Bezprecedentní íránský útok na izraelské území opět ukázal, že Blízký východ je jen pár krůčků od rozsáhlé války. Teherán, který si v regionu roky pěstuje spojence na špinavou práci, zároveň předvedl své rostoucí sebevědomí. Zdá se přitom, že ochota Západu výrazněji mu přistřihnout křídla zůstane malá. Bílý dům nechce pár měsíců před volbami riskovat další eskalaci napětí. Pokud však spojenci Izraele nepřijdou s rozhodnou odpovědí, může Írán dojít k přesvědčení, že lze na židovské a americké cíle útočit beztrestně.
Íránská odveta za útok na konzulát v Damašku připisovaný Izraeli byla očekávaná. Pokud perský režim nechtěl ztratit po zabití vysokých představitelů revolučních gard v Sýrii tvář, musel reagovat. Otázkou spíše bylo, jakou odpověď zvolí. Někteří odborníci předpokládali, že si ke své mstě vybere některého ze svých regionálních prostředníků, které sponzoruje, aby si držel v regionu co největší vliv. A že by mohl útočit na americké cíle, jelikož zodpovědnost za úder v Damašku částečně připisoval Spojeným státům.
Teherán si ale nakonec vybral přímý zásah Izraele z vlastního území. „Je to velmi významné, protože Írán se vyhýbal přímému útoku na Izrael a obvykle se rozhodl použít zástupné síly,“ citoval magazín Foreign Policy někdejšího představitele amerického ministerstva obrany a experta na Blízký východ Michaela Mulroye. Írán dal zároveň jasně najevo, že pokud se Izrael rozhodne pro odvetu, spirála násilí se bude dál roztáčet. „Od této chvíle platí, že pokud sionistický režim v kterémkoli okamžiku zaútočí na naše zájmy, majetek, lidi nebo občany, provedeme protiútok z Íránské islámské republiky,“ vzkázal šéf revolučních gard Hosejn Salámí.
Írán destabilizuje region prostřednictvím svých loutek
Nejbližší vývoj na Blízkém východě tak bude záviset především na tom, jak útok vnímá židovský stát a jestli by nečinnost považoval za další riziko pro svou bezpečnost. Může se smířit s tím, že s pomocí spojenců většinu dronů a balistických střel zlikvidoval. David Des Roches z americké instituce Near East South Asia (NESA) Center for Strategic Studies pro Foreign Policy však nevyloučil, že by Izrael mohl přikročit k ofenzivnímu odstrašení. „A pokud by se to stalo, může přijít série prudkých útoků, které se mohou rychle vymknout kontrole,“ varoval.
Také šéf Bílého domu Joe Biden v posledních měsících už poněkolikáté stojí před otázkou, kam až v usměrňování Íránu zajít. Režim v Teheránu stále více destabilizuje celý region. Byl podezírán z toho, že byl zapojen do příprav říjnové teroristické akce Hamásu. Podporuje jemenské povstalce Húsíe, kteří v Rudém moři a v Adenském zálivu narušují světový obchod. Má pod palcem i šíitské milice v Iráku a Sýrii. V lednu byl tak spojován s útokem na americké síly v Jordánsku, při kterém zemřeli tři vojáci. Jeho nejsilnější zbraní je pak libanonský Hizballáh, který by mohl způsobit Izraeli značné škody, i když by pro něj takový konflikt byl nejspíše formou sebevraždy.
Odborníci si však nemyslí, že by Írán v tomto okamžiku stál o válku s Izraelem, natož o otevřený střet se Spojenými státy. Poukazují na to, že židovský stát o útoku včas věděl. „Írán navrhl svou odvetu tak, aby působila maximálně symbolicky, ale přinesla minimální škody. Samo o sobě by to nemělo hýbat trhy. Ale pokud to vyvolá izraelskou protireakci, pak se dostaneme do velmi nebezpečné situace. Klíčem k tomu, co bude následovat, je to, zda USA dokážou omezit izraelskou reakci,“ konstatoval kupříkladu expert na rozvíjející se trhy Ziád Daoud z Bloomberg Economics.
Není vůbec vyloučené, že Teherán počítal s tím, že se Washington bude snažit Izrael mírnit, pokud svým útokem nezpůsobí větší škody. Biden íránský útok odsoudil a zdůraznil, že USA svému blízkovýchodnímu spojenci pomohly zneškodnit drony a rakety. Dal ale jasně najevo, že případnou odvetu nepodpoří a nezapojí se do ní. Také Saúdská Arábie, letitý rival Teheránu, nemá zájem o další růst napětí v regionu.
Republikánský tlak sílí
Američtí demokraté si dělají naděje, že by vyostření situace mohlo ukončit spory v Kongresu a vést ke schválení balíku pomoci v objemu 95 miliard dolarů, zahrnující peníze nejen pro Izrael, ale i pro Kyjev. „Sněmovna reprezentantů by měla neprodleně schválit dlouho odkládaný dodatek o národní bezpečnosti, aby zajistila, že naši izraelští spojenci budou mít vše, co potřebují k obraně před útoky Íránu a jeho spojenců,“ řekl demokratický senátor Chris Coons.
Pro Bidena je vývoj na Blízkém východě mimořádně citlivý vzhledem k blížícím se volbám. Republikáni kritizují prezidenta za to, že není vůči Teheránu dostatečně tvrdý a nechává tak růst jeho vliv. Už dříve ho vinili z toho, že nedokáže účinně chránit desítky tisíc amerických voják rozmístěných v regionu. A nyní se už ze strany ozývají hlasy, které tvrdí, že prezident situaci způsobil tím, že nestojí za Izraelem dostatečně pevně. „Biden musí okamžitě opustit svou neúspěšnou strategii appeasementu,“ citoval Jerusalem Post republikánského senátora Billa Hagertyho, podle něhož byl na Blízkém východě klid v době, kdy exprezident Donald Trump vyvíjel na Teherán maximální tlak.
Stejný názor však dlouhodobě sdílejí i někteří odborníci, podle kterých neustálé ustupování Teheránu a Bidenova snaha vyhnout se přímé konfrontaci jen povzbuzují režim k dalším akcím. „Pokud Írán může pokračovat v útocích proti zájmům USA beztrestně, bude v tom pokračovat. Viděli jsme, že americká opatrnost nevedla k deeskalaci, americká slabost ho spíše povzbudila k větší agresivitě. Pokud je hlavní prioritou USA vyhnout se eskalaci, pak v podstatě předává iniciativu svým bezohlednějším protivníkům – těm, kteří jsou ochotni vojensky eskalovat, aby dosáhli svých cílů,“ napsali před časem Matthew Kroenig a Jeffrey Cimmino z think-tanku Atlantic Council.
Joseph Epstein z izraelského think-tanku Begin–Sadat Center for Strategic Studies míní, že Západ si z vidiny věčné války v citlivém regionu učinil příliš velkého strašáka a bojí se tak přímo udeřit na Írán. „Tento strach paralyzuje americkou blízkovýchodní politiku již více než dekádu,“ podotkl pro Newsweek. Je přesvědčen, že režim v Teheránu je slabý, má omezené vojenské prostředky a nemůže se spolehnout na jasnou domácí ani zahraniční podporu. Věří, že jasně zacílený útok na Írán by zdůraznil zranitelnost režimu, který by neměl kam situaci eskalovat, protože by tím riskoval svůj pád.
