Italové se bojí o svůj klenot. Trh s tekutým zlatem zaplavují Tunisané i barvené fejky
- Výkyvy cen olivového oleje se mírní, důvody jsou částečně nejasné.
- Tunisko dobývá Evropu se svou produkcí, tradiční pěstitelé se bojí.
- Na evropském trhu je zřejmě i dost falešné vysoce žádané potraviny.
Olivový olej se v posledních letech stal symbolem negativních dopadů klimatických změn a jeho konzumace se tak prodražila. Nyní ale na evropský trh proniká tuniská konkurence, což znervózňuje zejména italské pěstitele. Spotřebitelé se nejenom díky mimoevropskému dovozu mohou radovat ze zlevňování oblíbené potraviny. Někteří však mohou naletět na falešné produkty.
Olivovníky jsou v Evropě doménou Španělska, Itálie a Řecka. V uplynulých letech ale farmáři čelili vysychání hájů, lesním požárům a chorobám. Sklizně se tak tenčily a ceny oleje z oliv prudce vzrostly. Nyní se však zdá, že největší krize je pryč. Například z údajů řeckého statistického úřadu vyplývá, že maloobchodní ceny olivového oleje vzrostly během roku 2023 o 59 procent. Do konce roku 2024 prakticky neklesaly, ale během uplynulého roku se cena oleje snížila o třetinu.
Přesto se nikdy nevrátila na úroveň před rokem 2023. V této dynamice ovšem může sehrávat roli i obtížně přehledná taktika producentů, dovozců a dalších aktérů. Řecký úřad pro hospodářskou soutěž podle webu Ekathimerini například přišel na to, že výrobci ve snaze šponovat ceny vytvářejí i umělý nedostatek potraviny, které každý Řek ročně spotřebuje v průměru 19 litrů. Producenti podle něj váhají s prodejem, skladují zásoby a očekávají vyšší ceny.
Italští i španělští pěstitelé si stěžují na cenové manipulace
Necelá polovina řeckého tekutého zlata se spotřebuje doma, zbytek jde na export, nejčastěji do Itálie, kde se lahvuje. V Itálii ale v současnosti místní i další evropská produkce silně naráží na příliv konkurence z Tuniska. Severoafrická země vsadila na rozšiřování výsadby olivovníků, předběhla Itálii a stala se největším producentem olivového oleje na světě hned po Španělsku. Tento artikl se podílí na zemědělských příjmech země z více než čtyřiceti procent.
Olej z dovozu způsobuje napětí mezi italskými pěstiteli a silným průmyslem lahvování oleje. Farmářská skupina Coldiretti podle Financial Times tvrdí, že v prvních deseti měsících uplynulého roku stoupl tuniský dovoz do Itálie o čtyřicet procent, což donutilo místní výrobce prodávat svůj olej se ztrátou. „Bude velmi těžké dobýt ceny zpět,“ citoval list představitele lobby Davida Granieriho. Tunisko se navíc v současnosti snaží zvednout kvótu pro bezcelní dovoz žádané tekutiny do EU.
Italská asociace průmyslu potravinářského oleje Assitol se ale brání obvinění farmářů, že se snaží co nejvíc stlačit ceny. Uvádí, že zlevňování komodity přirozeně odráží oživení produkce ve Středomoří po dvou suchých letech. Toto tvrzení podporují i data ze Španělska, odkud jde nejvíce oleje také do Itálie. Export ze země na Pyrenejském poloostrově v uplynulé sezoně meziročně stoupl o 35 procent, a přesto jeho hodnota klesla. Jenže i tamní zemědělci si loni stěžovali na to, že ceny nereflektují realitu a prostředníci se je snaží uměle poškodit.
Odhalit padělky je stále těžší
Assitol každopádně trvá na tom, že import komodity do Itálie je vzhledem k domácímu deficitu nevyhnutelný. Italští pěstitelé se kromě problémů spojených s počasím v uplynulých letech potýkali také se stárnutím hájů a nedostatkem pracovní síly. Tradiční evropští pěstitelé navíc těžko konkurují těm v Tunisku, Turecku a v Maroku, protože noví hráči daleko více spoléhají na mechanizaci. Poražení často místo investic do modernizace volí odchod z odvětví.
Mimoevropský dovoz a cenové pře ale nejsou jedinými problémy producentů. S tím, jak se ceny v minulosti zvedaly, mnoho italských spotřebitelů naletělo podvodníkům na levnější, ale falešný olivový olej. Ten většinou pochází ze semen a je barvený chlorofylem, aby získal charakteristický zelený nádech. Další čachry se týkají nepravdivého označování kvality olivového oleje, kdy se za extra panenským může skrývat olej z pokrutin.
Odborníci varují, že metody podvodníků se stále vylepšují. „Falšování potravin je stále více sofistikované. Některé metody mění produkty na molekulární úrovni, což je často pod detekční schopností současných laboratorních technik nebo vyžaduje velmi drahé techniky,“ konstatovala nutriční vědkyně Lauryna Nelkineová z webu WellnessPulse.
