Erdoğan tančí mezi válkami v sousedství. Západ ho může využít ke zkrocení Íránu
Turecko se v uplynulých letech ocitlo v sousedství hned několika ozbrojených konfliktů a prezident Recep Tayyip Erdoğan má hodně práce s vybalancováním postoje k jejich aktérům. V případě izraelského vojenského zásahu v Gaze mu situaci komplikuje domácí publikum, které od něj očekává silnou podporu Palestinců. Ankara však zároveň může sloužit jako mediátor při řešení napjatých americko-íránských vztahů. Západ se zároveň v poslední době snaží mít Erdoğana více na své straně v otázce války na Ukrajině a co nejvíce omezit tureckou pomoc při obcházení protiruských sankcí.
Erdoğan o sobě dává v poslední době velmi hlasitě vědět kritikou izraelské operace. Na začátku měsíce Turecko zcela zastavilo obchod s židovským státem, který se loni pohyboval kolem sedmi miliard dolarů a táhl ho turecký export. Ankara se tehdy odvolávala na špatnou humanitární situaci v Gaze. „Turecko bude striktně a rozhodně uplatňovat tato nová opatření, dokud izraelská vláda neumožní nepřerušovaný a dostatečný přísun humanitární pomoci do Pásma Gazy,“ uvedla.
Tento týden pak Erdoğan šokoval otevřeným přiznáním, že se v tureckých nemocnicích léčí více než tisícovka zraněných bojovníků teroristické organizace Hamás, kterou označuje za hnutí odporu. Nejmenovaný turecký představitel se podle Reuters později snažil jeho vyjádření mírnit. „Prezident Erdoğan se špatně vyjádřil. Myslel tím, že se u nás léčí tisíc Gazanů, nikoli členů Hamásu,“ citovala ho agentura.
Prezident je pod tlakem opozice
Tato příhoda ilustruje, v jak ožehavé situaci Erdoğan je. Sympatizanti jeho Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) od něj očekávají, že bude hájit palestinské zájmy a bude silným muslimským lídrem. „Má své domácí příznivce a voliče a nemůže ignorovat takový tlak přicházející zevnitř Turecka a jeho základny,“ vysvětlil už dříve Erdoğanovo počínání pro BBC Giorgio Cafiero z americké společnosti Gulf State Analytics.
A prezident doma rozhodně není v nejpohodlnější situaci. Lidová republikánská strana (CHP), největší opoziční uskupení v zemi, nedávno zaznamenala nečekaně velké zisky v místních volbách. Ovládla klíčová města včetně Istanbulu a Ankary a posílila i v tradičně konzervativních regionech jako Adiyaman na jihu Turecka. Mnohé opoziční strany přitom setrvale vyjadřovaly silnou podporu Palestincům a kritizovaly vládu za to, že se zdráhá obchod s Izraelem zastavit.
Říjnový teroristický útok Hamásu a následná operace v Gaze na druhou stranu přišly pouhý rok poté, co se Turecku a Izraeli podařilo oteplit vzájemné vztahy, které byly zamrzlé více než dekádu. Není pochyb o tom, že jejich opětovné zhoršení, zejména zastavení obchodu, bude mít na Turecko negativní hospodářský dopad v době, kdy se potýká s vysokou inflací.
Přesto se stále častěji hovoří o tom, že by Ankara mohla sehrát usmiřovací roli mezi Íránem na jedné straně a Izraelem a Spojenými státy na té druhé. Erdoğan se snaží být mediátorem různých mezinárodních sporů léta, právě díky umění balancovat mezi všemi aktéry. V případě vyjednávání o Gaze ho zastiňovaly Katar a Egypt. V dubnu se však turecká diplomacie pochlubila tím, že ji Teherán předem informoval o své operaci proti Izraeli. A že Washington do Teheránu přes Ankaru vzkázal, aby jeho akce byla omezená.
„Přestože Turecko a Írán mají v Iráku a Sýrii značné neshody, existují příležitosti k jejich spolupráci a námluvám, které z Ankary činí cenný hlas stability a zdrženlivosti,“ napsal aktuálně americký think-tank Atlantic Council. Washington by podle něj měl usilovat o to, aby Ankara v regionu působila jako určitá kotva.
Nad dalším oteplováním vztahů se Západem visí otazník
Erdoğan se nejspíš sám obává, že by růst napětí mezi židovským státem a Teheránem podnítil další nestabilitu a násilí přímo na tureckých hranicích, a to nejen s Íránem, ale také s Irákem a Sýrií. Jak naznačil zmíněný think-tank, tam se jeho zájmy s íránskými často střetávají. Turecký prezident zřejmě chce spustit novou operaci proti Straně kurdských pracujících (PKK) v Iráku. Nedávno navštívil Bagdád, kde jednal nejenom o posílení vzájemné hospodářské spolupráce, ale také o společném postupu proti kurdským milicím. Patrně si však není jistý postojem Teheránu, který má v zemi prostřednictvím šíitských milic větší vliv.
Otázkou také je, jak se nadále budou vyvíjet vztahy mezi Ankarou a Washingtonem. Od okamžiku, kdy v lednu přestala blokovat vstup Švédska do NATO, se začaly zlepšovat. USA odsouhlasily prodej stíhaček F-16 do Turecka a alianční spojenci jednali o posílení bezpečnostních a energetických vztahů a plánovali kupříkladu spolupráci na výrobě dělostřelecké munice pro Ukrajinu. Erdoğan však poté odložil svou návštěvu USA a začalo se spekulovat o tom, nakolik to souvisí s jeho podporou Palestinců.
I v otázce války na Ukrajině však Turecko od počátku manévruje tak, aby si příliš neznepřátelilo ani jednu stranu. V tuto chvíli se zdá, že se Američanům podařilo Turecko dotlačit k tomu, aby lépe kontrolovalo reexport zboží do Ruska a nepomáhalo mu získávat materiál využitelný na ukrajinském bojišti. List Financial Times uvedl, že v prvním čtvrtletí turecký vývoz do Ruska v porovnání s loňským rokem klesl o třetinu. List však upozorňuje na to, že turecké banky možná jen hledají cesty, jak se vyhnout hrozícím americkým sankcím.
Boje na Ukrajině přitom Ankaře přinesly šanci na další prosazování zájmů v blízkém sousedství. Jí podporovaný Ázerbájdžán využil situace a převzal kontrolu nad Náhorním Karabachem, odkud se nedávno dokonce stáhli ruští vojáci. Turecko zcela jistě doufá, že mu tento vývoj usnadní zlepšit obchodní a energetické spojení s Baku. Někteří komentátoři dokonce hovoří o tom, že by se Jerevan, který se v současnosti vzdaluje Rusku, mohl postupně sbližovat s Ankarou.
