Letošní volby francouzského prezidenta 23. dubna a 7. května se odehrávají v čase politické nestability v Evropě i ve světě, kterou vyvolalo hlasování o brexitu v Británii a volba Donalda Trumpa americkým prezidentem.
Necelý týden před volbami si podle průzkumů celých 60 procent lidí ještě nebylo jisto, komu dají hlas. Francie se rozhoduje, zda po letech stagnace s končícím socialistickým prezidentem Françoisem Hollandem podpoří ekonomiku a posílí roli země v EU, anebo naopak. Voliči tak rozhodují nejen o budoucnosti své země, ale potažmo i o dalším osudu celé Evropské unie.
Letošní volby jsou unikátní ve dvou věcech. Současný prezident Hollande se neuchází o druhé funkční období a navíc je také možné, že druhé kolo voleb se odehraje bez zástupců obou dosud hlavních politických proudů - gaullismu a socialismu.
Francouzské ekonomice se příliš nedaří a ve společnosti vládne pesimismus a zklamání z tradičních stran a jejich zástupců, kteří se často zapletli do různých korupčních skandálů. Voliči mají také pocit, že globalizace a liberalismus je ochudily a vystavily nebezpečí.
Jedním z největších současných problémů v zemi je nezaměstnanost, která se pohybuje kolem deseti procent a je osmou nevyšší v evropské osmadvacítce. A postihuje nejvíce mladé lidi - jeden člověk ze čtyř ve věku do 25 let je nezaměstnaný. Ekonomika země se pomalu vzpamatovává z finanční krize v roce 2008 a všichni kandidáti na prezidenta shodně tvrdí, že jsou potřeba zásadní změny.
Hodně se probírají témata bezpečnosti a imigrace. Od ledna 2015 zemřelo ve Francii víc jak 230 lidí při teroristických útocích a v zemi stále platí výjimečný stav. Úřady se obávají, že řada mladých francouzských muslimů, kteří odjeli do Sýrie a Iráku, by se mohla vrátit a zasévat v zemi stopy radikálního islamismu.
Rekordních 85 procent Francouzů si podle průzkumů myslí, že země jde špatným směrem, což nahrává kandidátům z řad extrémní pravice a levice, Marine Le Penové a Jeanu-Lukovi Mélenchonovi, jehož pozice posílila.
Oba přitahují tím, že lákavými sliby reagují na stav země, který je silně pociťován mnoha Francouzi jako nedobrý a podkopává jejich důvěru v politiku. Voličům slibují omezení imigrace, zajištění pracovních míst a upřednostnění rodilých Francouzů před přistěhovalci.
Socialista a současný prezident François Hollande se před pěti lety dostal k moci se slibem, že skoncuje s vysokou nezaměstnaností a opět nastartuje tvorbu pracovních míst. Což se mu nepodařilo a frustrace mezi mladými lidmi, především bez vyššího vzdělání, kteří často marně hledají práci, výrazně vzrostla.
Francie má jeden z největších podílů veřejných výdajů na HDP v Evropě - 57 procent. Podle OECD jsou francouzské podnikové daně jedny z nejvyšších na kontinentě. A i řadoví Francouzi odevzdají 48 procent ze svého příjmu na daních a odvodech.
Předloni v listopadu Francie zažila sérii teroristických útoků na několika místech v Paříži, při kterých zahynulo celkem 129 lidí. V zemi byl vyhlášen výjimečný stav a následně v prosinci výrazně posílila krajně pravicová Národní fronta (FN) v regionálních volbách.
Loni v únoru schválil parlament kontroverzní návrh ústavních změn, který počítá s možností odebírat státní občanství některým lidem odsouzeným za terorismus nebo se snadnějším a rychlejším vyhlašováním výjimečného stavu v zemi.
A kvůli změnám v zákoníku práce se loni červnu desetitisíce Francouzů sešly na protivládních demonstracích, které blokovaly centra desítek měst.
O úřad francouzského prezidenta se ve volbách 23. dubna a 7. května uchází celkem 11 kandidátů. Podle aktuálních předvolebních průzkumů mají šanci na postup do druhého kola čtyři z nich. Vizitky 11 kandidátů (řazeno abecedně): François FILLON (63, Republikáni, LR)Bývalý premiér ve vládě Nicolase Sarkozyho (2007-2012), byl předtím dlouhá léta jeho poradcem a pomáhal mu na cestě do prezidentského úřadu. Je překvapením těchto voleb, vloni v listopadu vyhrál primárky s programem, jež hlásá "radikální" změny v ekonomické a sociální oblasti. Po téměř 40 letech v politice bez většího skandálu je nyní jeho pozice podkopána aférou se zaměstnáváním příbuzných, která vedla k obvinění ze "zpronevěry veřejných financí". Do vypuknutí aféry měl šanci na vítězství nad Le Penovou dokonce už v prvním kole. Marine LE PENOVÁ (48, Národní fronta, FN)Vůdkyně extrémně pravicové Národní fronty od roku 2011, kterou založil její otec, se Le Penová veze na vlně současných protiimigračních, protievropských a protiglobalizačních nálad, která dosadila do Bílého domu Donalda Trumpa a přivedla Brity k brexitu. V první prezidentské kandidatuře před pěti lety získala Le Penová 17,9 procenta hlasů. Její strana FN, jež se snaží uhladit svoji vizáž, sklízí volební úspěchy na místní úrovni, ale v prezidentských volbách byla zatím vždycky ve druhém kole poražená. Emmanuel MACRON (39, En Marche!)Bývalý investiční bankéř, veřejnosti prakticky neznámý do svého příchodu do vlády v roce 2014. Poté ministr hospodářství vstoupil do prezidentského klání vloni v srpnu se svým nově založeným hnutím "En Marche!," nacházejícím se ve středu politické šachovnice. Nejmladší a pohledný kandidát získává sympatie davů na mítincích, a má podporu politiků, ekonomů i médií. Nikdy se neucházel o volený úřad, což jeho kritiky vede k útokům na jeho nedostatek zkušeností. Jean-Luc MÉLENCHON (65, Nepoddajná Francie)Bývalý ministr, který před lety stál u zrodu Socialistické strany (PS), kandidoval na úřad prezidenta Francie v minulých volbách (přes 11 procent hlasů). Tentokrát stojí v čele mladého hnutí Nepoddajná Francie, které založil v roce 2015, a má podporu francouzských komunistů. Je dobrý řečník, umí strhnout davy i ostře napadat své protikandidáty. Mélenchon chce změnit Francii a její prezidentský systém na parlamentní, kde má prezident jen omezené pravomoci. Bývalý senátor a současný europoslanec chce odchod z NATO, omezení volného obchodu, vyšší zdanění bohatých nebo 32hodinový pracovní týden, podporuje legalizaci marihuany. Ostatní kandidáti:François ASSELINEAU (59) - překvapil schopností shromáždit 500 podpisů na kandidaturu. Bývalý člen Svazu pro lidové hnutí (UMP, dnešní Republikáni) založil v roce 2007 Lidovou republikánskou unii (UPR) a bojuje za vystoupení z EU a NATO, je označován jako krajně pravicový euroskeptik. Nathalie ARTHAUDOVÁ (47) - zastupuje krajně levicovou stranu Otevřený boj. V minulých volbách v prvním kole získala 0,56 procenta voličů. Profesorka ekonomie chce zrušit hranice a svrhnout kapitalismus. Nicolas DUPONT-AIGNAN (56) - kandiduje za gaullistickou stranu Vzhůru, Francie (DLF). V minulých volbách získal 1,79 procenta hlasů v prvním kole. Bývalý člen UMP z něj vystoupil v roce 2007 po neshodách s Nicolasem Sarkozym a založil stranu Vzhůru, republiko (DLR), která se v roce 2014 přejmenovala na Debout la France (DLF). Chce zrušení eura a návrat franku. Poslanec a starosta města Yerres. Jacques CHEMINADE (75) - vůdce strany Pokrok a solidarita (S&P), kterou založil v roce 1996. Hlásá vystoupení z NATO, EU, eurozóny, návrat franku. V prezidentských volbách v letech 1995 a 2012 získal v prvním kole 0,28 a 0,25 procenta hlasů. Benoit HAMON (49, Socialistická strana, PS) - další překvapení kampaně - vcelku nenápadný politik zvítězil v primárkách socialistů oproti favorizovanému bývalému premiérovi Manuelu Vallsovi. Bývalý ministr školství byl v letech 2004 - 2009 poslancem Evropského parlamentu, je odhodlán prosadit v zemi minimální zaručený příjem ve výši 750 eur. Slibuje legalizovat marihuanu a zrušit opatření na podporu podnikání, která zavedl Valls. Chce, aby Francouzi zase "uvěřili v levici" a hodlá se věnovat hlavně sociálním a ekonomickým otázkám. Poslední předvolební průzkumy mu ale šanci na postup do druhého kola voleb nedávají. Jean LASSALLE (61) - bývalý člen Demokratického hnutí (MoDem) Françoise Bayroua kandiduje pod heslem Résistons! (Odporujme!). Poslanec parlamentu, centrista z Pyrenejí a "obhájce venkovských oblastí a humanistické ekologie". Proslavil se 39denní hladovkou proti vybudování továrny v jeho rodném údolí. V roce 2013 ušel Francií pěšky 6000 kilometrů v rámci akce "setkávání se s Francouzi". Philippe POUTOU (50) - kandidát za Novou antikapitalistickou stranu (NPA). V minulých volbách získal 1,15 procenta hlasů. Radikálně levicový odborář a dělník, který se proslavil bojem za záchranu továrny Ford v Blanquefortu, kde sám pracuje. |
