Obliba prezidenta mohla vzrůst díky událostem na východě Ukrajiny, domnívají se někteří analytici. Bělorusové podle nich dávají přednost stabilitě před hrozbou rozpadu a konfliktu. Kritici režimu ale považují volby za zmanipulované.
Běloruský aktivista Aleh Hulak uvádí ve své zprávě řadu nesrovnalostí, například neprůhledné sčítání hlasů nebo nátlak ze strany podniků a univerzit na voliče. Jiným příkladem stabilizace moci je, že ostříleným opozičníkům nebylo povoleno kandidovat. Někteří uchazeči o post prezidenta jsou zase považováni za loutky režimu, jež mají vzbudit zdání politické plurality.
Dlouhá cesta
„Je jasné, že Bělorusko má před sebou stále ještě dlouhou cestu, než splní své demokratické závazky,“ řekl švédský pozorovatel z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Kent Härstedt. Neopomněl pochválit nedávné propuštění politických vězňů a připuštění nezávislých pozorovatelů k volbám, nicméně dodal: „Průběhem sčítání hlasů a shromažďováním volebních výsledků jsme rozčarováni.“
Poslední diktátor Evropy, jak bývá Lukašenko nazýván západními kritiky, se nicméně snaží své vztahy se Západem zlepšit. Podařilo se mu to zejména tím, že v hlavním městě Minsku zprostředkoval setkání zástupců Ruska, Ukrajiny a separatistů z Donbasu.
