Sousloví „vidět zvuky“ či „otevřít brány vnímání“ najednou nezní jen jako feťácké historky či zastaralé výplody fantazie spisovatelů Aldouse Huxleyho či Alana Wattse. Je to prostě vědecký fakt. A to už něco znamená.
Lze se tak vrátit na počátek šedesátých let, tedy k serióznímu psychologickému výzkumu změněných stavů vědomí a jejich využití v léčbě závislostí či odstraňování traumat. Čili do doby, než začalo LSD prokapávat z univerzit k nonkonformně laděné mládeži a skončilo na černém seznamu narkotik.
Další revolty se ale dnes nejspíš netřeba bát. Instituce se té minulé dokonale přizpůsobily. Mystické zkušenosti, důraz na postmateriální hodnoty, hledání sebe sama a především na dosahování štěstí je běžnou součástí ezoterického televizního vysílání či propagace pracovních portálů nabízejících místo v korporátu.
Možná tu pravou revoluci zažehne Google, jehož umělá inteligence DeepDream vykresluje halucinogenní obrazce i bez požití LSD. Na její pocity se ale nikdo neptá.
