Evropa hledá řešení imigrační krize. Zatím našla kvóty solidarity

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Reuters

Ke břehům blahobytu chce doplout čím dál víc lidí. Odhady počtu utečenců ze zemí, které válka změnila v peklo, se sice liší, ale pohybují se v desítkách milionů. Někteří z běženců volí uprchlické tábory, jiní riskantní plavbu. A Evropa si s přílivem migrantů neví rady.

Migrace poměrně dlouho stála mimo hlavní pozornost Evropské unie, problémy s ní spojené nechávala na nárazníkových zemích, především Itálii. Zpočátku pomohla operace „Mare Nostrum“. Existovala rok a soustředila se na záchranu uprchlíků i perzekuci pašeráckých sítí. Dvaatřicet lodí, dvě ponorky a letka pozorovacích letounů dokázaly zachránit 150 810 uprchlíků, zajmout pět lodí a postavit před soud 330 pašeráků. Skončila v říjnu 2014 – došly peníze.

Následná operace s názvem Triton dodnes nemá přesně ujasněné velení ani počet lodí, letadel a lidí. Vlny běženců mezitím zesílily natolik, že jsme až po uši v problému všichni. Což představitelé České republiky připouštějí jen velmi neochotně.

Uprchlíci a EvropaUprchlíci a Evropa|Repro E15

Solidarita ano, ale…

Evropská unie teď vede intenzivní debatu o kvótách neboli přerozdělování migrantů. Česko v ní má od začátku jasno. Automatické umisťování uprchlíků nejsme ochotni akceptovat. Tuzemští politici se svým názorem nejsou osamoceni. Podobný postoj zaujaly i další země evropské osmadvacítky. Hlasité ne kvótám, i když s různými argumenty, už řekli partneři ČR z visegrádské čtyřky, pobaltské země, Portugalsko a Nizozemsko a v pondělí nově i Francie. Ta původně proti povinnému rozmisťování utečenců nebyla.

V Česku se nedebatuje, zatím se jen na jednu hromadu snášejí argumenty proti kvótám. Například že Česko už teď hostí skoro 50 tisíc Vietnamců a 74 tisíc Ukrajinců a rezort vnitra počítá i s variantou, že se přiostří konflikt na Ukrajině, a to by mohlo znamenat další příliv azylantů. Nebo – migranty v České republice stejně nelze udržet, jelikož v schengenském prostoru platí volný pohyb osob pro všechny. Takže se časem budou stěhovat za silnějšími komunitami do Francie, Itálie, Německa či Švédska. Česká vláda, jak říká premiér Bohuslav Sobotka, se ale odpovědnosti rozhodně nezříká. Je připravena přispět k ochraně vnějších hranic Evropské unie. Agentuře Frontex nabízí šedesátku expertů a na její činnost poskytne asi deset milionů korun. K operaci Triton přispěla nabídkou využití armádního letounu CASA i s posádkou.

Migrace očima EU
Uprchlické kvóty

Přímo z uprchlických táborů v zahraničí by měla EU přijmout 20 tisíc lidí. Pro Českou republiku to znamená příjem 525 utečenců, pro Rakousko 444 a například pro Německo 3086 běženců. Kvóty pro jednotlivé země jsou vypočítány podle počtu jejich obyvatel, výše HDP, počtu dosud přijatých utečenců a žádostí o azyl a také míry nezaměstnanosti.

Zároveň Evropská komise navrhuje přerozdělení uprchlíků, kteří dorazí přímo do unie. Měl by se tak vyrovnat nepoměr mezi členskými zeměmi EU – náporem migrantů nyní trpí Itálie či Řecko a také země se štědrým sociálním systémem jako třeba Německo. Dlouhodobější program „přerozdělení“ chce komise navrhnout do konce letošního roku. Kolik uprchlíků by mělo přijmout Česko, není jasné. Pokud by se vycházelo z počtu lidí, kterým byl v EU loni udělen azyl nebo podobný status, šlo by maximálně o 4850 uprchlíků ročně.
Vojenská akce proti pašerákům lidí ve Středomoří

Námořní operace, která by měla narušit obchodní model pašeráků, má mít několik fází a velel by jí italský kontradmirál Enrico Credendino. Akce by měla zabrzdit příliv uprchlíků připlouvajících do Evropy především z Libye a také zabránit jejich zabíjení, okrádání a znásilňování. Nejprve má jít o hlídkování v mezinárodních vodách, pak mají být lodě pašeráků lidí zastaveny, prohledány a zabaveny. Ve finále se uvažuje o útoku na prázdné pašerácké lodě přímo v teritoriálních vodách Libye.

Česko by podle ministrů zahraničí a obrany Lubomíra Zaorálka a Martina Stropnického mohlo přispět například důstojníky na velitelství budoucí operace. S evropskou akcí zatím nesouhlasí libyjská vláda, pro evropský zásah – aby byl v souladu s mezinárodním právem – je také třeba schválení OSN.

Běženci a my

Fakt je, že po pobytu v naší zemi utečenci z Blízkého východu či Afriky příliš netouží. Masivního přílivu migrantů se prozatím rozhodně obávat nemusíme, počty uprchlíků mířících do ČR v posledních letech klesají. Patrné je to zejména ve srovnání s roky po začátku nového tisíciletí, kdy tuzemskými azylovými zařízeními ročně prošlo až osmnáct tisíc lidí. Ke konci loňského roku žilo v ČR 1889 osob, kterým byl udělen azyl, dalších 1248 požívalo takzvanou doplňkovou ochranu. To znamená, že dotyčná osoba sice nesplňuje nárok na udělení azylu, v zemi ale může zůstat.

Loni od ministerstva vnitra dostalo azyl 82 lidí. Letos se tato čísla mírně zvyšují – do konce dubna požádalo o mezinárodní ochranu 569 osob, jedenadvacet z nich získalo azyl, 171 lidí doplňkovou ochranu. Přísná azylová politika i aktuální výroky českých politiků v podstatě kopírují veřejné mínění. Jak dokazují průzkumy, česká společnost v podstatě jakoukoli „jinakost“ přijímá s velkou nedůvěrou.

České ohlasy na solidaritu a la Brusel
Vláda

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD): „Naše pozice je známá. Kvóty nejsou systémové řešení, ale podpůrné nástroje ochrany. Nechceme se vzdávat odpovědnosti, chceme naopak ještě zintenzivnit úsilí v tom, co umíme v oblasti migrace nejlépe. V první řadě jde o českou pomoc uprchlíkům v místě jejich současného pobytu. Vláda bude na tento druh pomoci vynakládat ročně sto milionů korun.“

Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD): „Kvóty, podle nichž by ČR měla přijmout 525 běženců, neřeší problém imigrace z krizových zón. Pokud by to došlo do záměru EU jednoznačně kvóty nařídit, tak referendum je jedna z cest, aby si občané ČR rozhodli, zda pro to jsou, nebo nejsou. O referendu jsme debatovali i s panem premiérem, mrtvá otázka to pro mě není. Je to zásadní věc, i bezpečnostní.“

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD): „Jde o to, abychom se na způsobu, jak řešit migraci, shodli. Není možné, aby byl nařízen. Evropská komise se zásadně odchýlila od principu dobrovolnosti a Česká republika není jediná, která dává najevo, že jí to dělá problém. Takových členských zemí je řada.“
Europoslanci

Miroslav Poche (ČSSD): „Nejde jen o přerozdělování dvaceti tisíc azylantů, je to soubor opatření, která by ze střednědobého či dlouhodobého hlediska mohla situaci vyřešit, a nemyslím, že by nás kvóta zhruba pěti set lidí nějakým způsobem poškodila. EU je založena na solidaritě, a pokud nepomůžeme zemím Středozemí řešit tento problém, tak ony zase příště nebudou ochotny pomoci nám například s řešením situace na Ukrajině nebo jinde.“

Pavel Telička (ANO): „Zastáváme názor, že to není vůbec efektivní řešení. Za prvé praxe ukazuje, že nastolení mandatorních kvót jednoznačně odkloní diskuzi od celé řady jiných legitimních opatření. Za druhé mi přijde nedůstojné nakládat s lidmi, kteří mají skutečně na statut uprchlíka nárok, jako s nějakou komoditou. Za třetí vadí mi způsob, jakým se celý návrh rodí.“

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL): „Státy by měly spolupracovat na případné dobrovolné bázi přijímání uprchlíků, jinak to povede k opakovaným tlakům a rozbrojům uvnitř jednotlivých států EU. V konečném důsledku spolu země nebudou efektivně spolupracovat.“

Jan Zahradil (ODS): „Kvóty znamenají nepřiměřený zásah evropských orgánů do suverenity státu. Dále bych vůbec nepodceňoval zprávy, že se tímto způsobem do Evropy pašují radikální islamisté. Jakkoli si myslím, že to nejsou tisíce lidí, ale i kdyby jich byly jen zlomky procent, je to pořád několik desítek potenciálních teroristů a to je riziko.“

Jaromír Štětina (TOP 09): „S povinně nařízenými kvótami nesouhlasím. Plán Evropské komise se ale netýká jen kvót. V pořádku je celá řada takzvaných okamžitých opatření, například použití misí společné bezpečnostní a obranné politiky ve Středomoří či použití již probíhajících misí v Mali a Nigeru, které by měly řešit problém prostupnosti tamních hranic.“
Rozhodnutí o udělení azylu v České republice
2008157
200975
2010125
2011208
201249
201395
201482

Otazníků přibývá

Definitivní verdikt o kvótách nejspíš padne na červnovém summitu Evropské unie. Kardinální otázku, zda má o uprchlících rozhodovat Brusel, nebo zda imigrace patří do výlučné kompetence členských zemí unie, budou řešit šéfové jednotlivých států a vlád. O čem se příliš veřejně nemluví, je totiž fakt, že se nejedná jen o problematiku ekonomických uprchlíků, ale také – a možná hlavně – o velmi složité případy politických azylů. Z nich plynou různá bezpečnostní, ale i diplomatická rizika. Vrší se i otazníky nad případnou ozbrojenou misí Evropské unie přímo na moři. Podklady pro ni má připravit vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová.

Zkrátka vymyslet a přijmout dlouhodobou a účinnou strategii nebude jednoduché. Námitky se ozývají už teď, proti dílčím návrhům. Mnoho jich padlo i ve včerejší debatě europoslanců ve Štrasburku. Tak třeba – potápět pašerácké lodě? To povede jenom k úmrtím nevinných. Další zapeklitou otázkou podle europoslanců je, zda vracet ty uprchlíky, kterým nebude poskytnut azyl.

Žádosti o azyl mimoevropských migrantů v zemích EU (2014)
Německo202 645
Švédsko81 180
Itálie64 625
Francie64 310
Maďarsko42 775
Británie31 745
Rakousko28 035
Nizozemsko24 495
Belgie22 710
EU28625 920
Počet žadatelů o azyl v zemích EU podle původu (v tisících)
Země20132014
Sýrie50122
Afghánistán2641
Kosovo2038
Eritrea1437
Srbsko2231
Pákistán2122
Irák1121
Nigérie1220
Rusko4120

Radek Palata: Migraci řeší jen prevence jejích příčin