„Pokud s tím nic neuděláme, jde z pohledu globální ekonomiky o velké riziko. Když začneme jednat, může jí to pomoci, protože to vytvoří nová pracovní místa,“ shrnula Christiana Figueresová ve švýcarském letovisku názor Spojených národů. Průlomové bylo, že se k ní připojili i šéfové některých globálních korporací, kteří donedávna měli ke změně klimatu odstup nebo téma rovnou shazovali ze stolu.
„Častější sucha, nepředvídatelné změny, stoletá voda každé dva roky – my to považujeme za hrozbu,“ řekl deníku New York Times Jeff Seabright z Coca-Coly. Podle letošní zprávy Globální rizika, pod níž jsou podepsáni právě pořadatelé davoského setkání, jsou v desítce největších strašáků hned tři potíže spojené se změnou klimatu: změna jako taková; nedostatek a znečištění vody; a související kontaminace jídla.
Cena za klima? Pro motory globální ekonomiky až 5,3 procenta HDP
Další strašák, stoupající hladina moří a oceánů, ohrožuje šest set milionů lidí. Mezi ně patří i obyvatelé nejhustěji obydlených míst na zemi, tedy delty Mekongu nebo Bangladéše.
Nejnovější zpráva Asijské rozvojové banky varuje, že pokud se přístup lidí ke klimatu nezmění, může východní Asie – tedy mimo jiné i motory globální ekonomiky, jako Čína, Korea a Japonsko – odepsat na konci století kvůli globálnímu oteplování a všemu, co s ním souvisí, 5,3 procenta HDP ročně. Za posledních čtyřicet let přitom neštěstí spojená se změnou klimatu stála Čínu 259 miliard dolarů, celý region pak 350 miliard, tedy pouhá 0,2 procenta HDP. V Bangladéši podle šetření tamní vlády ekonomika na změnu klimatu v první dekádě tohoto století doplatila přibrzděním růstu o půl procenta až procento ročně. Dháka do ochranných opatření napumpovala za poslední tři dekády deset miliard dolarů. Další miliardy brzy přibudou, předpovídá Shafiqul Jibon, novinář zabývající se problematikou změny klimatu. Poukazuje přitom i na šetření německého institutu IWR, podle kterého by země měla přispět v boji proti změně klimatu modernizací své ekonomiky, a to investicí ve výši 1,3 miliardy dolarů.
Okolní země jsou na tom podobně. Thajsko zažilo v roce 2011 povodně, které zpřetrhaly dodavatelské řetězce, a od té doby pracuje na prevenci i systému účinné první pomoci pro případ další katastrofy. Stejně tak i Kambodža, jejíchž sedm provincií patří mezi padesát nejohroženějších v regionu. A do třetice i Filipínci po ničivém tajfunu v loňském roce a letošních záplavách hodlají do boje proti změně klimatu investovat více prostředků.
Velké firmy si uvědomují rizika
Narůstající rizika berou čím dál více v potaz i velké firmy. Vedle zmíněné Coca-Coly například Nike, která doplatila na povodně v Thajsku a na narušení trhu s bavlnou. I proto změnu klimatu ve svém pravidelném reportu firma označila za jedno z rizik, které mohou ovlivnit jeho hospodaření. Podobné hrozby přitom vysvětlují, proč se během ledna jak v Davosu, tak i na půdě Spojených národů stala „žhavá planeta“ žhavým tématem. Podle OSN je třeba čtyřnásobného navýšení investic do boje proti klimatu, aby se něco změnilo. To znamená obrovské prostředky, které se pustí do obnovitelných zdrojů energií, energeticky chytrých technologií či úložišť uhlíku.
Mnozí v tom vidí obrovskou příležitost a poukazují například na plán Pekingu, podle kterého by se zelené technologie měly do roku 2015 stát centrálním pilířem čínské ekonomiky. Skeptici kontrují tím, že se loni objem peněz celosvětově investovaných do boje proti klimatu oproti roku 2012 propadl o 12 procent. Méně přitom utrácela i Čína.
