Zahraniční těžařské společnosti, které za protestů z Libye odešly, se zatím ještě váhavě, ale vracejí, píše agentura AP. Dychtivě vyčkávají podnikatelé, pro něž je Libye příslibem investičního zlatého dolu. Po sedmi měsících bojů země pomalu otevírá dveře, i když hon za Kaddáfím ještě neskončil.“Libye je rozhodně eldorádo. Má ohromné zdroje, které jí umožní rychle se vzchopit,“ soudí jeden z nejbohatších libyjských podnikatelů Husní Baj.
Hlavním úkolem zatím nestabilní vlády je nastartovat ekonomiku, která se po zahájení nepokojů zastavila. Obchod ochromily sankce, které připouštějí výjimku jedině pro humanitární dodávky. Stovky zahraničních dělníků uprchly, takže stavby, pekárny i ropné věže zůstaly opuštěné. Zásoby se tenčí. Libyjci vnímají už ale postupné zlepšování. Ceny benzinu i potravin klesají k úrovni před boji a na benzin se u pump už nečeká dlouhé dny, nýbrž jenom hodiny.
Libye se začíná otevírat světu
I když NATO povoluje zatím jenom výjimky z leteckého embarga, Libye se postupně začíná znovu otevírat světu. Jordánské aerolinky ve čtvrtek zahájí lety do Benghází a ještě v září chtějí zase létat do Tripolisu. Do konce měsíce hodlá učinit totéž také turecká letecká společnost, obnoveny byly domácí lety mezi Tripolisem a Bengházím. Cestovní kancelář Horizons Travel prodávala letenky pro 17 leteckých společností a většina z nich se k ní hodlá vrátit. Její majitel Hádí Ajíb sní o prosperitě: „Bude to fantastické. Libye na tom bude v dobrých rukou ještě líp než Hongkong.“
Důvody pro takový optimismus jsou jasné. S pouhými šesti miliony obyvatel Libye loni utržila na vývozu ropy a plynu 40 miliard dolarů (714 miliard korun). Dalším příslibem jsou turisté, jimž může Libye nabídnout zachovalé římské památky a kilometry panenských pláží.
Kaddáfí sice po roce 2000 Libyi poněkud otevřel světu, avšak udržel tajemný politický systém, nepředvídatelné podnikatelské prostředí i vízový režim, který většinu obchodníků odrazoval. „Teď se dá v Libyi pracovat snadno. Je tu mnoho peněz a také potřeba velkých investic,“ tvrdí majitel tří hotelů Ahmad Majtík. S nabídkou spolupráce se na něj obrátilo už víc než deset evropských podniků. Baj chce vybudovat velké nákupní středisko, Majtík zase nemocnici specializovanou na léčbu srdečních chorob s kapacitou 50 lůžek. Zaměstná libyjské lékaře, kteří nyní pracují v USA.
Prosperovalo jen Kaddáfího okolí
Příklad, jakým využil bohatství své země Kaddáfí, může sloužit jako odstrašující. Po příchodu zahraničních těžařů se začaly budovat luxusní hotely, na silnicích se objevila nová německá a japonská auta. Státní pokladnu plnily příjmy z ropy, libyjské zahraniční rezervy přesáhly 100 miliard dolarů a Libye se zbavila dluhů. Prosperita byla ale jen zdánlivá a týkala se pouze lidí z nejbližšího Kaddáfího okruhu.
Soukromý sektor se nerozvíjel a průmysl zůstal v rukou Kaddáfího, jeho rodiny a stoupenců. Ostatní Libyjci se potýkali s bytovou krizí, špatnými školami a nedostatkem pracovních příležitostí v soukromém sektoru.
Těžařské firmy se sice vracejí, ale než Libye dosáhne předválečné denní produkce 1,6 milionu barelů ropy, potrvá to možná rok. Přechodná národní rada sice slibuje, že dodrží smlouvy uzavřené Kaddáfího vládou, ale zavedení nové ekonomické politiky zřejmě nechá až na zvolené vládě. „Teď musí odstartovat průmysl, aby se lidé vrátili do práce,“ řekl ekonomický poradce rady Vafík Šatir.
Učitelka dějepisu Zahra Dabbahová se vydala na nákup na tržiště poblíž tripoliského centra. Je spokojená, protože za půlkilový chleba se teď platí už jen polovina „válečné“ ceny. Stojí v přepočtu 20 korun. Své krámky otevřeli už i zlatníci, ale zboží drží v trezorech a výklady zůstávají prázdné. Někteří z libyjských podnikatelů tvrdí, že čas korupce je pryč, a žádají přepsání starých smluv. Před tím ale varuje londýnský ekonomický expert Said Hirsh. „Ať se za Kaddáfího vlády dělo cokoli včetně korupce a úplatkářství, zahraniční investoři by za to neměli být trestáni,“ řekl.
