„Myslím, že s tím referendem je to tak 50:50, protože aby se mohlo uskutečnit, konzervativci musejí v roce 2015 vyhrát volby,“ tweetoval po Cameronově proslovu známý komentátor Financial Times Gideon Rachman. Vtipného glosátora britských novin zaujala také nová image ruského magnáta Olega Děripasky. „Oleg Děripaska si nechal narůst plnovous. Nejsem si zcela jistý, že mu sedí,“ tweetoval Rachman.
Dimonova obrana
Oleg Děripaska, odvěký rival nejbohatšího Čecha Petra Kellnera v Rusku, je jen jedním z mnoha velkých jmen světového byznysu, kteří se letos na Světovém ekonomickém fóru vyskytují. Je tu také šéfka Yahoo! Marissa Mayer, ředitel UBS Axel Weber, Paul Singer z hedge-fondu Elliott Management nebo James Dimon, generální ředitel JPMorgan Chase.
Právě Dimon a Singer nabídli asi největší „výměnu názorů“ během prvního dne, alespoň podle amerických novinářů. Dimon se nejdříve rozehřál slovní výměnou s úředníkem Mezinárodního měnového fondu, který si stěžoval, že finanční sektor je příliš velký a neodpovídá velikosti ekonomik.
„Pouze děláme svojí práci, půjčujeme lidem a firmám,“ odvětil Dimon. Když pak Singer Dimonovi vyčetl, že operace bank jsou neprůhledné, Dimon odpověděl: „Se vší úctou, hedgeové fondy jsou taky docela zamlžené.“
Z velkých ryb politiky přijedou nebo už přijeli hlavně Evropané: německá kancléřka Angela Merkelová, ruský premiér Dmitrij Medvěděv nebo italský Mario Monti.
Kde je Bono?
Pozornost novinářů přitáhly samozřejmě také celebrity, první den se mluvilo hlavně o spisovateli Paulo Coelhovi nebo herečce Charlize Theron. Paolo Coelho z Davosu nejdříve tweetoval bonmot pokoušející se o charakteristiku současného světa, když napsal: „Za kapitalismu člověk vykořisťuje člověka. Za komunismu, je to přesně naopak.“ Pak přešel k prozaičtější každodennosti, když o počasí v Davosu tweetoval: „Uvnitř je tu moc horko, venku příliš zima. Je to jako s láskou.“
Komentátoři i bloggeři se celkově pozastavují nad tím, že letos do Davosu nepřijede řada tradičních stálic. Do Alp se nechystá tradiční návštěvník, zpěvák Bono Vox, nepřijedou ani pravidelní řečníci Sergej Brin a Larry Page, kteří založili Google. Odřekl i častý host fóra Bill Clinton. Také večírků v Davosu ubylo, všímá si blogger z New York Times.
Nenávidím Davos. Ale vždy přijedu.
Ozdobou fóra ale bude miliardář a filantrop George Soros, který tvrdí, že „to tu nenávidí“, ale vždy přijede. Chuť seznámit se se zajímavými lidmi, touha po „networkingu“, jak se dnes říká, je u něj nakonec silnější než odpor k opulentnosti Davosu, vysvětluje. Fenomén Davosu přirovnal k fenoménu londýnského City: banky tu jsou, protože tu jsou všichni ostatní.
Účast si nenechal ujít ani známý ekonom Nouriel Roubini, který také z akce aktivně tweetuje. Letos napsal: „Postřeh: 80% (50%) světové populace (HDP) je v rozvojových zemích. Dosud rostly rychle, ale státní kapitalismus by je mohl zpomalit.“ A připojil fotografii z úvodní recepce.
Aktivní v tweetování je i vlivná šéfka Huffington Post Arianna Huffington. Ta napsala: „Větší nerovnost mezi příjmy obyvatel než USA má mezi vyspělými zeměmi pouze Chile, Mexiko a Turecko. To se musí změnit.“ A také přiložila fotografii, tentokrát z okna svého hotelu.
Jen pro vyvolené
Americká stanice CNN spočítala, kolik takový pobyt v Davosu stojí. Nejdražší je vstupenka, která stojí 20 tisíc. Další náklady jsou cesta, hotel, jídlo, dohromady v průměru 40 tisíc dolarů.
Ani čtyřicet tisíc dolarů ale nestačí, Davos není pro každého. Každým rokem se sice rozrůstá, ale i letos se sem vejde jen přes 2600 hostů. Šanci na účast mají pouze lidé z opravdu velkých firem, jejichž obrat se pohybuje od jedné do pěti miliard dolarů, záleží na tom, z jakého regionu pocházejí, upozorňuje německý server Spiegel Online. Z Česka se podle dostupných informací letos Davosu účastní pouze muži z Kellnerovy PPF.
Vyšší level
Kromě byznysmenů jsou pozvaní i novináři, celebrity a politici. Jak probíhá výběr v jejich případě, to jasné není. Tak jako tak, být v Davosu je otázkou prestiže. Byznysmeni si na fóru chválí jeho horskou atmosféru, která je jiná, intimnější než třeba mrakodrap ve Frankfurtu. Přítomnost tolika známých jmen na malém prostoru horského resortu vyvolává pocit důležitosti, píše redaktor Financial Times Howard Davies. Ten však vyprchá, jakmile zjistíte, že někteří hosté mají visačku s o stupeň vyššími právy než vy.
„Vždycky jsem si myslel, že nejvyšší úroveň akreditace je IGWEL neboli neformální skupina světových ekonomických lídrů zajišťující přístup do lounge s vlastními automaty na kávu. Byl jsem tak pyšný, že mám jeho placku. Ale jako v nejlepších počítačových hrách, i když si myslíte, že jste napřed přede všemi, vždy existuje další level, kam se dá dostat,“ píše ironicky.
