Kdo sleduje covidovou krizi v Německu, snadno si všimne, jak moc se situace podobá té v Česku. Ještě minulý rok se dalo říct, že německá vláda pandemii zvládá velmi dobře. Především dobře komunikovala, protože se opírala o expertní stanoviska Kochova institutu, který se stal odborným garantem boje s covidem. Jenže věčné návraty viru situaci změnily. Vláda sice komunikuje stejně, ale málokdo už věří tomu, že opatření proti viru pomohou. A v očkování, které mělo být hlavní zbraní proti covidu-19, je Německo také pomalé. Plošná očkovací kampaň se vládě nepovedla, plně očkováno je dnes jen 67 procent obyvatel, což je ale stále o devět procent více než v Česku.
Do velké míry je to dáno federální strukturou Německa. Každá země dělá vlastní zdravotnickou politiku, i když plošná koordinace funguje a je základem celoněmeckých uzávěr a opatření. Nejhorší situace je nyní v Bavorsku a v Sasku, a to podél českých hranic. Ne snad, že by čeští pendleři vozili nákazu do Německa, nic takového se neděje ani v opačném směru. Pohraničí ale patří k méně preferovaným oblastem s menšími městy a vesnicemi, kde se lidé moc neočkují. Čím méně aspoň relativně vakcínou chráněných lidí, tím větší nákaza – to tu rozhodně platí.
I proto Bavorsko v nejnakaženějších místech, která mají podobně jako Česko 7D incidenci nad tisíc, uvažuje o povinném očkování. Ostatně ke stejnému závěru v pondělí došel i prezident proslulého Kochova institutu Lothar Wieler, podle něhož je povinné očkování poslední prostředek, který proti viru ještě existuje. V Německu začíná boj o povinné očkování, které může prosadit až nová vláda, která, podobně jako v Česku, přijde před Vánoci. Ta česká ale povinné očkování zatím odmítá.
