15

Napětí na Blízkém východě a konfrontace Izraele s Íránem opět nastolily otázku, jak blízko má Teherán k výrobě jaderných zbraní. Odborníci míní, že od roku 2018, kdy americký exprezident Donald Trump vypověděl dohodu o íránském jaderném programu, technologicky ušla země velký kus cesty. Z posledních výroků jejích představitelů je navíc zřejmé, že nejsou v otázce vývoje nukleárních zbraní zcela jednotní. Panují tak obavy, že by aktuální okolnosti mohly dát průchod názorům atomových jestřábů.

Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí, který má poslední slovo v nukleárním programu, vývoj a použití atomových zbraní zakázal na přelomu tisíciletí fatvou a Teherán se tohoto stanoviska oficiálně drží.

„Írán opakovaně prohlásil, že jeho jaderný program slouží pouze mírovým účelům,“ nechal se před pár dny slyšet mluvčí ministerstva zahraničí Násir Kanaání. Jenže velitel revolučních gard odpovědný za jadernou bezpečnost Ahmad Haghtalab předtím pohrozil, že jaderná doktrína země by se mohla v důsledku izraelské hrozby změnit.

Představitelé země zároveň naznačují, že její dosavadní postoj je především otázkou dobré vůle, protože schopnosti k sestrojení atomové bomby jí nechybí. Někdejší šéf Íránské organizace pro jadernou energii (AEOI) Alí Sálehí se kupříkladu v únoru ve státní televizi pochlubil tím, že Írán překročil všechny prahy jaderné technologie.

Šéf BIS Michal Koudelka o celebritách podporujících Palestinu

Video placeholde
Šéf BIS Michal Koudelka o celebritách podporujících Palestinu • hrc, Fameplay Live/Blesk, Vera Renovica

„Představte si, co potřebuje auto. Potřebuje podvozek, motor, volant, převodovku. Ptáte se, zda jsme vyrobili převodovku, říkám ano. Vyrobili jsme motor? Ano, ale každý díl slouží svému účelu,“ vysvětloval absolvent Massachusetts Institute of Technology divákům.

Pokroky v obohacování uranu

Ačkoli mohou být podobná tvrzení perskou propagandou, západní experti rovněž varují před íránským pokrokem v tomto směru. Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) Rafael Grossi míní, že Teherán je spíše týdny než měsíce od získání dostatečného množství obohaceného uranu na vývoj jaderné bomby. „To ale neznamená, že Írán má nebo v tomto časovém období bude mít jadernou zbraň,“ zdůraznil podle Deutsche Welle.

„Skutečně si myslím, že jsou to spíš týdny, respektive pouhé jednotky týdnů, protože Írán potřebné technologie už má,“ je přesvědčen i Matouš Horčička z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Podotýká však, že jinou otázkou je, kolik zbraní by byl schopný vytvořit v rychlém časovém sledu.

Írán se přelomovou dohodou v roce 2015 zavázal, že po dobu patnácti let nebude obohacovat uran na více než 3,7 procenta potřebných pro palivo do elektráren. Po Trumpově kroku ale v tomto směru vyvíjí velkou aktivitu. V současnosti materiál obohacuje na šedesát procent, což je podle MAAE úroveň, která je takřka nerozpoznatelná od té devadesátiprocentní, obecně označovanou za zbrojní.

Zisk materiálu ke štěpné reakci je přitom nejsložitějším krokem v cestě za jadernou bombou. V přírodním stavu obsahuje uranová ruda necelé procento štěpného izotopu u-235 a k dosažení jeho vysokého podílu jsou zapotřebí tisíce centrifug, které rotují nadzvukovou rychlostí. Teherán zbudoval přinejmenším dvě obohacovací podzemní zařízení tak, aby nebylo snadné zničit je leteckými útoky.

Otázkou je však také íránská schopnost jadernou zbraň sestrojit a dostat na místo určení. „Funkční jaderná hlavice vyžaduje mnoho dalších věcí nezávisle na výrobě štěpného materiálu,“ míní Grossi. Odhady, za jak dlouho by byl Teherán schopen vyrobit jadernou hlavici a umístit ji na balistickou raketu, se pohybují od několika měsíců po dva roky. Íránské balistické střely mají každopádně odhadovaný dosah až pět tisíc kilometrů, mohly by tedy zasáhnout celou Evropu.

„Konstrukční problémy při umístění takového zařízení do hlavice schopné odolat namáhání při vypouštění balistické střely a návratu k zemi jsou značné. Írán by však mohl některé z těchto výzev obejít prostřednictvím pokračujícího vývoje sofistikovaných střel s plochou dráhou letu nebo dronů,“ podotýká navíc Simon Henderson z The Washington Institute for Near East Policy.

Váhavost íránského režimu

Grossi si zároveň postěžoval na nedostatečný přístup agentury k íránskému jadernému programu, což vzbuzuje pochyby o jeho transparentnosti. Podotkl rovněž, že inspektoři učinili podezřelé nálezy, kupříkladu narazili na stopy obohaceného uranu na neočekávaných místech. „Když si to všechno dáte dohromady, pak samozřejmě skončíte se spoustou otazníků,“ konstatoval s tím, že nad úmysly země se dá v současnosti pouze spekulovat.

„Íránský režim sám váhá, zda jadernou zbraň sestrojit, protože neví, jakou reakci může čekat ze strany regionálních aktérů. A zatím ji ještě stále může využívat jako vyjednávací nástroj,“ myslí si Horčička. Teherán si tak podle něj není jistý tím, zda by konstrukcí atomové bomby více získal, nebo ztratil. Část revolučních gard má ale nepochybně zájem o její vytvoření, protože si myslí, že je to prvek odstrašení, který je potřebný pro národní bezpečnost, dodává.

Expert z AMO zdůraznil, že Trumpovo jednostranné rozhodnutí v roce 2018 vytvořilo prostor pro další eskalaci, protože poškodilo nejen kredibilitu Západu, ale také důvěryhodnost zastánců dohody na íránské politické scéně. Ti slibovali, že přinese zemi ekonomický prospěch. Poté co úmluva ztroskotala, posílily v zemi konzervativní proudy.

Další odborníci míní, že vše bude záviset především na íránském vnímání vlastní síly. Současná íránská obranná strategie je založena na třech pilířích: pokročilém jaderném programu, balistických raketách a spřízněných silách v blízkých zemích, uvádí ve své analýze pro americký think tank Stimpson Center expert na zemi a jaderné zbraně Sina Azodi.

„Írán, který nemá moderní letectvo schopné promítat jeho sílu za hranice, stále více spoléhá na balistické střely a drony, aby v regionu ukázal své svaly,“ zdůrazňuje. Ze zahraničních nestátních aktérů je podle něj pro Teherán významný především libanonský Hizballáh. 

Kočka zahnaná do kouta

Pokud by Írán o některý z těchto prvků odstrašení přišel, mohl by to vnímat jako oslabení, na něž je nutné reagovat změnou jaderné doktríny, je přesvědčen Azodi. Taková situace by mohla nastat v okamžiku, kdy by Izrael eliminoval Hizballáh. K nutnosti vyrobit jadernou zbraň může Teherán dospět také v případě vytvoření velké nerovnováhy sil v regionu. Například v okamžiku, kdy by jaderné zbraně získala konkurenční Saúdská Arábie.

Situaci by mohl vyostřit i přímý a tvrdý izraelský nebo americký útok na íránské území a zejména na jaderná zařízení. Ačkoli se židovskému státu takový preventivní úder může jevit přitažlivě, měl by podle Azodiho vzhledem k íránské technologické základně nejspíš jen krátkodobý efekt. Ostatně samotný Írán před časem varoval, že kočka zahnaná do kouta se začne chovat jinak než ta, co se může volně potulovat.

Izrael zatím na bezprecedentní íránský útok na své území z 13. dubna reagoval omezeně. Minulý pátek zasáhl leteckou základnu poblíž města Isfahán. Svým činem chtěl zřejmě předvést své schopnosti a možnost útočit na místa spojená s jaderným programem, jehož srdcem je právě Isfahán. Úder měl být podle některých zdrojů rozsáhlejší, ale židovský stát plány přehodnotil pod tlakem spojenců. Původní záměr údajně počítal se zásahy několika vojenských cílů po celé zemi. Především Washington se ale nejspíš obával následné odvetné akce a spirály násilí.

Další vývoj tak může velmi záviset na výsledku podzimních amerických prezidentských voleb a nejde pouze o tlak na Izrael. Není totiž vyloučené, že ani v době, kdy se Írán prostřednictvím různých šíitských skupin včetně jemenských Húsíů střetává se Spojenými státy, vede s Washingtonem zároveň zákulisní jednání o svém jaderném programu. S ním je úzce spojená otázka sankcí na perský ropný sektor. Pokud se vrátí do Bílého domu Trump, dá se očekávat i obnovení tvrdého amerického přístupu k Teheránu.

Horčička však upozorňuje na to, že Biden sice Íránu na rozdíl od svého předchůdce nehrozí útoky, ale žádných hmatatelných výsledků stejně nedosáhl. Nemožnost oteplení vztahů Západu s Teheránem je podle něj daná i tím, že je země nyní blízkým spojencem Moskvy a dodává mu zbraně do bojů proti Ukrajině.