„Pálení ovocných destilátů na základě historických tradic je součástí maďarského kulturního dědictví, vláda proto zajistila svobodu výroby domácí pálenky,“ zdůrazňuje ministerstvo národního hospodářství v opakovaném stanovisku.
O důležitosti, kterou maďarská vláda přisuzuje této otázce, svědčí také skutečnost, že „zákon o pálenkové svobodě“ schválil současný parlament už v říjnu 2010, tedy v prvním roce svého působení. Ve smyslu této normy může občan vypálit z ovoce líh pro vlastní domácí potřebu v množství padesáti litrů za rok, aniž by platil spotřební daň.
Evropská direktiva harmonizuje spotřební daň z alkoholických nápojů kvůli zrušení deformací vnitřního trhu. Nulová daň se Bruselu nelíbí, připustil by nanejvýš padesátiprocentní daňovou úlevu. Maďarská vláda však nehodlá ustoupit, takže se spor v těchto dnech posunul k soudu v Lucemburku.
Vláda se odvolává i na to, že podobné úlevy zavedly také v jiných členských zemích EU. K tomu však László Piros, člen Národní pálenkové rady, uvádí: „Rakouské, bavorské a slovinské pálení destilátů probíhá v kontrolovaných podmínkách, což se o Maďarsku říci nedá. Například v Rakousku existuje oznamovací povinnost o termínu pálení i množství pálenky, a tak financové mohou na místě kontrolovat dodržování zákonných podmínek bezdaňového pálení.“
Další rozdíl spočívá v tom, že v jiných zemích má právo využít nulovou daň jen pěstitel ovoce, ale v Maďarsku majitel ovoce, čili teoreticky je možné vyrobit líh i z dovezeného ovoce, což odporuje už samotné oficiální definici pálenky, která musí být vyrobená výlučně z domácího ovoce.
Domácí pálenice „prosakují“ na trh
Nezdaněné pálení obírá rozpočet ročně o miliardy forintů. Kromě toho legální obchodní palírny utrpí ztrátu též, protože z domácích pálenic „prosakuje“ na trh nekontrolovatelné množství nezdaněné pálenky, která tlačí ceny dolů. Palírny totiž zaplatí za litr padesátistupňového lihu daň 1600 forintů, zhruba 135 korun. Množství pálenky s nulovou daní se odhaduje ročně na dvanáct milionů litrů.
