USA chtějí izolovat Čínu od světa, spojencům za to nabízejí menší cla. Peking ale drží eso v rukávu
Čínský prezident Si Ťin-pching je právě na turné po jihovýchodní Asii, kde upevňuje vztahy s klíčovými spojenci a sjednocuje jejich pozici vůči Spojeným státům. Americký prezident Donald Trump mezitím tlačí na své obchodní partnery; nabízí jim úlevy z cel, pokud pomohou omezit čínský vliv. I kdyby se USA podařilo dostat Peking do kouta, asijská velmoc má stále v záloze jeden trumf, kterým může zvrátit Trumpův celní gambit ve svůj prospěch.
Trumpova administrativa plánuje využít vyjednávání o clech s desítkami zemí jako nástroj k mezinárodní izolaci Číny, napsal list The Wall Street Journal (WSJ). Podle zdrojů obeznámených s jednáními Spojené státy údajně nabízejí snížení či zrušení dovozních poplatků výměnou za to, že jejich obchodní partneři omezí čínský vliv – například zabrání obcházení amerických cel přes své území nebo odepřou čínským firmám přístup na své trhy.
Architektem strategie je americký ministr financí Scott Bessent, který se stal vůdčí postavou obchodní politiky USA poté, co Trump dočasně zmírnil cla uvalená na většinu zemí kromě Číny. Zatímco některé země si už americké požadavky vyslechly, jiné tvrdí, že podobné ultimátum zatím nedostaly.
Trump na začátku dubna uvalil tsunami recipročních cel na téměř 90 zemí včetně 46procentních a 49procentních tarifů vůči Vietnamu, respektive Kambodži. Po Armageddonu, který zasáhl světové burzy, obrátil a většině zemí snížil celní sazbu na 90 dní na deset procent. V případě Číny ale ještě přitvrdil, cla na dovoz z této asijské velmoci nyní dosahují 145 procent. Peking v odvetě oznámil navýšení recipročních tarifů na 125 procent.
Trump chce Peking zatlačit do kouta
Nynější snaha Trumpovy administrativy má zasáhnout už tak oslabenou čínskou ekonomiku a přinutit Peking, aby přistoupil k jednacímu stolu z méně výhodné pozice. USA chtějí, aby si jejich spojenci „vybrali stranu“, a údajně také zvažují, že by vyřadily čínské akcie z amerických burz. Zda a kdy dojde na přímá jednání mezi Trumpem a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, zůstává nejasné – stejně jako konkrétní podoba případné dohody.
„Míč je na straně Číny,“ řekla mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová. „Čína s námi musí uzavřít dohodu. My s nimi dohodu uzavřít nemusíme. Čína chce to, co máme my… amerického spotřebitele.“
Peking mezitím posiluje vlastní ekonomickou diplomacii – tento týden podepsal Si desítky dohod ve Vietnamu a čeká ho ještě návštěva Malajsie a Singapuru. Čína se snaží kompenzovat exportní ztráty rovněž důrazem na soběstačnost a vlastní spotřebu, ale podle expertů nemá neomezené možnosti, jak čelit americkému nátlaku. V rukávu jí ale zbývá eso, které může rozhodnout celou partii.
Čína kontroluje kritické suroviny
Po dekádách usilovné práce dnes Čína dominuje světovému trhu se vzácnými zeminami – skupinou 17 prvků klíčových pro moderní technologie. Tyto suroviny jsou nezbytné pro výrobu magnetů využívaných v chytrých telefonech, elektromobilech, stíhačkách či v ponorkách. Ačkoli se tyto minerály vyskytují i jinde, jejich těžba, a hlavně zpracování jsou technologicky, finančně i ekologicky náročné. Zatímco USA a další západní země v minulosti tuto výrobu neprioritizovaly, Čína si postupně získala kontrolu nad dodavatelským řetězcem včetně 92procentního podílu na světovém zpracování těchto surovin.
Tato pozice není dílem náhody. Čína od 70. let strategicky využívala nízké náklady, prakticky nulové regulace a západní technologie k ovládnutí světového trhu s prvky vzácných zemin. Peking investoval do výzkumu, infrastruktury i do zpracovatelských kapacit, zatímco americké firmy z oboru postupně mizely pod tlakem levnějších čínských alternativ. Výsledkem je, že Spojené státy dnes na Číně závisejí.
Čína se přitom svými záměry netajila. „Zatímco na Blízkém východě je ropa, Čína má vzácné zeminy,“ prohlásil kdysi někdejší komunistický vůdce Číny Teng Siao-pching, který stál v čele ekonomických reforem země. A v roce 2019, během první Trumpovy obchodní války s Čínou, Si Ťin-pching při návštěvě nenápadné továrny v Kan-čou poznamenal, že „vzácné zeminy jsou životně důležitou strategickou surovinou“. Téměř šest let poté se čínská dominance v dodavatelském řetězci vzácných zemin ukazuje jako jeden z nejsilnějších nástrojů Pekingu v druhém dějství Trumpových obchodních sporů s touto východoasijskou velmocí. A na rozdíl od cel se jedná o frontu, kde má šéf Bílého domu jen malý prostor pro odvetu.
Peking omezuje přístup k vzácným zeminám
Nová vývozní omezení, která Čína zavedla na začátku dubna, ukazují, jak tuto dominanci dokáže využít. Sedm vzácných zemin a také slitiny a výrobky, v nichž jsou obsaženy i v minimálním množství, nyní podléhají licencování. Západní společnosti musejí žádat Peking o souhlas s dodávkami těchto kritických materiálů.
To může zpomalit nebo zcela zablokovat dodávky do USA i do Evropy. Výrobci magnetů z těchto surovin už hlásí pozastavené objednávky a chaos v dodavatelských řetězcích. Pravidla se přitom týkají takzvaných „těžkých“ vzácných zemin, mezi které se řadí dysprosium, yttrium, terbium, holmium, thulium, ytterbium a lutecium. Tyto prvky jsou ještě vzácnější a ještě náročnější na zpracování a Čína má v jejich dodávkách prakticky úplný monopol.
Pro Spojené státy představuje nová čínská strategie vážnou hrozbu. Zajištění stabilního přístupu ke vzácným zeminám je klíčové nejen pro ekonomiku, ale i pro obranu. Trumpova administrativa zareagovala novým šetřením dopadů na národní bezpečnost. Americké firmy mezitím spěšně rozšiřují domácí kapacity. Výroba v USA teď ale pokrývá jen zlomek poptávky a návrat know-how bude trvat roky.
„Čína ukazuje, že může uplatnit neuvěřitelnou ekonomickou sílu tím, že bude postupovat strategicky a chirurgicky a skutečně zasáhne americký průmysl přesně tam, kde to bolí,“ řekl Justin Wolfers, profesor ekonomie a veřejné politiky na Michiganské univerzitě.
Od roku 2020 poskytlo americké ministerstvo obrany více než 439 milionů dolarů na podporu těžby a zpracování vzácných zemin. A stanovilo si cíl vytvořit do roku 2027 udržitelný dodavatelský řetězec, který zvládne pokrýt všechny obranné potřeby USA. Americké společnosti teď dostaly impulz potřebný k tomu, aby se pustily do náročné práce na obnově průmyslu, který je klíčem k vítězství v technologickém závodě s Čínou. S největší pravděpodobností se jim to ale nepodaří dost rychle na to, aby v otázce kritických minerálů získaly převahu v nejbližší době, kdy budou tyto suroviny hrát zásadní roli v americko-čínské celní válce.
Si Ťin-pching sází i na osobní diplomacii
Čínský prezident mezitím během své cesty po jihovýchodní Asii prezentuje Peking jako záruku stability a obhájce volného obchodu ve světě poznamenaném geopolitickým napětím a protekcionismem. V Hanoji apeloval na ekonomickou globalizaci a spolupráci bez „jednostranné šikany“. S Vietnamem uzavřel memoranda o železniční spolupráci a vývozu zemědělských produktů, v Malajsii má jednat o prohloubení dohody o volném obchodu mezi Čínou a zeměmi ASEAN. Peking tak využívá obchodního vakua a nejistoty vyvolané americkou politikou k upevnění svého vlivu v regionu, který je pro něj klíčový nejen ekonomicky, ale i strategicky.
Čína už dnes patří k hlavním obchodním partnerům i investorům v regionu a buduje zde rozsáhlé infrastrukturní projekty v rámci iniciativy Nová Hedvábná stezka. Siova úsilí o prohloubení těchto vazeb si proto téměř okamžitě všiml jeho americký protějšek. Čína a Vietnam se snaží „vymyslet, jak podrazit Spojené státy“, reagoval Trump na návštěvu čínského vůdce v Hanoji.
VIDEO: Večírek po studené válce skončil. Evropa se už nemůže spoléhat na Spojené státy, řekl Tomáš Pojar v pořadu FLOW
Vietnam a mnoho dalších zemí v regionu se ale tradičně snaží vyhýbat tomu, aby se postavily na stranu USA nebo Číny, jelikož závisejí na obou velmocech. Jistou naději pro Ameriku představují i přetrvávající spory o nároky v Jihočínském moři, kde USA slouží jako protiváha čínské asertivitě. Právě ostré lokty Pekingu totiž spolupráci různých asijských zemí komplikují a nutí regionální vlády manévrovat mezi tlakem Washingtonu a přísliby spolupráce s Pekingem.
I Si dobře ví, že si jeho sousedé v jihovýchodní Asii nemohou jednoduše vybrat mezi Washingtonem a Pekingem. Hlavní poselství jeho návštěvy proto bylo jednoduché: Nezapomínejte, kdo je vaším největším investorem, a pamatujte, že to není Čína, ale USA, kdo na vás uvaluje cla. A skrývala se v něm i zpráva pro Trumpa: Máme i jiné exportní možnosti, než jsou Spojené státy.
