Levicový aktivista a člen andaluského parlamentu s fidelovskou bradkou brojil proti zavedeným pořádkům už dříve. Chtěl například zabrat pozemek ministerstvu obrany za účelem farmaření. Jánošíkovskou pověst a mezinárodní věhlas si ale vysloužil až nedávno, kdy společně s odboráři ze supermarketů odcizil vozíky s potravinami a rozdal je chudým. „Jsou lidé, kteří nemají dost jídla. Ve 21. století je to naprostá ostuda,“ rozčiloval se starosta.
Média se události obšírně věnovala a pro některé strádající Španěly se Gordillo stal velkým hrdinou. Sympatie vládnoucí pravicové Lidové strany si tím ale pochopitelně nezískal. „Nemůžete být Robinem Hoodem a zároveň Šerifem z Nottinghamu,“ poznamenal partajní mluvčí Alfonso Alonso. „Ten člověk prostě hledá publicitu na úkor kohokoli jiného,“ dodal.
Zřejmě ještě větší starosti dělá Madridu Gordillova třítýdenní pouť po Andalusii, kde je bez práce jeden ze tří lidí. Přes obrovská vedra zdolává se svými příznivci i desítky kilometrů denně. Hlásá, aby si samosprávy nedělaly starost se zadlužeností, nedbaly na vládní reformy a nařízené škrty, nepropouštěly zaměstnance a nevystěhovávaly z domů lidi, kteří nemohou splácet hypotéky.
„Říkají o mně, že jsem nebezpečný. A co bankéři, kterým se promíjejí podvody? Banky, jež si od ECB půjčí na jedno procento, potom dluh dále prodají Španělům za šest procent. Ty nejsou nebezpečné?“ táže se. „Obsadíme banky, protože jsou zodpovědné za krizi, a někteří z bankéřů by měli být za mřížemi,“ dodal.
Gordillo by zřejmě po celém Španělsku chtěl zavést systém, který funguje v jeho obci s necelými třemi tisíci obyvatel. Všichni jsou tam zaměstnaní, pracují šest dní v týdnu, celkem ale jen 35 hodin. Ať dělají jakoukoli práci, dostávají za ni stejnou mzdu – 1200 eur měsíčně. Obyvatelé společně vlastní půdu a za domy, které si vesnice sama postavila, odvádějí 15 eur měsíčně a nemohou je prodat. Městečko nemá policii, zdi budov zdobí revoluční výjevy a ulice nesou jména jihoamerických levicových politiků.
