Po rozšíření dokáže Dangdong odbavit až sto milionů tun nákladu ročně, oproti současným šedesáti milionům, napsala státní agentura Xinhua. Investice má podle vládní zprávy „upevnit pozici přístavu jako transportního uzlu v severovýchodní Asii, který spojí korejský poloostrov s Euroasií“.
Projekt je ale rovněž výsledkem horečných diplomatických aktivit severokorejského režimu, jenž v poslední době stále otevřeněji žádá Peking a Moskvu o ekonomickou pomoc. Severokorejský diktátor Kim Čong-il, který dříve cestoval velice zřídka, za posledních šestnáct měsíců navštívil čtyřikrát Čínu a v srpnu zavítal po více než deseti letech do Ruska.
Prvním plodem spolupráce mezi Pekingem a Pchjongjangem byla v červnu oznámena spolupráce na dvou speciálních ekonomických zónách po obou koncích vzájemné hranice. Zóna Rason (dříve Radžin-Sonbong) na severní hranici obou zemí poskytne Číně přístup do korejského přístavu Radžin, což Pekingu umožní jednodušší převoz surovin ze severu k zpracování na průmyslovém jihovýchodě.
Další zóna volného obchodu vzniká na jihu na jedenácti kilometrech čtverečních korejského ostrova Hwanggumpyongu, který leží v ústí řeky Ja-lu, nedaleko od zmíněného přístavu Dandong. Ostrov si Číňané od Severní Koreje pronajali na padesát let. Chtějí tam vybudovat bezcelní zónu, do níž nalákají investory z celého světa.
„Ostrov Hwanggumpyong a město Dandong se stanou zajímavou půdou pro investory, protože ostrov nabízí velké obchodní možnosti. Bude tu vybudována první zóna volného obchodu v Severní Koreji, kde vzniknou projekty zaměřené přímo na KLDR,“ uvedl Dai Yulin, tajemník dangdongského výboru Komunistické strany Číny.
Na ostrově se má dařit kupříkladu námořnímu inženýrství, výrobě speciálních ocelí, produkci audiosystémů či zpracování barevných kovů.
Rason – západní vchod do komunistické Koreje
Speciální ekonomická zóna, původně nazývaná Radžin-Sonbong, o rozloze 746 čtverečních kilometrů vznikla v roce 1991. Je uzavřená, chrání ji 56 kilometrů dlouhý elektrický plot. Podle některých názorů má být jakousi laboratoří pro experimenty s kapitalistickým hospodářstvím. Zpočátku ale projekt narážel na nezájem cizích investorů. Severní Korea v současnosti údajně jedná kromě Číňanů a Rusů také třeba s Thajci a se Švýcary.
