Do Hanoje na jedno, do Saigonu vlakem. Vydejte se s redaktorkou e15 za jejími kořeny do Vietnamu
Tentokrát to bude trochu osobnější. Průvodců a cestopisů jsou ostatně plná knihkupectví, tak proč se nevydat na cestu po Vietnamu trochu jinak. Věděli jste, že jsou Vietnamci vášnivým pivařským národem? Že v Hanoji touží lidé bydlet ve vysokých panelácích, ale v Saigonu o tom nechtějí ani slyšet? Že Středovietnamci mají tak silný přízvuk, že jim zbytek země skoro nerozumí?
Vietnam je nádherná země s exotickou přírodou, netknutými plážemi i tisíciletou historií. Není divu, že stoupá počet Čechů, kteří se do této země – jež má s Českem tolik společného jako snad žádný jiný východoasijský stát – chtějí podívat. Každý turista ale při plánování svého dobrodružství brzy narazí na základní problém: je to zatraceně veliká země. Vždyť z Hanoje do Saigonu je to jako z Prahy do Barcelony. Aby si dovolenou užili, zvolí si lidé většinou jen severní, nebo jižní část Vietnamu. My však vyrážíme na ambiciózní cestu od severu na jih. Nic jiného nám stejně nezbývá.
Narodila jsem se v Česku vietnamským rodičům, kteří se měsíc po sametové revoluci potkali na strahovských kolejích v Praze. Ona konzervativní dívka za severu, on liberální mladík z jihu. Oba ztělesňují některé základní povahové rysy, jež dodnes odlišují seveřany a jižany. Když jsem se tak letos na jaře vydala se svým českým mužem a svou lámanou vietnamštinou na měsíc do země svých předků, bylo jasné, že máme před sebou velké putování.
Do Hanoje na jedno
Málokdo ví, že většina Vietnamců žijících v České republice jsou seveřané. Z historických důvodů sem v 70. a 80. letech jezdili v rámci spolupráce komunistických zemí dělníci a studenti hlavně ze severního Vietnamu. A proto většina pokrmů ve vietnamských bistrech pochází ze severu, mluví se tu nejčastěji severským dialektem a v chování zdejších Vietnamců převládá jakási uměřená konzervativní uzavřenost. Abyste tomu rozuměli, rozdíl mezi seveřany a jižany je podobný jako mezi Čechy a Slováky. Bratři, ale trošku jiní povahově, jazykově i kulturně.
Kultura je ve Vietnamu synonymum pro jídlo. V Hanoji, kde začínáme, najdou Češi všechny své oblíbené klasiky, které znají z vietnamských restaurací, jako třeba nudlovou polévku phở bò nebo nudle s grilovaným masem bún chả. Kolem jídla se točí všechny důležité svátky, rodinná setkání i páteční pivo s přáteli. Ach, to pivo. Nehynoucí lásku k dobrému vychlazenému pivu přivezli do Vietnamu mimo jiné právě ti, kdo strávili léta prací či studiem v Česku. A přichází první lekce vietnamštiny: pivo se řekne bia. Na severu se pije bia Hanoi, ve střední části země bia Huda, na jihu bia Saigon. Jak by řekl našinec, je to takové europivo. Chuťově nijak ohromující, ale ve více než třicetistupňovém vedru je vlastně důležité, že je studené.
V Hanoji si však zajděte i na bia hơi, točené čerstvé pivo, které se vaří v noci a ráno se rozváží do pivnic. A protože neobsahuje konzervanty, musí se spotřebovat ještě ten den. Stojí v přepočtu asi jen pět korun za sklenici a mezi Vietnamci je nesmírně oblíbené. Běžně stojí plechovka vietnamského piva zhruba dvacet korun, dovážené pivo ze zahraničí i dvakrát tolik. Do Vietnamu ovšem také vstupuje trend řemeslných piv a za některé výběrové druhy zaplatíte pomalu tolik co v Evropě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
