Politikou ale cloumají i emoce. Vůdkyně nejsilnější evropské ekonomiky je jedním z posledních evropských autentických státníků. A právě proto budí vášně. A také dělá chyby. Panická reakce na tragédii v japonské jaderné elektrárně Fukušima vedla k mohutnému programu Energiewende, který zásadně zamíchal nejen německou, ale i evropskou energetikou. A tohle superkonzervativní odvětví, v němž se návratnost investic počítá na dekády a stabilita je základní modlou, se z toho hned tak nevzpamatuje.
Zatímco tepat do Energiewende je poměrně snadné a má to zcela jistě své opodstatnění, v otázkách migrace by se k Merkelové mělo přistupovat mnohem opatrněji a s mnohem větší úctou. A je smutné, že právě kvůli uprchlíkům budou na kancléřku pokřikovat na ulicích protiimigrační aktivisté za nepříliš nápadného přikyvování českých politiků.
Čtěte také:
Merkelová hájí dohodu s Turky, řešení migrace jde prý správným směrem
Berlín dá regionů sedm miliard eur na následky migrační krize
Jestli totiž ještě někdo dnes v migrační debatě pevně drží prapor křesťanského evropanství, je to německá kancléřka. Solidarita, soucit, imperativ pomoci bližnímu a nepřípustnost principu kolektivní viny nejsou byrokratické směrnice z Bruselu. Jsou to základní pilíře evropské civilizace, pilíře tvarované a kalené tisíciletími židovsko-křesťanské tradice a tragédiemi plynoucími z jejich podkopávání. Je pozoruhodné, že nejhlasitější obránci „evropské kultury“ jsou nejochotnější tyto pilíře bourat.
Zbořit dublinskou úmluvu byla chyba, ale morální rozměr tohoto gesta by neměl zapadnout.
Samozřejmě že „Willkommenskultur“ Angely Merkelové má spousty chyb. Zejména při loňském náporu uprchlíků neměla dostatečnou administrativní podporu, což vedlo ke zmatenému přístupu k ochraně hranic. Samotné „pozvání“ Syřanů do Německa, jímž Merkelová zbořila dublinskou azylovou úmluvu, bylo velkou chybou, protože do migrační krize vneslo ještě více chaosu, než v ní bylo. Ale morální význam tohoto gesta by kvůli administrativním zmatkům neměl úplně zapadnout.
Je svatým právem demokraticky zvolených politiků přístup Angely Merkelové odmítat. A je svatým právem rozhořčených občanů vyjádřit svůj nesouhlas a také si zvolit ve volbách politiky, kteří budou mít k migraci zcela jiný přístup než německá kancléřka, budou chtít opevňovat hranice a odmítat uprchlíky kvůli jejich náboženství. To všechno se může demokraticky legitimní cestou klidně stát. Je ale dobré si uvědomit jednu věc. Pokud by se to stalo, budeme žít ve společnosti, která bude mít možná menší strach, protože se dokáže přesvědčit o tom, že snížila riziko teroristického útoku. Ale zase bude žít ve strachu z toho, pro kterou skupinu přestanou univerzální principy včetně odmítání kolektivní viny platit zítra.
