Brusel opisuje od Pekingu. Upadající průmysl chce nakopnout povinnou spoluprací firem po čínsku
- Evropa nutně potřebuje oživit svou průmyslovou sílu.
- Brusel chce proto zavést strategii, která kopíruje Čínu a její politiku joint ventures tamních firem se zahraničními společnostmi.
- EU riskuje, že odradí investory novými byrokratickými překážkami a přísnými požadavky na zahraniční společnosti.
Kontroverzní čínská politika vynucených joint ventures se vrací – tentokrát jako základní kámen plánu Evropské komise na oživení unijního průmyslu.
Čína se proměnila z chudé země v 70. letech v supervelmoc tím, že od zahraničních automobilek a dalších společností vyžadovala, aby uzavřely partnerství s čínskými firmami, poskytly jim důležité know-how a vybudovaly dodavatelské řetězce, které do dnešních dnů pohánějí tamní ekonomiku. Myšlenka napodobit čínský úspěch v růstu, kdysi považovaná za tabu, nyní získává stále větší podporu jako strategie, která by Evropě pomohla dohnat zbytek světa.
Strategie je údajně zakotvena v návrhu legislativy známé jako Industrial Accelerator Act (IAA), která má posílit evropskou výrobu. Plán, který by zahraničním společnostem uložil povinnost spolupracovat s domácími firmami, pokud chtějí získat přístup na evropský trh, prosazuje místopředseda Evropské komise Stéphane Séjourné. Podle analytiků a právníků ale bude realizace této politiky náročná a vystaví Evropu kritice.
Proti otevřenému trhu
„Je to v rozporu se všemi snahami, které Evropa v minulosti vynaložila na udržení otevřeného trhu a jen z právního hlediska je to velmi sporné,“ řekl serveru Politico Niclas Poitiers, výzkumník z think-tanku Bruegel.
Cílem chystaného návrhu je zvýšit průmyslovou výrobu ze 14,3 procenta v roce 2020 na nejméně 20 procent HDP Evropské unie do roku 2030. Séjourné chce této ambiciózní mety dosáhnout pomocí vynucených joint ventures, přísných požadavků na přímé zahraniční investice a kopírováním další čínské politiky týkající se výrobních klastrů. Jedná se o výraznou změnu oproti desetiletím propagace otevřených trhů a odsuzování nucených transferů technologií, které musely společnosti dodržovat, aby získaly přístup na rychle rostoucí čínský trh. Krátce po úniku návrhu komise podruhé odložila jeho zveřejnění na 25. února, což znamená, že některé části se ještě mohou změnit.
Podle aktuální podoby návrhu by zahraniční investice přesahující 100 milionů eur v „rozvíjejících se klíčových a strategických odvětvích“ podléhaly povinné kontrole ze strany úřadů. Zahraničním investorům by také bylo zakázáno vlastnit více než 49procentní podíl v jakékoli evropské společnosti působící v těchto odvětvích.
„Některá ustanovení jako například omezení zahraničních investic na 49 procent, zní jako kopie toho, co před lety zavedla Čína nebo státy Perského zálivu,“ komentoval návrh Falk Schöning, partner advokátní kanceláře Hogan Lovells, který se specializuje na prověřování přímých zahraničních investic.
Strategie zasáhne energetiku i automobily
Zatímco oficiální příloha definující, co se považuje za rozvíjející se odvětví, je stále utajená, uniklý návrh naznačuje, že se bude týkat energeticky náročných sektorů, technologií s nulovými emisemi, jako jsou baterie a solární panely, a automobilového průmyslu.
Podle návrhu by zahraniční společnosti měly povinnost sdílet své know-how „ve prospěch unijních cílů“ a práva duševního vlastnictví by zůstala v rukou evropských firem. Zahraniční investoři by se navíc měli zavázat, že alespoň jedno procento příjmů generovaných společným podnikáním vynaloží na výzkum a vývoj v rámci sedmadvacítky. Zásadní je také skutečnost, že zahraniční firmy, které by chtěly podnikat v EU, by musely nakupovat alespoň 50 procent materiálů potřebných k výrobě svých produktů v rámci unie.
To vytváří obrovský problém s důvěryhodností, domnívá se analytik Poitiers. „Po dlouhá léta jsme si stěžovali na to, že Čína ukládá požadavky na joint ventures,“ řekl. „Teď v podstatě couváme a říkáme: ‚Vlastně chceme dělat totéž.‘“
Čínský recept na průmyslovou velmoc
Když Čína v 80. letech otevřela svou ekonomiku zahraničním investicím, její politici zavedli povinnost společného podnikání, v jehož rámci se například evropský Volkswagen spojil s tehdy málo známým výrobcem automobilů SAIC. Tento program vytvořil základ čínské strategie v oblasti přímých zahraničních investic. Západní vlády se bránily, ale nakonec souhlasily v naději, že se režim s rostoucí prosperitou zdemokratizuje.
Pro evropské společnosti představovalo spojení firem malou cenu za přístup k obrovskému potenciálnímu trhu. Vyplatilo se to zejména německým automobilkám. V roce 2017, kdy byl automobilový trh na vrcholu, směřovala téměř polovina globálních prodejů Volkswagenu do Číny. Ale tento úspěch se zároveň stal Achillovou patou Evropy.
„Připustili jsme vznik závislostí, protože jsme počítali s trvalým přístupem k dílům a materiálům vyrobeným v Číně a nepředpokládali jsme, že se obchod dá využít k nátlaku,“ řekla Agatha Katzová, partnerka výzkumné firmy Rhodium Group. „Dobrovolně jsme Číně přenechali větší páku nad našimi dodavatelskými řetězci.“
Hledání shody bude složité
Členské státy obvykle tvrdě bojují proti návrhům komise vzdát se toho, co tradičně patřilo do jejich vnitrostátní pravomoci. „Očekávám, že i tento návrh selže. V radě to bude velmi kontroverzní. A nakonec, pokud některé z těchto podmínek přežijí, budou jasně napadeny na mezinárodní úrovni,“ uvádí Poitiers k tomu, jak podle něj bude vypadat případná realizace návrhu.
Například Švédsko se již postavilo proti uniklému návrhu s argumentem, že nástroje pro prověřování přímých zahraničních investic a další „stávající mechanismy zaměřené na ochranu strategických odvětví v EU“ existují.
I kdyby se komisi podařilo přesvědčit dostatečný počet členských států, aby návrh podpořily, akt by přesto nemusel úspěšně napodobit čínskou strategii, která fungovala díky velikosti čínského trhu s obrovským ekonomickým potenciálem.
Evropa nenabízí stejné příležitosti jako kdysi Čína
„Je to možné, pokud jste velmi atraktivní geografická oblast – ale pokud máte strukturální problém s růstem, měli byste si přidání byrokracie dobře rozmyslet,“ domnívá Andreas von Bonin, partner pro hospodářskou soutěž v advokátní kanceláři Freshfields v Bruselu.
Některá odvětví nabízejí vidinu dostatečných ekonomických benefitů, například automobilový průmysl, kde čínští výrobci automobilů čelí nadbytku nabídky na domácím trhu a potřebují najít příležitosti k růstu v zahraničí. Aby však přísné podmínky vyvážily nevýhody v podobě ztráty technologické převahy, potřebovala by EU také přísnější dovozní omezení, myslí si Katzová.
Komise se pokusila vůči Číně zaujmout tvrdý postoj prostřednictvím opatření, jako je uvalení až 35procentních cel na elektromobily vyrobené v Číně v roce 2024. To však nepřineslo ovoce, protože čínští výrobci v Evropě dosahují zisků i přes tyto dodatečné náklady. „Nenastavujeme dostatečně přísná omezení, abychom je k tomu donutili. Evropský trh je stále velmi otevřený a nevidím důvod, proč by čínské společnosti byly ochotné investovat za tak přísných podmínek v současném prostředí,“ dodala Katzová.
VIDEO: České firmy si neumějí říkat o evropské peníze, přicházejí o miliardy, řekl v pořadu FLOW ředitel Access EU Drnec
