Pozorovatelé se shodují, že zátah proti „albánským teroristům“ na severu země, kteří prý měli ze sousedního Kosova připravovat vznik „Velké Albánie“, byl ze strany premiéra Nikoly Gruevského jen pokusem odvést pozornost od mocenského klinče, do něhož se zaklesl s opozičním vůdcem Zoranem Zaevem. Včera čtvrtý den doslova kempovali v barevných stanech Zaevovi příznivci před budovou vlády, zatímco tábor Gruevského příznivců sídlí před parlamentem dva kilometry od nich.
Etnický původ v této krizi hraje pramalou roli – albánská menšina demonstruje ruku v ruce s makedonskou většinou a zemí koluje video, na němž se Albánec z Kumanova objímá se svým slovanským sousedem a ujišťují se navzájem, že si ani jeden nepřeje válku. Včerejší hrozba albánského premiéra Edi Ramy, že zablokuje vstup Makedonie do NATO, pokud její vláda nezaruči albánské menšině širší práva, patří spíše k místnímu folklóru.
Zveřejňování odposlechů
O co tedy v krizi jde? Levicový předák Zoran Zaev od února zveřejňuje jeden odposlech za druhým, na nichž si funkcionáři vládní pravice, jež v zemi vládne od roku 2006, rozdělují úplatky, korumpují soudce a falšují volby. Na jedné takové nahrávce ministr vnitra a šéf tajné policie (oba mezitím odstoupili) diskutují o „masážní funkci“ zadních sedadel mercedesu pro Gruevského. Jinde se dokonce dohaduje vražda.
Nikdo neví, odkud Zaev nahrávky bere a jaký zdroj má pro své tvrzení, že vláda tajně odposlouchávala 20 tisíc lidí. Demonstranty nijak netrápí ani to, že sociální demokrat Zaev sám má pochybnou minulost, k udržování „Majdanu“ ve Skopje – jak protesty překřtila rozhlasová stanice Svobodná Evropa – stačí pravidelný přísun odposlechů a únava z devítiletého vládnutí Demokratické strany národní jednoty.
Milovníkům konspirace tento týden přihrál ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, když tajemně naznačil, že nahrávky a následný „scénář makedonského Majdanu“ se „jakoby náhodou“ zjevily jen pár týdnů poté, co se Rusko dohodlo se Skopje na vybudování plynovodu „Jižní proud“ z Ruska přes Turecko do západní Evropy. Brusel a Washington chtějí Jižnímu proudu zabránit a prosazují naopak plynovod z Ázerbájdžánu. Evropská unie každopádně protesty proti Gruevskému – tedy nový „Majdan“ – nijak nepodporuje a snaží se oba předáky naopak usmířit.
