Na Zemi právě probíhá další velké vymírání, do roku 2050 zmizí až dvě třetiny živočišných druhů. Nejvhodnější cestou, jak ohrožené druhy zachránit, může být – kupodivu – jejich privatizace. Vyplývá to ze studie australského biologa George Wilsona. Privatizace zvěře je podle Wilsona nejefektivnějším nástrojem ochrany, ba dokonce vzkvétání populace ohrožených druhů.
Dokládají to dopady opatření ze šedesátých let minulého století v Zimbabwe, Namibii, Botswaně či v Jihoafrické republice. Vlastníky zvěře se tam stali majitelé pozemků, na kterých žila.
Gepardi, lvi či žirafy tak přestali být veřejným vlastnictvím a noví majitelé o ně začali pečovat – samozřejmě v zájmu vlastního prospěchu v podobě poplatků za safari. Třeba v Zimbabwe se na území komerčních rančů a safari nachází 63 procent tamních žiraf a 56 procent gepardů.
Wilson spočítal, že ve státech jižní Afriky, které zavedly privatizaci, žije více divoké zvěře než před sto lety. Kritici ale vědce osočují, že nahrává právě majitelům safari a stávajícím miliardářům k tomu, aby v budoucnu dál bohatli z toho, že umožní přístup k ohroženým druhům. Otázkou zůstává, co je horší. Zda vyhynutí vzácných druhů nebo jejich přežití díky tvrdě zpoplatněným safari.
