Většina Jihokorejců je ráda, že jejich země hostí zimní olympijské hry. Je to pro ně otázka cti i hrdosti. Problém jako při každé olympiádě ale nastane, když se za několik měsíců začne účtovat.
Vláda v Soulu tvrdí, že vybudování potřebné infrastruktury a sportovišť stálo 12,9 miliardy dolarů. Ovšem v červenci 2011, kdy Mezinárodní olympijský výbor hry Korejcům přiklepl, byla uváděna cena poloviční. Oproti Soči, kam Vladimir Putin „nasypal“ 50 miliard dolarů, se to nezdá mnoho. Ale tradiční otázka, co pak s těmi sportovišti, je velmi aktuální i v Pchjongčchangu.
Jihokorejce totiž zimní sporty moc nezajímají. Výjimky jsou pouze dvě – krasobruslení a short track neboli rychlobruslení na krátké dráze. Co se za pár let bude dít v biatlonovém areálu, na skokanských můstcích či na bobové dráze, je záhadou. Proto korejští politici přispěchali s tvrzením, že se těch 13 miliard utracených dolarů vlastně rovná 65 miliardám vydělaným.
Vše o zimních olympijských hrách čtěte zde >>>
Údajně to způsobí takzvané multiplikační efekty. Lepší mobilita lidí (nový rychlovlak KTX jsem vyzkoušel a je skutečně skvělý), více turistů, více investic do míst, kde se konaly olympijské hry. Jak víme z jiných zemí, jsou to většinou jen báchorky. Naprostou raritou je pak stadion pro zahájení a ukončení her v Pchjongčchangu, který stál 60 milionů dolarů. Ten bude po olympiádě rozebrán.
Na místě má vyrůst muzeum věnované olympijským hrám. Korejci zatím mlčí a vyhlížejí medaile. Brzy ale začnou zkoumat, kde jsou ty multiplikační efekty za pětašedesát miliard dolarů.
Autor je spolupracovníkem redakce
