„Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!“ vykřikne dobrý voják Švejk, když na jeho tábor začne pálit nepřátelská armáda. Potměšile moudrá věta. Něco podobného si museli říkat vesničané ve východním Laosu v letech 1967 až 1973.
Na hlavu zemědělců v odlehlém východoasijském státě, kteří mnohdy ani pořádně netušili, co se děje v nejbližším městě, dopadly při americkém bombardování za vietnamské války neuvěřitelné dva miliony tun výbušnin.
Čtvrtina plochy Laosu zůstává nevybuchlou municí zamořena až do současnosti. Od skončení války zabila víc než 12 tisíc lidí. Zhruba polovina obětí jsou zvědavé děti, pro které je zaprášená krabička nebo „kovový míček“ nalezený někde na poli pořád ještě těžko odolatelným tajemstvím.
Laoské úřady vedou rozsáhlou osvětovou kampaň, přesto při explozích zapomenuté munice umírá ještě stále na 50 lidí ročně. Další stovky přijdou o nohy nebo ruce.
Květináč z granátu
Pro systematické řešení neúnosné situace vznikla v roce 1996 v Laosu vládní organizace UXO Lao. Ta dnes zaměstnává víc než tisíc specialistů. Jen během loňského roku zneškodnila přes 75 tisíc kusů nevybuchlé munice.
Řadoví Laosané ovšem zároveň začali s válečným haraburdím nakládat s takovou hravou tvořivostí a šikovností, že se z toho musí srdce všech pacifistů a idealistů na světě tetelit blahem.
Chudý Laos má mimo jiné málo nerostných surovin, a tak vesničané začali kov z vykuchaných plášťů bomb nebo vraků sestřelených letadel recyklovat. „Bomby byly všude. Tak jsme se rozhodli vytěžit maximum z toho, co máme,“ vysvětlil to jednoduše deníku The Guardian laoský řemeslník La lok Phengparkdee. Ten například vyrábí ve vesnici Ban Napia z nalezených bomb lžíce.
Laosané často narazí na výbušniny při běžné práci na poli:
Laosané jsou při využití „bombastických“ výrobků nápadití a mnohdy ani nemusejí plášť vykuchané pumy nijak dál upravovat. Z řady bomb postavených vedle sebe dělají ploty. Dobré využití je pro typické domky na kuřích nožkách.
Zatímco jinde v Asii mívají sloupky ze dřeva (zdvižená podlaha domek chrání proti vodě a zvířatům), v Laosu často vidíte stát dům doslova na bombách. Z torza projektilů tu dělají i vybavení. Květináče, stolky, židličky, rošty pro ohniště, mlýnky na rýži.
Uvázala kozu… u bomby
Někdy v sobě užití bývalé munice – těžko říct, nakolik záměrně – skrývá nemalou ironii, za niž by se nemusel stydět ani již zmíněný Švejk. Skoro jako by si Laosané z hlouposti všech militantů statečně utahovali. U hnoje na dvorku třeba žerou prasata z bomby předělané na korýtko.
Na břehu řeky se u vody spokojeně rozvaluje líný sedlák, který využil leteckou pumu jako lehátko. Během svátků ozdobí vesničané stromky barvitě pomalovanými střelami z minometu. K bombám zapuštěným do země přivazují zvířata, takže laoská variace lidovky „uvázala kozu u trdla“ by musela mít lehce vojenský text.
| Hrozí výbušniny turistům? |
|---|
| Laos se středověkými kláštery a buddhistickými jeskyněmi už často bývá v jízdním itineráři cestovatelů. Nevybuchlá munice je bohužel i pro ně reálným rizikem. Dobrou zprávou je, že největší atrakci Laosu a zároveň jedno z kdysi nejvíc bombardovaných míst – slavnou Planinu džbánů – pyrotechnici vyčistili již v roce 2004. Nádherné chrámové město Luang Prabang je zase relativně daleko od nejrizikovějších oblastí. Přesto musí být v celém Laosu cestovatel opatrný a nikde by neměl chodit mimo používané cesty. |
Zkrátka když už nemůžeš trudnou realitu změnit, ber ji alespoň s humorem. Riziko, které pro Laosany pořád znamená každý další krok na poli, ale dusí celou zemi, která sama nemá peníze, aby nekonečné čisticí operace ufinancovala.
Například v kategorii leteckých bomb a nášlapných min je i 40 let po skončení války zneškodněno teprve jen necelé procento veškerých výbušnin. „Mnoho nevybuchlé munice v Laosu zůstává, což je blok pro hospodářský a sociální rozvoj země,“ uvedl nedávno japonský premiér Šinzó Abe, když oznámil přidělení nového grantu 11 milionů dolarů určených na další práci pyrotechniků. Právě Japonsko patří k důležitým dárcům na program vyčištění Laosu.
Obama poletí do Laosu jako první americký prezident
Letos by ale měl být přelomový rok, co se týče angažovanosti Spojených států. Ty nesou za někdejší devastaci Laosu hlavní odpovědnost, ale dlouho se k ní stavěly liknavě. I proto, že protiprávní bombardování Laosu bylo za vietnamské války i dlouho po ní před západní veřejností tajeno.
Od devadesátých let se Američané na odčinění válečných škod přece jen výrazněji podílejí, podle kritiků ale ne dost rozsáhle. Zatímco na nálety za války dávaly USA dva miliony dolarů denně, na odstranění munice zaplatí od devadesátých let v průměru pouze 4,2 milionu dolarů za celý rok.
Letos ale americký Kongres schválil další výraznější pomoc ve výši 19,5 milionu dolarů. „Máme morální odpovědnost vyřešit tento problém, protože jsme ho vytvořili,“ uvedl poradce Demokratické strany pro zahraniční politiku a jeden z hlavních zastánců navýšení pomoci Tim Rieser. A historický moment má přijít v listopadu.
Barack Obama ohlásil, že jako první americký prezident od skončení vietnamské války osobně navštíví Laos. Bude to jedna z posledních zemí, kam poletí před koncem svého funkčního období. Pro světem trochu zapomenutý státeček Laos a jeho trápení je to důležité gesto.
| Nejzákeřnější jsou malé „bombies“ |
|---|
| Pro řadové Laosany, kteří neměli s konfliktem v sousedním Vietnamu nic společného, se stala prokletím legendární Ho Či Minova stezka. To byla síť tajných zásobovacích cest v džungli, po níž posílal Severní Vietnam zbraně, munici a zásoby partyzánům v Jižním Vietnamu. Velká část stezky vedla bohužel právě přes pohraniční oblasti Laosu. A americká armáda, která chtěla zásobovací tepnu přetnout, zasypala celý region nekonečným kobercovým bombardováním. Několikrát Američané i Vietnamci vtrhli do Laosu také při pozemních operacích. Po všem běsnění zbylo na laoském území ono obrovské množství výbušnin, které zemi trápí dodnes. Zhruba 30 procent munice při bombardování nevybuchlo. Jde nejen o letecké bomby a rakety, ale hlavně o nejzákeřnější malé bombičky zvané „bombies“. Jediná velká kazetová bomba obsahovala až stovky těchto malých dcerušek o velikosti tenisáku. Ty po dopadu hned nevybuchnou, ale rozptýlí se plošně do všech stran. Pak fungují v podstatě jako miny. A těchto „bombies“ dopadlo na Laos závratných 266 milionů kusů. Nebezpečím jsou na prvním místě pro děti. |
