Drony místo cukru. Rusko v boji o evropské hlasy riskuje, Maďarsko bude těžkou zkouškou
Rusko utrpělo porážku na důležitém volebním kolbišti, Moldavané si vybrali pokračování proevropské vlády. Jde tak už o třetí facku Moskvě v této postsovětské zemi v řadě. Kreml se nemůže radovat ani z vývoje v Rumunsku, které se letos v kontroverzních prezidentských volbách nakonec také přimklo k Bruselo. Rusko bude jistě napjatě sledovat i hlasování v Česku a především za pár měsíců to v Maďarsku. Je ale otázkou, zda ruské drony nad hlavou Evropanů nebudou mít podobný efekt jako invaze na Ukrajinu, která vyústila ve vstup Finska a Švédska do NATO.
Strana akce a solidarita (PAS) prezidentky Maii Sanduové získala v nedělním klání těsnou většinu hlasů, což jí zajistí v parlamentu majoritu o síle pěti křesel. Proruský Vlastenecký blok si naklonil jen zhruba 24 procent voličů a nebude mít ani polovinu poslanců ve srovnání s PAS.
Evropští politici včetně českého premiéra Petra Fialy (ODS) komentují výsledek jako jasný signál Moskvě, že Moldavsko o její vidění světa nestojí. Už loni se přitom moldavští voliči vyjádřili podobně v prezidentských volbách a těsně také v referendu o ústavním zakotvení budoucnosti země v EU.
Moldavská rizika nejsou zažehnána
Rusko si přitom na svém někdejším vazalovi za dlouhé roky vyzkoušelo už celý repertoár zbraní. Lákalo Kišiněv na levný plyn, aby mu ho vzápětí upíralo kvůli sbližování s EU. Vzalo si za rukojmí klíčový vinařský sektor v době, kdy chtělo odradit zemi od podpisu asociační dohody se sedmadvacítkou. Ale především sází na svou patrně nejoblíbenější techniku: rozkližování a separatismus. Moskvou sponzorované Podněstří je permanentní moldavskou bezpečnostní hrozbou, která komplikuje začleňování chudého státu do západních struktur.
Nynější hlasování provázel strach z ruského vměšování, kybernetických útoků, šíření dezinformací i nákupu hlasů. Kupříkladu stanice BBC na základě své investigace popsala, jak toto ovlivňování funguje. A analytici mají za to, že Moskva už investovala do boje o vliv v Moldavsku příliš na to, aby se snadno vzdala. Může se tak podle nich pokusit podnítit nepokoje, ale také podplácet poslance PAS. Ostatně jeden z představitelů Vlasteneckého bloku, bývalý prezident Igor Dodon, už vyzval k protestům, protože Strana akce a solidarity podle něj volby ukradla.
Ruský prezident Vladimir Putin si loni a letos nejspíš hodně sliboval i od vývoje v Rumunsku a Bukurešť mu svou nešikovností vyšla nezáměrně vstříc. Nedokázala přesvědčivě komunikovat zásahy Ústavního soudu do prezidentského klání, pohrála si s důvěrou obyvatel a nechala prostor pro bujení konspirací.
I když proevropský kandidát Nicušor Dan nakonec zvítězil poměrně přesvědčivě, zůstala po volbách hořká pachuť a debata o tom, jak daleko mají evropské země země zajít v obraně před ruskými vlivovými operacemi. Je možné, že rumunský případ měl na zřeteli i český Ústavní soud, když odmítl stížnost na koaliční praktiky hnutí Stačilo!
Magyar nejspíš bude houževnatý bojovník
I v případě českých voleb se přitom hovoří o ruském vměšování, které zmapoval server Voxpot. Analytici míní, že Moskvě spíše než o podporu konkrétní strany jde o zpochybění legitimity hlasování, zasevání zmatku a relativizaci faktů. Samozřejmě by se ale Kremlu hodil vznik vlády, která zruší muniční iniciativu a nebude žádným způsobem podporovat Ukrajinu.
Patrně ještě mnohem víc však bude Moskvu zajímat jarní klání v Maďarsku. Premiér Viktor Orbán je hlavní Putinův kůň v EU, kterému se mimo jiné stále daří udržovat s Ruskem čilou energetickou spolupráci. Jenže nyní mu dochází dech a Péter Magyar se stranou Tisza má solidní šanci ho vystřídat v čele země.
Opozičník už vyzval Kreml, aby dal ruce pryč od maďarských uren a neopomněl přitom zabrnkat na emoce připomenutím minulosti pod sovětským vlivem. Magyar zároveň naznačil, že bude postupovat poměrně razantně a nebude se bát ruské operace pojmenovat a konfrontovat s nimi ambasádu Moskvy.
Provokace mohou být pro šíření vlivu kontraproduktivní
Bitva o Maďarsko ale teprve začíná a ovlivnit ji může nejen vnitřní dění. Mnozí Evropané jsou nyní znepokojení ruskými provokacemi ve vzdušném prostoru některých zemí a podezřelými nálety dronů. I unijní obyvatelé, kteří lhostejně považují Ukrajinu za pouhou odrůdu Ruska, tak mohou mít pocit, že válka je zase o kus blíž a členství v NATO nemusí být dostatečně pevnou hradbou.
Není proto vyloučené, že tyto aktivity promění postoje lidí, dosud nakloněných Moskvě. Dokud mohli vnímat Kreml jako spojence ve svém odporu k Bruselu, Green Dealu, imigraci a liberalismu s pocitem vlastního bezpečí, bylo lehké s ním sympatizovat. Pokud ale člověku hrozí, že mu nad domem zakrouží ruský dron nebo ho poničí raketa protivzdušné obrany, je těžší nechat se uchlácholit zkazkami o nezbytné reakci na výboje Západu.
Kremlu tak hrozí, že svou hostilitu k Evropě přepálí a její obyvatelé se nakonec semknou kolem vlajky, byť té nenáviděné modré se žlutými hvězdami. Už jednou hrubou chybu v propočtu učinil, když uvěřil, že Ukrajina je příliš rozdělená a její ovládnutí tak půjde hladce.
Před rokem 2014 měla většina Ukrajinců k Rusům kladný vztah. Po anexi Krymu jejich počet klesl, ale na východě se ještě v předvečer invaze držel kolem poloviny. Vpád ruských vojsk ale vše změnil a i v tomto regionu zabil takřka veškeré sympatie k velkému sousedovi. Šok z agrese navíc přiměl i dlouho neutrální Švédsko a Finsko, aby se rychle začlenily do NATO, což jistě nebylo součástí Putinova snu o rozdělené Evropě.
