Místo toho to trvalo skoro deset let. Během nich se v rámci „války s terorem“ zhroutil konsenzus mocností, v prvé řadě USA, Ruska a Číny, umožňující neúprosný boj proti islámskému fundamentalismu v Afghánistánu, Čečně a Sin-Ťiangu, respektive jeho exponentům kdekoli na světě. Původně zcela legitimní aktivity, které Američané zahájili v Afghánistánu, narazily na odpor části jejich spojenců a všech konkurentů. Především kvůli vojensky sice úspěšné, leč politicky i morálně pochybné invazi do Iráku v roce 2003. Tento krok dal všem kritikům USA do rukou mimořádně silný argument zpochybňující veškeré americké aktivity kdekoli ve světě a v celé historii.
Pátrání po odpovědích na otázky legality a legitimity „války s terorem“ je a v dohledné době zůstane podstatnou součástí života západních společností. Příkladem budiž zpráva Chilcotovy komise z letošního června. Zůstane také prostředkem politického boje mocností usilujících o přehodnocení pravidel světového (ne)řádu na globální úrovni. Zjevný neúspěch nastolení demokratických režimů v Afghánistánu a Iráku je šikovně stavěn do kontrastu s hospodářským rozkvětem Číny a její „stabilitou“, případně s ruským „zvednutím se z kolen“.
Přečtěte si:
Patnáct let poté: co se stalo s hlavními aktéry 11. září?
Odtajněná zpráva o 11. září vyvrací spojení Saúdské Arábie s útoky
Sociální, environmentální, bezpečnostní i politické problémy, kterým Peking i Moskva nepříliš úspěšně čelí, se daří úspěšně odstínit. Zejména prostřednictvím negativních projevů mohutného sociálního protestu s počátkem v prosinci 2010, jemuž se dostalo označení Arabské jaro.
Invaze do Iráku dala všem kritikům USA do rukou silný argument zpochybňující veškeré americké aktivity.
Řada režimů nastolených v arabském světě v padesátých a šedesátých letech minulého století se dostala na hranu fyzického a morálního zhroucení podobně jako komunistické režimy ve střední Evropě o 20 let dříve. Na rozdíl od střední Evropy se však jejich nefunkčnost neprojevila v kontextu soutěže s „kapitalismem“, ale kvůli neschopnosti zvládnout demografický a ekonomický tlak.
Mnohé tyto režimy podporovaly Ameriku v její válce s terorem. Přesto se podařilo rozšířit tezi, že USA potřebují destabilizovat celý muslimský svět, aby mohly nadále válčit a prodávat zbraně, aby mohly oslabit či rovnou zničit Evropskou unii a čelit vzrůstající moci Číny a Ruska. Chyby, kterých se USA po 11. září dopustily, jsou značné. Ale v dnešní atmosféře většinou zaniká, že Rusko a Čína byly (a když jim to přijde vhod, stále jsou) s Američany na stejné lodi, pokud jde o boj proti islamistickému terorismu.
Autor je politický geograf
