Senegal, Mauretánie, Libérie, Ghana a Sierra Leone. To jsou státy, které by úpravou zákonů a investicemi do rybářství mohly oživit své hospodářství. I když se tyto země snaží regulovat a co nejvíce omezit operace zahraničních rybářských lodí u svých břehů, hospodářství z takových opatření netěží.
„Množství ztrát je ohromné. Místo rozvoje hospodářství a zvýšení zaměstnanosti jsou rybáři decimováni zahraničními flotilami rybářských lodí,“ uvedl pro The Guardian jeden z autorů zprávy, Alfonso Daniels.
V roce 2013 se autoři zprávy rozhodli rybářské flotily u západního pobřeží kontinentu zmapovat. Zjistili, že se v oblasti trvale pohybuje asi 35 lodí, například z Číny, Nizozemska nebo Jižní Koreje. Společnosti ryby loví menšími plavidly, ihned je však vozí na chladící lodě, kde se zpracují, zmrazí a odváží do svých cílových destinací. Tento způsob, nazývaný ship-to-ship, je například v Senegalu nebo Pobřeží slonoviny zakázaný, i přesto ho velké rybářské společnosti praktikují.
Problémem tohoto způsobu lovu je fakt, že nepřináší žádné peníze do pokladen zemí, v jejichž vodách probíhá. Podle zprávy 84 procent ryb je ihned převezeno do zahraničí, navíc je velké lodě, kde se ryby zpracovávají, těžké vůbec nějak zachytit a dokázat jejich majitelům zakázanou činnost.
Pokud by se však podle ODI místní vlády dohodly a investovaly do místního rybářského průmyslu, mohlo by to mít pozitivní dopad na ekonomiku celého regionu. Zpráva Institutu uvádí, že by mohlo rybářství generovat ročně až 3,3 miliardy dolarů (asi 80 miliard korun). To je proti současnosti osminásobný nárůst. Na nově vzniklých pozicích by se uplatnilo až devět tisíc žen, rovněž by mohla situace pomoci redukovat rozšířenou dětskou práci a obchod s drogami.
